Na popravišti La Santé v Paříži stál štíhlý tmavovlasý mladík, bledý, ale klidný, a před smrtí pronesl své poslední slova: „Svatá Panno, smiluj se nade mnou!“ Jeho jméno bylo Jacques Fesch, čerstvě sedmadvacetiletý, který byl odsouzen za vraždu policisty po nezdařilé loupeži. V tajemstvích je síla. A ta síla slábne, když se o ně někdo rozdělí, takže je nejlepší, když se tajemství udržují, a udržují se pořádně. Když se o tajemství podělíš, o opravdová tajemství, o ta důležitá, dokonce jen s jedním jediným člověkem, změní je to. Když si je napíšeš, je to ještě horší, protože se nedá odhadnout, kolik lidí je uvidí na papíře, ať jsi s tím sebeopatrnější.
Dva měsíce před výkonem rozsudku začíná ve vězeňské cele psát Deník, věnovaný své dceři Véronique, která měla v té době šest let. Ví, k čemu je odsouzen. Zapisuje každodenní život člověka, který den za dnem očekává svůj neodvratně blížící se poslední východ slunce, ale také své setkání s Bohem tváří v tvář. Deník a dopisy byly později zveřejněny a vyvolaly široký zájem francouzské veřejnosti a dotkly se zejména mladých lidí. Nečekala jsem, že mě to tolik osloví! Asi to ani není spoiler, když napíšu, že se jedná o vězeňský deník z posledních dvou měsíců života Jacques'a Fesche, který byl odsouzen za neúmyslné zabití policisty a loupežné přepadení na smrt gilotinou. Kniha je emočně hodně náročná, styl poměrně řízný, obsahově je to opravdu duchovní literatura, protože Jacques našel ve vězení vztah ke Kristu a poslední týdny a hodiny svého života s ním prožívá intenzivní vztah. Kniha bude bavit buď lidi věřící nebo též zájemce o psychologii, protože myšlenky odsouzeného na smrt jsou něčím, co se nedá nasimulovat, pokud člověk sám v té situaci není.
Případ a zločin
Příběh začal 25. února 1954 poblíž pařížské burzy. Během večerní špičky dorazil Fesch s kamarádem do kanceláře Alexandra Silbersteina, obchodníka se zlatem a cennostmi v ulici Vivenne, kde si předchozího dne Fesch domluvil výměnu 2 milionů franků za zlaté pruty. Silberstein požádal svého syna, aby zlato přinesl ze sejfu. Když se mladík vzdálil, Fesch vytáhl z aktovky revolver, namířil na Silbersteina a požadoval hotovost z pokladny. Jeho kamarád se mezitím otočil a utekl. Fesch udeřil obchodníka pažbou revolveru dvakrát do hlavy. Popadl 300 000 franků a utekl.
Jakmile vyšel ven, snažil se splynout s davem na rušné ulici. Silberstein se však velmi rychle vzpamatoval. Vyběhl z kanceláře a křičel na kolemjdoucí, že ho Fesch okradl. Nyní, s davem v patách, se zloděj uchýlil do budovy na Les Grandes Boulevards. O několik minut později se znovu objevil a snažil se jít nenápadně. Okamžitě někdo vykřikl: „To je on!“ To už na místo dorazil pětatřicetiletý policista Jean Vergne. Vergne vytáhl revolver a nařídil Feschovi, aby dal ruce vzhůru. Fesch místo toho sáhl do kapsy kabátu pro vlastní zbraň a třikrát vystřelil. Vergne, vdovec se čtyřletou dcerou, byl střelen do srdce. Rozzuřený dav pronásledoval vraha do stanice metra Richelieu-Drouot. Fesch, který stále střílel, zranil jednoho pronásledovatele na krku, než byl nakonec obklíčen a přemožen.
Původ, životní styl a motivace
Veřejnost byla šokována, když se dozvěděla, že Vergneův vrah nebyl obyčejný zločinec, ale syn bohatého bankéře Georgesse Fesche. Jacques se narodil 6. dubna 1930. Georges Fesch se o svého syna nikdy příliš nezajímal, ten měl blíže k matce Marthe. Nakonec se Jacquesovi rodiče rozešli. Syn měl ve škole problémy a odešel do armády. Po skončení služby mu otec našel dobře placenou práci v bance, která ho však brzy omrzela.
Potom neměl Jacques žádné skutečné zaměstnání. Plavil se na lodi, jezdil na koni, řídil rychlá auta a chodil do kapely, kde se snažil naučit hrát na trubku. Ve 21 letech se při civilním obřadu oženil s Pierrette Polackovou, dcerou sousedky, která čekala jeho dítě. Jeho antisemitští rodiče byli zděšeni: Pierrette, sama katolička, měla židovského otce. Narodila se jim dcera, ale Fesch se nadále stýkal s jinými ženami. S jednou z nich měl nemanželského syna Gerarda, který skončil u pěstounů. Brzy poté se Jacques a Pierrette rozešli, ale zůstali přáteli.
Znuděný a neklidný Jacques Fesch vymyslel velkolepý plán. Koupí si loď, odpluje do jižního Pacifiku a začne nový život v příjemného podnebí. K tomu ovšem potřeboval peníze. Nejprve požádal rodiče, ale ti pro tentokrát odmítli. A tak se rozhodl okrást Alexandra Silbersteina. Vůbec ho nenapadlo, že by se jeho bláznivý plán mohl zvrtnout.
