Orientace Československa na těžký průmysl na počátku padesátých let 20. století způsobila stálý nedostatek pracovníků v tomto odvětví. Jednalo se především o profese, které nebyly vzhledem k charakteru práce vhodné pro ženy (doly, hutě apod.). Mužská pracovní síla pro těžký průmysl se získávala zejména přesuny ze zemědělství, z lehkého průmyslu apod. Jen na začátku 50. Ztráty v zemědělství byly alespoň částečně kompenzovány zaměstnáváním žen.
V rámci kolektivizace zemědělství a ideologicky motivované transformace průmyslu se tak významně proměnilo i společenské postavení žen. Bez ohledu na ideologický kontext přinesla tato sociální restrukturalizace i řadu změn, jež nelze s ohledem na emancipaci hodnotit jinak než pozitivně. Desítky různých zemědělských profesí jsou vhodné pro ženy - nikoliv jen manuální práce, jak je tomu povětšinou dosud.
Tlak na ženskou práci se ovšem neodrazil pouze v posílení společenského postavení žen, ale našel svůj výraz též v modelu „socialistické rodiny“. Zároveň s vyšší zaměstnaností žen se totiž začaly objevovat nové problémy, zejména naléhavá potřeba výstavby dětských a mimoškolních zařízení, aby se ženy mohly v zemědělství ještě více zapojit do činnosti JZD. Ač ženy co do počtu pracovních sil v zemědělství převládají, jejich celková účast na práci v zemědělství a zejména na kvalifikované práci je daleko menší než u mužů.
Jsou dosud velkou rezervou pracovních sil v zemědělství. Cílevědomé budování veřejných služeb - jeslí, školek a společného stravování - uvolní statisíce pracovních hodin našich žen pro zemědělství. Desítky různých zemědělských profesí jsou vhodné pro ženy - nikoliv jen manuální práce, jak je tomu povětšinou dosud.
Našemu zemědělství schází výzkum z oboru práce v zemědělství, který by se systematicky zabýval vhodností pracovních oborů pro ženy v zemědělské výrobě. Není pochyby o tom, že se ženy nehodí pro každou práci. Praxe udělala značnou korekturu v názoru, že ženy mohou např.
Podíl mužů a žen v procentech z celkového počtu trvale činných osob v JZD (podle inž. J. Mužů v českých družstvech je o 14,2 % méně než žen, kdežto na Slovensku je poměr obrácený, tj. o 17,6 % více mužů než žen. V JZD je o 39 110 více družstevnic než družstevníků. To by mohlo vést k představě, že zemědělství bude trvalou doménou žen, že je tendence jejich trvalé převahy v zemědělské výrobě.
Situace je však složitější. Pro jejich funkci v řízení je však nutno vytvořit příznivější podmínky. Příznačné je, že z původních 162 předsedkyň JZD, které jsme ještě donedávna v republice měli, zbyla jen troska - 32 předsedkyň.
Jednou z tématických oblastí je i vzdělání a kariérní možnosti žen v družstvech. Stačily by inteligencí a dovedností, ale nikoliv časem a vzděláním, protože při své nekonečné práci v rodině a družstvu nemohou systematicky studovat. Na vedoucích a odborných místech v našich družstvech pracuje v celostátním měřítku pouze 3,4 % žen, a to nejčastěji v nižších funkcích jako vedoucí čety, administrativní pracovnice apod.
Historický kontext a gender ve venkovském prostředí Trojúdolí
Odkud získáváme představu o tom, jak hospodařili před více než sedmdesáti lety němečtí horalové a horalky? Hlavním zdrojem jsou původní obyvatelé sami. Po nuceném vysídlení se mnozí z nich v nové zemi, zejména ve Spolkové republice Německo, organizovali, v psaných vzpomínkách se vraceli ke svým rodištím.
Jiní sbírali vzpomínky druhých a zpracovávali je v ucelené příběhy jednotlivých lokalit. Další financovali a redakčně organizovali vysídlenecké časopisy a knihy druhých vydávali. S některými však explicitně neradilo se soustředit na genderové rozdíly.
