Pořad vypráví příběh z Bible, kdy Ježíš Kristus naposledy povečeřel se svými apoštoly. K místům, která oplývají mimořádnou duchovní silou, odnepaměti směřovaly davy poutníků. Slavnostní procesí k poutním místům se většinou pořádají na výročí světců. Vyprávění o tom, proč byli v době Ježíše celníci považováni za záporné postavy. Celníci totiž spolupracovali s Římany, bohatli na tom, a lidé je tak neměli rádi. Vyprávění o předobrazu Mesiáše, Davidovi. David byl úspěšný vojevůdce, velmi oblíbený u lidu. Oplýval vlastnostmi, kterých si podle křesťanství Bůh na člověku cení nejvíce, a to odvahou a pokorou, moudrostí a vírou. A co o něm ještě víme?
Pořad vypráví příběh z Bible, kdy Ježíš Kristus naposledy povečeřel se svými apoštoly. Vyprávění o tom, proč byli v době Ježíše celníci považováni za záporné postavy. Celníci totiž spolupracovali s Římany, bohatli na tom, a lidé je tak neměli rádi. Vyprávění o předobrazu Mesiáše, Davidovi. David byl úspěšný vojevůdce, velmi oblíbený u lidu. Oplýval vlastnostmi, kterých si podle křesťanství Bůh na člověku cení nejvíce, a to odvahou a pokorou, moudrostí a vírou. A co o něm ještě víme? Biblické vyprávění o Abrahamovi a vysvětlení jeho historického významu.
Také se zmiňuje, že Takové raně křesťanské spisy nebyly nikdy veřejně předčítány při bohoslužbě. Kromě evangelního žánru se mezi nimi objevují i skutky různých apoštolů (např. Skutky Pavla a Thekly, Učení apoštola Addaje), údajné korespondence některých apoštolů (Pavlův list Laodikejským, korespondence mezi Pavlem a Senekou) a apokalypsy (Apokalypsa Petrova, Pavlova). Nepatří do křesťanské Bible, protože jednak vznikly až v období, které na první dobu apoštolů a jejich žáků navazovalo, a také proto, že jejich obsah není plně v souladu s původním apoštolským učením o Ježíši Kristu. Už od 2. Nehltejte ji.
Pokračuje: Pokud budete číst pozorně a pokud se pokusíte konfrontovat obsah se svým osobním životem, najdete v Bibli opravdový poklad. Booslužba k zahájení školního roku je tradičním prvkem, který propojuje duchovní dimenzi s akademickým prostředím a vytváří místo pro reflexi, motivaci a vzájemnou podporu studentů i vyučujících. Cílem je nastavit tón pro nadcházející období a připomenout hodnoty tolerance, respektu a odpovědnosti v rámci výuky i společenského života školy.
Formální rámec a účastníci: Přijímací zkoušky probíhají formou rozhovoru. Hodnotí se motivace ke studiu a případná praxe, všeobecný kulturní a sociálně-politický přehled, základní znalosti z filozofie a náboženství na úrovni výuky ze středních škol. Náboženské vyznání nebo příslušnost k církvi není podmínkou přijetí. Studium trvá tři roky a v denní formě se vyučuje od pondělí do pátku. Vyučování začíná nejdříve v 8:30 a pokračuje do odpoledních hodin. Kombinovaná forma studia probíhá vždy v úterý od 17:00 do 20:15.
Na zahájení školního roku se často zapojují představitelé fakulty, studenti prvního ročníku a vyučující, kteří probírají očekávané studijní cíle, možnost praxí a kulturní kontext školy. Důležitým prvkem bývá také krátká teologicko-filozofická reflexe nad aktuálním děním ve společnosti a ve školství. Program bohoslužby a její význam: Bohoslužba má za úkol vytvořit poetickou a racionální základnu pro intelektuální i duchovní zahájení. Skrze slavnostní modlitbu, čtení a hudební výstupy se připomíná důležitost lidské důstojnosti, vzájemného porozumění a odpovědnosti za kvalitu vzdělávání. Je to prostor pro povzbuzení k otevřenosti vůči různým názorům a k respektu vůči různorodosti studentů i pedagogů.
V areálu školního prostředí je část bohoslužby věnována rekapitulaci uplynulého akademického roku a nastavení priorit na období, které následuje. Od školního roku 2024/2025 platí tato sazba pro denní formu studia. Od školního roku 2024/2025 činí roční školné v denním studiu 9 800,- Kč a platí se ve dvou splátkách po 4 900,- Kč. Studium cizího jazyka je na všech vyšších odborných školách povinné. Kombinovaná forma studia probíhá vždy v úterý od 17:00 do 20:15, zatímco denní forma má rozvrh od pondělí do pátku s výukou začínající v 8:30 a pokračující do odpoledních hodin. Tímto se zajišťuje plynulost výuky a možnost rovnováhy mezi teoretickou a praktickou výukou.