Proces, vězení a obrácení
U soudu seděl s obvázanou hlavou a jeho nálada byla vzdorovitá. Řekl, že ho mrzí jen to, že u sebe neměl samopal. Paul Baudet, jeho obhájce a hluboce duchovně založený katolík, se rozhodl bojovat nejen za život svého klienta, ale také za jeho duši. Fesch se na právníkovo úsilí zpočátku díval s pobaveným opovržením a říkal mu „papež Pavel“.
V noci 28. února 1955 prožil náhlé a dramatické obrácení. Dva měsíce před popravou o něm napsal zprávu: „Ležel jsem v posteli, oči otevřené, poprvé v životě jsem skutečně trpěl... Tehdy se mi z hrudi vydral výkřik, prosba o pomoc - Můj Bože - a okamžitě, jako prudký vítr, který přejde, aniž by někdo věděl, odkud přichází, mě Duch Páně chytil za hrdlo. Měl jsem dojem nekonečné moci a dobroty a od té chvíle jsem uvěřil s neotřesitelným přesvědčením, které mě nikdy neopustilo.“
Fesch strávil ve vězení ještě dva a půl roku. Během této doby žil ještě asketičtějším životem, než vyžadovala pravidla. Každý večer chodil spát v sedm hodin, vzdal se čokolády a cigaret a denně se věnoval pouze půlhodinovému cvičení. Bratru Tomášovi napsal: „Ve vězení jsou dvě možná řešení: Můžeš se vzbouřit proti své situaci, nebo se můžeš považovat za mnicha.“ Ačkoli trpěl obdobími depresí, jeho strach ze smrti byl nyní nahrazen ještě silnějším pocitem - strachem ze špatné smrti.
Během pobytu ve vězení Fesch vyjádřil lítost nad vraždou Jeana Vergneho a nad zármutkem, který způsobil policistově rodině. Protože jeho zločin nebyl úmyslný, věřil, že si smrt nezaslouží. Byl v pokušení nenávidět ty, kteří ho posílali na gilotinu, ale překonal toto pokušení. „Ať každá kapka mé krve smaže smrtelný hřích,“ napsal. Přestože Fesch nadále žil intenzivním modlitebním životem, nebylo pro něj snadné přijmout svůj osud.
Poprava a odezvy
Dne 8. dubna 1957 v 19:45 byl Jacques Fesch odsouzen k trestu smrti. Krutost francouzské justice byla pro mne zarážející, protože poprava proběhla až v roce 1957 (tedy na prahu 3. tisíciletí...). Žádná projevená lítost ani svědectví mnoha vlivných osobností na obhajobu Fesche nepomohla ke zmírnění trestu.
Mnoho katolíků ve Francii však dodnes věří, že vrah zemřel jako světec. Třicet let po jeho popravě podepsal pařížský arcibiskup kardinál Jean-Marie Lustiger dekret, na jehož základě bude možná jednoho dne blahořečen. Zpráva o jeho obrácení se začala šířit a někteří začali kajícímu vrahovi projevovat sympatie. Ti, kdo usilují o Feschovo blahořečení, poukazují na jeho mystické zkušenosti, vroucí spiritualitu, sebepřekonání a vítězný boj s démony hořkosti a zoufalství. Snaha o jeho blahořečení však vyvolala kontroverze.
Vergneova dcera, nyní právnička, se odmítla veřejně vyjádřit, ale soukromě se setkala s kardinálem Lustigerem. Život jejímu otci, který zemřel rukou Fesche, ale už nikdo nevrátí. Zveřejnění Feschova deníku a dopisů vyvolalo široký zájem francouzské veřejnosti a dotklo se zejména mladých lidí.
Deník a knižní vydání
Páté doplněné a přehledně uspořádané francouzské vydání, z něhož byl pořízen český překlad, dává slovo těm novým svědkům, kteří jsou více či méně zaintersováni na této bolestné a tragické události. Dva měsíce před výkonem rozsudku začíná ve vězněné cele psát Deník, věnovaný své dceři Véronique, která měla v té době šest let. Ví, k čemu je odsouzen. Zapisuje každodenní život člověka, který den za dnem očekává svůj neodvratně blížící se poslední východ slunce, ale také své setkání s Bohem tváří v tvář. Ještě doplním, že Feschovo obrácení nebyla žádná sentimentální selanka psychicky zhrouceného ubožáka, ale velmi vědomě učiněný akt přilnutí k Bohu a dosti náročná očistná cesta ke smíření a naději. Je to kniha, která se dotkne mnoha mladých... Zaujal vás tento článek? Kniha bude bavit buď lidi věřící nebo též zájemce o psychologii, protože myšlenky odsouzeného na smrt jsou něčím, co se nedá nasimulovat, pokud člověk sám v té situaci není.
Událost Datum / poznámka: Narození Jacquesa Fesche 6. dubna 1930; Loupež u Silbersteina 25. února 1954; Náhlé obrácení 28. února 1955; Rozsudek k trestu smrti 8. dubna 1957; Poprava 1. října 1957. Bylo 1. října 1957. Na popravišti požádal kněze vedle sebe o krucifix a políbil ho.