Text se pokouší o genderovou perspektivu alespoň v dělbě rolí. Územním východiskem následujícího textu je oblast Trojúdolí, dnešního Horního Maršova, zejména mikroregion Horních Albeřic, Horních Lysečin a Suchého Dolu.
Zemědělské rodiny hospodařily na výměrách od 2 do 20 hektarů, většina do 10 hektarů, a vedle zemědělství muži často pracovali na jiných pracích. V tomto regionu je drsné klima, roční průměrná teplota 3-6 °C, srážky 600-1000 mm. Sníh pokrývá krajinu 100-150 dní v roce. Zima začínala často už na počátku října a jaro na začátku května.
V Trojúdolí se dělila práce: domácnost, výroba sýrů a péče o dobytek byla ženy; muži pracovali na loukách, ustájený dobytek vyžadoval hlavně jejich péči mimo domov. Postupně se ukazuje, že gender se projevuje i v odbornosti práce. O pěstování a chovu se starali rodiny komplexně, ale klíčové rozdíly byly dány terénem a dostupností práce.
Mezi nejvíce specifické techniky patří lanování pro dopravu hnoje do vyšších poloh, kejda, jímky a další praktiky, jejichž rozvod zajišťovaly ženy a děti. Na louky a pole se každý rok ukládala práce: vyčistit kameny, prohnojit mrvou, kejdu, hnojní koláče; hovězí dobytek byl v létě vyháněn na pastvu, a pečující o něj byly zejména děti a ženy.
V Trojúdolí se sušilo seno, lisované mléčné výrobky byly do značné míry v gesci žen: stloukání másla, výroba sýrů, tvarohu, jogurtů a kefíru. Přebytky se prodávaly na trzích, turisté pak vyhledávali sýry a mléčné produkty.
Větší proměny přinášela globální i regionální ekonomika, ale ženy zůstávaly klíčovou silou v domácnostech i na polích. Vzdělání, veřejné služby a organizace ženských družstev byly často doménou žen, ačkoliv vedoucí pozice zůstávaly v menšině.
Patronky a svět patronů v srovnání se současností
V dávných tradicích německého a česko-německého folkloru se objevují patronky a patroni spojené s prací, přírodou a sociálními tématy. Mezi známé patronky patří svatá Terezie Ježíšova (patronka karmelitánů a misií), svatá Františka z Assisi (patron ekologů) a další, jako svatá Havel, Hedvika či Alžběta Uherská, které v různých verzích slouží jako vzory pro rodinu, práci a solidaritu.
Sv. Terezie Ježíšova a její reformy karmelitánského řádu jsou často uváděny jako symbol ženské iniciativy a autonomie uvnitř církevní hierarchie. Terezie z Avily je připomínána pro svou odvahu vyzdvihovat duchovní i hospodářské reformy ve prospěch obyčejných žen a dívek.
Patronky spojené s hospodářskými a sociálními rolemi
Svatá Alžběta Uherská, patronka vdov a sirotků, symbolizuje sociální soucit a službu potřebným. Je zobrazována s kostelíčkem a růžemi, připomínajícím její závazek k chudým.
Svatá Hedvika, patronka vyhnanců, odkazuje na migrační zkušenost a sociální integraci v nejistých podmínkách hor a pohraničí.
Svatý Martin, patron krejčů, kožešníků a oděvů, připomíná čestnou práci a solidaritu prostřednictvím příběhu studenta, který se rozhodl pomáhat potřebným při zimní mrazu.
Svatý Havel, patron chovatelů drůbeže, je zobrazen jako poustevník a ochránce hospodářských dětí, jehož legenda propojuje klášterní místa s rolnickým životem.
Bonus: shrnutí vlivu na společenský obraz žen
Celá řada modernizačních procesů v socialismu v Československu má obdobně nejednoznačný charakter. Zvyšování zaměstnanosti žen podporovalo emancipaci a zlepšovalo materiální postavení rodin, ale současně vyžadovalo nové veřejné služby, jako jesle a školky.
Desítky profesí na venkově ukázaly, že ženy nejsou jen domácí péčí, ale kompetentními pracovníky v zemědělství i na vedení družstev. Přesto zůstávají výraznou rezervou v nejvyšších funkcích, což vyžaduje změny v podmínkách pro řízení družstev a dostupnost vzdělání.