Filozofické a náboženské aspekty v kontextu studia: Základní znalosti z filozofie a náboženství tvoří součást výuky na úrovni středních škol a jsou důležité pro rozvoj kritického myšlení a etického rámce studia. Zároveň studentům bez ohledu na vyznání umožňují aktivně se zapojit do katedrových i fakultních aktivit bez nutnosti vyznání. Tento přístup podporuje akademickou svobodu a respekt k různým světovým názorům. Motivace, praxe a sociálně-kulturní kontext: Přijímací proces zdůrazňuje motivaci ke studiu a případnou praxi, čímž se podporuje reflexe o budoucím profesním směrování a zapojení do veřejného života. V kontextu širšího kulturního a sociálně-politického rámce škola vytváří prostor pro diskusi o aktuálních tématech a pro rozvíjení dovedností, které jsou nezbytné pro občanskou zodpovědnost a aktivní účast na komunitních projektech.
Podobné ceremonie a zahajovací bohoslužby mohou být inspirativní i pro studenty a učitele, kteří stojí před nároky nové akademické sezóny. Školní rok může být zahájen rodinnými bohoslužbami, které otevřou téma nového cyklu nedělní školy. Název cyklu je Dál přece nejdeme sami. Věříme, že nás na cestě doprovází Hospodin. Dovídáme se o něm z Bible. Otevírají se před námi příběhy lidí, které Pán Bůh zavolal, doprovázel, mluvil k nim, pomáhal jim. A oni mu věřili, spolehli se na něj. Někdy. Někdy taky ne, žili si po svém. Je dobré znát ty dávné příběhy. Nejsme na cestě víry sami, máme kořeny. Poutem společné víry jsme spojeni se svědky, kteří žijí teď i kteří už zemřeli. Používáme slovo rodokmen. Jak vypadá strom našeho rodu, rodu víry? Kde nebo kdo jsou kořeny, ze kterých čerpáme sílu a které nás kotví k zemi? Co je tím kmenem, který roste vzhůru a nese korunu? Dál přece nejdeme sami, zpíváme. Věříme. Kde se ta víra bere a čemu nebo komu vlastně věříme, budeme hledat v příbězích. Ideálně se dětem propojí jejich příběh, aktuálně např. vzpomínky na prázdniny, s příběhy biblickými. Důležité je rozpomínání na příběhy, postavy, situace… spojené s vírou v Pána Boha - proto také chodíme do kostela a nedělní školy. Název letošní přípravky je: Dál přece nejdeme sami. Kdo jde/šel/půjde s námi? Pán Bůh. Je neviditelný. Vzkříšený Ježíš už je jiný něž byl pozemský. Může být najednou v Emauzích (v. 31) a Jeruzalémě (v. Ježíš se k lidem na cestě přidal, začali spolu mluvit. Už to není jen hovor o něm, ale s ním. Mesiáš musel trpět - říká ten neznámý. V. Večer: Čas večeře, ale taky je vystižena časnost a ohrožení lidského života (den se schyluje); slova prosby „Zůstaň s námi, den se schyluje“ jsou prosbou večerní, příp. U Lukáše je důležité „vidění očima spásy“ (Lk 2,30). Verše 24,33-35: Návrat do Jeruzaléma, setkání s ostatními, další svědectví, jak se jiní setkali se vzkříšeným - ekumenicita: tito dva muži nebyli jediní, kdo se s Ježíšem vzkříšeným setkali. Příběh o cestě do Emauz se obvykle čte a vypráví po Velikonocích. Je to jedno ze setkání se vzkříšeným. Tentokrát s tímto příběhem zahajujeme nový cyklus nedělní školy, otvíráme jím starozákonní vyprávění. V nedělní škole si vyprávíme biblické příběhy. Letos budeme začínat od začátku knihy Genesis. Pokorný, Petr: Vznešený Teofile. Teologie Lukášova evangelia a Skutků. Při bohoslužbách můžeme začít pracovat s plakátem stromu, začít ho zaplňovat shora (od vrcholku koruny) pomocí fotek či jiných portrétů dětí, případně dalších členů sboru - to jsme my (teď v Emauzích, když se začínáme rozpomínat). Tuto úlohu navrhujeme jako rodinné bohoslužby na začátku školního roku. Pokud ve vašem sboru nezačínáte školní rok rodinnými bohoslužbami, ale nedělní školou, můžete zvl. Tento týden skončily prázdniny, někteří jste šli do školy nebo do školky. Vzpomínáte rádi na prázdniny? Vyprávíte, co jste zažili? Co ještě ke vzpomínání pomáhá? (Ukážeme dětem a celému sboru velkou Bibli. Zavřenou. Co je to za knihu? Co v ní je? (Příběhy - o čem? Občas někdo vezme Bibli, někde ji náhodně otevře, začne číst… a moc tomu nerozumí. Abychom těm starým příběhům trochu rozuměli, chodíme