William Blake je známý jako kontroverzní a prorocký malíř a básník, jehož dílo často propojuje náboženské symboly, mytologii a radikální fantasy vnitřní evoluce mysli. Poslední soud (Last Judgment) v Blakeově díle nabývá podoby rozsáhlé vizuální vize, která se váže k jeho záhadnému poznámkovému záznamu a k bohaté tradici renesanční vizuální kroniky. Blake tvrdil, že obraz přišel k němu ve vizi, zcela zformovaný a osazený postavami z křesťanské i klasické tradice. Je to obraz, který se stal “historickým” malířským vyprávěním boje mezi představivostí a rozumem a je považován za ukázku, jak lze duchovní témata a lidské poznání propojit do jedinečné syntézy.
Podle dostupných informací byl obraz po Blakeově smrti ztracen, ačkoliv se uvádí, že Blakue jej skutečně namaloval a že vznikla řada menších verzí Posledního soudu mezi lety 1805 a 1809. Contemporary reports popisují obrovský vodový obraz, který dosahoval tří čtvrtek a půl metru na výšku, sedm stop vysoký a pět stop široký, a byl Blakeem natolik „přetížený“, že byl popsán jako „t nearly black as your Hat“. Tyto detaily naznačují, že Blake pracoval na plátně, které vyžadovalo mimořádnou technickou zátěž a ambici. Blake měl tedy již hotových několik menších verzí Posledního soudu kolem let 1805 až 1809.
V rámci své přednášky Rebecca Marks rekonstruuje, jak by Poslední soud mohl vypadat, a zvažuje, jak by tato rekonstrukce mohla změnit naše vnímání Blakea jako kulturní figury. “The Last Judgment, c. 1809, 45.3 x 34.6 cm, Pencil, pen and ink with wash over graphite” je spojeno s Národní galerií umění ve Washingtonu, a Marksová, která nedávno dokončila doktorát na University of Cambridge o Blakeově přijetí Michelangela, ukazuje, jak její výzkum ovlivňuje naše chápání Blakeova díla. Její práce vychází v The British Art Journal a The Cambridge Quarterly, a monografie založená na její tezi je ve vývoji. Momentálně pracuje jako redaktorská konzultantka a lektorka a píše týdenní umělecký newsletter The Culture Dump.
Další myšlenky o Blakeovi vyzdvihují jeho civilizovanost a harmonii mezi rozumem, citem, instinktem a fyzickým životem. „Blake byl civilizovaný, opravdu civilizovaný. Civilizace je harmonie a úplnost,“ říká se ve zdroji, který zdůrazňuje, že když převládá jen některá složka, vzniká barbarství. Podle tohoto pohledu se člověk může stát barbarem intelektem i tělesně, či barbarem duchem a cítěním stejně jako smysly. Křesťanství z nás udělalo duchovní barbary, a teď zase z nás věda dělá intelektuální barbary. Blake ukazuje, že v jeho pojetí civilizace je nutná harmonická rovnováha mezi rozumem, citem a fyzickým životem.
William Blake (1757-1827) byl anglický malíř a básník, který vytvořil ilustrace k Miltonovu Ztracenému ráji, k Dantově Božské komedii a k starozákonní knize Jób. Mezi jeho významná díla patří Manželství nebe a pekla (1790-1794), ručně iluminovaná kniha napsaná jako řada textů napodobujících biblická proroctví, a to podle vzoru středověkých barevně ilustrovaných knih (např. Danielovo). Huxley si z této knihy vypůjčil názvy pro své dva eseje: Brány vnímání a Nebe a peklo. Doplňkové poznámky a historické souvislosti uvádí i citáty, které se objevují ve zdrojích a literárních referencích, včetně poznámek o verších a jejich filmových citacích.
Historický kontext a rekonstrukce Posledního soudu
Poslední soud v Blakeově představivosti je událostí, která spojuje duchovní realitu s lidskou zkušeností. Blakeho vize popisují přítomnost postav z různých tradic, které symbolizují věčný boj mezi představivostí a rozumem. Tato dynamika zrcadlí také jeho postoj k té době, kdy se objevovaly nové myšlenky o světě, vědě a náboženství a kdy se malíř snažil prostřednictvím svých obrazů vyvolat hlubší porozumění božství a lidské odpovědnosti. V této souvislosti jeho „history painting“ slouží jako vizuální vyprávění “historie” lidského vědomí a duše.
Rozšířená rekonstrukce Blakeova Posledního soudu může změnit naše chápání Blakea jako kulturního činitele, a to nejen prostřednictvím samotného obrazu, ale i prostřednictvím kontextu, v němž vznikl. Rebecca Marksová klade důraz na to, že Blakeova díla byla součástí širšího dialogu o tom, jak lidé vnímají rozum a víru a jakým způsobem mají být tyto síly vyvážené. Zároveň ukazuje, jak jeho dílo může inspirovat nová čtení a interpretace, které rozšiřují naše pojetí renesančního a barokního vlivu na moderní umění.
Klíčové body a odkazy
- Blakeovo “Last Judgment” je spojeno s jeho vizí, která postavy staví do světa symbolů a symbolických konfliktů mezi rozumem, citem a duchovním životem.
- Obraz měl být vytvořen jako masivní vodový a kreslený portrét, který vyžadoval značný technický nápor a byl interpretován jako „nelze úplně vyjádřit“ kvůli své složitosti.
- Blakeovy menší verze Posledního soudu vznikly mezi lety 1805 a 1809.
- Rebecca Marks a její výzkum přinášejí pohled na Blakeovo přijetí Michelangela a vlivy na jeho dílo, jak vyplývá z jejího doktorátu a publikací.
- Krátká poznámka o literárních vlivech a citacích, které se objevují ve spojení s Blakeovým dílem a jeho inspirací z Miltonova Ztraceného ráje a dalších děl.