do kostela a do nedělní školy. To je jasné, že nejde jen o to Bibli otevřít. Je třeba porozumění. A přijetí, pochopení, že to nějak souvisí s námi. Tomu se říká víra. V kostele i u nás doma otevíráme Bibli jako křesťané. My jako křesťané věříme, že Ježíš vstal z mrtvých. Proto byl hrob prázdný. Ale to, že je prázdný hrob, není žádný důkaz zmrtvýchvstání. Někdo, když to uviděl, uvěřil. Ti, kdo uvěřili, šli to říct dál. Smutek z Ježíšovy smrti trval dál. Taky ti dva, Kleofáš a jeho přítel, byli skleslí. Oči upřené do země, až najednou si všimnou, že s nimi jde ještě někdo. „O čem si povídáte? „Ty nevíš?! Ten Ježíš! Mysleli jsme si, že to je ten pravý Mesiáš, mluvil jako prorok, doufali jsme, že on přinese změnu, že s ním začne něco nového, třeba že zvítězí nad Římany. Ale - ukřižovali ho. Je to konec. I když… Stala se zvláštní věc. Některé ženy se byly podívat u hrobu, kam mrtvého Ježíše položili, a nenašly ho tam. Hrob byl otevřený! Ženy říkaly, že byl vzkříšen. Říkaly to a zdálo se, že tomu dokonce věří! Ale Ježíše neviděly. Ten muž, který je doprovázel, začal vyprávět. Staré příběhy o Mojžíšovi a Izraelcích, o králi Davidovi a o prorocích. Díval se na ty dva muže a říkal: „Izajáš mluvil kdysi o mesiáši, který bude trpět. Ti dva sledovali každé jeho slovo. Vždyť ty příběhy známe! Ale jak on je vykládá! Jako by tady všichni ti lidé najednou ožívali. Ale nejen ti lidé z příběhů. Dvěma posluchačům se příběhy začínají skládat dohromady. Mají pocit, že sami nějak patří do té řady lidí. „Víte,“ říká ten neznámý průvodce, „Pán Bůh byl s těmi lidmi od začátku. Co vznikl svět. A pak Abraham, Izák, Jákob. „Ale tím to neskončilo,“ přidává se druhý. Neznámý průvodce pokyvuje hlavou. Už jsou skoro na místě. „Ne, ještě nechoď, zůstaň s námi. Zůstane s nimi. Nebo - kdo jsou vlastně hostitelé? Podívají se na sebe. Vždyť je to jako tenkrát s Ježíšem. Bral ten chleba a rozdával úplně stejně! Ježíš! Nevidí ho, ale mají radost. Mají Ježíše v srdci. Věří, že ten velký příběh neskončil. „Kleofáši, ty ženy měly pravdu. Ježíš nezůstal mrtvý v hrobě. On opravdu žije. Pojď, půjdeme do Jeruzaléma. „Víš,“ odpovídá ten druhý, „my do toho příběhu také patříme. K Abrahamovi a Mojžíšovi a Samuelovi a Izajášovi… Je to jeden velký strom. Kořeny má někde hluboko a dávno, my jsme na stromě nahoře. (Ukážeme plakát stromu, který budeme postupně v nedělní škole doplňovat, vysvětlíme, co na něm je a co tam bude. Na začátku jsme mluvili o prázdninách a vzpomínkách, ukazovali jsme si album našich fotografií. To jsou ty naše události, rodiny, vzpomínky… Které ale souvisí s tím biblickým stromem nebo stromem víry, chcete-li. Pomůcky Album fotografií, nějaké vzpomínky na prázdniny (kámen z hor, škeble od moře, pláštěnka jako připomínka cesty v dešti…), Bible (nejlépe velká), příp. šátek na zabalení, obrázky velikonočního příběhu a příběhů starozákonních, magnetická tabule nebo flanelograf, popř. Zůstaň s námi… Vešel tedy a zůstal s nimi. Pokud nejsou ve sboru rodinné bohoslužby, můžeme navrhovaný začátek kázání vést jak rozhovor s dětmi, než odejdou do nedělní školy. Vzpomínat na prázdniny, přinést album fotografií. Zavřená Bible - co je to? Co je to za knihu? Co musíme s knihou udělat, abychom zjistili, o čem je? Píše se v té knize taky o nás? Proč tu knihu otvíráme v kostele každou neděli? Můžeme náhodně někde Bibli otevřít a přečíst jednu větu (nebo větu nechat někoho přečíst), vytrženou z kontextu. Rozumíme tomu? Podobně, když někdo listuje něčím albem fotografií, u mnoha snímků neví, kdo na nich je nebo co se tam děje. V Bibli jsou příběhy o Pánu Bohu a o lidech. Taky o nás. Pane Bože, děkujeme za prázdniny a dovolenou, za to, co jsme zažili, jak jsme si odpočinuli, co jsme viděli… Děkujeme za lidi, s kterými jsme se setkali. Pane Bože, stojíme na začátku nového školního roku. Budeme otevírat Bibli od začátku, od stvoření. Těšíme se na ty příběhy. Rádi bychom jim rozuměli a pochopili, že se týkají také nás. Prosíme, pomáhej nám v tom. Prosíme, dávej se nám poznat.
