Nový evangelický zpěvník vyšel v adventu 2021. V kontextu ČCE jde o zásadní událost: nový zpěvník, jež se přímo podílí na každodenním životě církve, vyšel po více než 40 letech. Přípravná tvůrčí skupina jej chystala s důrazem na obsahovou pestrost, která se projevila nejen relativně vysokým počtem písní (789 písní a dalších textových útvarů), ale také zařazením zcela nových forem (nejen) bohoslužebného zpěvu (například responsoriální žalmy). Zdrojem materiálu byl jak předchozí zpěvník a další zpěvníky ČCE (asi 60 % obsahu), tak také nové či nově objevené písně: „dvorních“ autorů z ČCE (Moravetz, Pejla, Esterle, M. Rejchrt a mnozí další), písně z české ekumeny i z četných zahraničních zdrojů. Autorský tým čelil v průběhu přípravy řadě výzev. Například nesmírně složité a také nákladné agendě autorských práv. Práva musela být ošetřena téměř u 600 písní. Nezbytné v dnešní době bylo uvažování o digitálních výstupech, jako je tento webový portál a mobilní aplikace. Všechna data ke zpěvníku jsou k dispozici i elektronicky. Současně se zpěvníkem vyšel tiskem i tzv. chorálník, tedy soubor doprovodů pro varhany či klávesové nástroje. Volání církve po zpřístupnění snazších doprovodů např. pro kytaru bylo vyslyšeno přípravou zvláštního tzv. kytarového doprovodníku. Na celém díle pracovala převážně dobrovolnicky osmičlenná tvůrčí skupina podporována dalšími spolupracovníky, kteří připravovali varhanní a kytarové doprovody. V pozdější fázi přípravy zpěvníku se připojila také řada externích spolupracovníků z oblasti hymnologie, grafiky a typografie, notové sazby či práva. V uvažovaném nákladu tištěného zpěvníku zpočátku převažovaly spíše střízlivé počty. Zájem o předobjednávky však významně předčil očekávání, takže celkový náklad činil nakonec 27 000 výtisků zpěvníku a 1500 chorálníků. Zpěvník ještě před tiskem objednala naprostá většina sborů církve, což je nadějí, že se dílo rychle stane součástí jejího života.
Pastýřský obraz a praktické využití textů
Děti by měly prožít, že je dobré mít někoho, komu na nás záleží, kdo se pro nás umí nasadit třeba i za cenu vlastního nebezpečí. Vést neznamená jenom vést na určité místo. Biblický pojem pastýř: Osoba pastýře se již brzy v dějinách Izraele stává symbolem pro pečující službu a ochranu. Jeremjáš, Ezechiel, Micheáš a Zacharjáš označují Boha samého za pastýře svého lidu. Pastýři lidští, kněží, učenci a králové jsou často odsouzeni, protože v roli pastýře selhávají. Mnoho špatných zkušeností se špatnými vůdci a správci posilovalo touhu lidí po jednom dobrém pastýři. Vzniká očekávání Mesiáše, který je jako dobrý pastýř zaslíben. On svůj lid povede, bude ho sytit a chránit. K tomuto pastýři se obracely s nadějí oči a srdce lidu (Iz 40,11nn).
V Ježíši se naplňuje starozákonní zaslíbení: „Ustanovím nad nimi jednoho pastýře, který je bude pást, Davida, svého služebníka. Kdo je Ježíš? Tato otázka se prolíná celým Janovým evangeliem. Jan odpovídá: „Tato (znamení) však zapsána jsou, abyste věřili, že Ježíš je Kristus, Syn Boží, a abyste věříce měli život v jeho jménu.“ (J 20,31). Další odpověď dává právě 10. verše 11-15: Ježíš je dobrý pastýř. Není pastýř jen tak ledajaký. Dobrého pastýře poznáme podle toho, že své ovce chrání a je ochoten za ně nasadit i svůj vlastní život. To proto, aby mohly ovce žít. Žádný najatý pastýř, který by pracoval za mzdu, by tohoto nebyl schopen. Dobrý pastýř zná své ovce jménem a stará se o ně, protože mu nejde jen o sebe sama. Verše 27-30: Zde je popsán vztah dobrého pastýře (Ježíše Krista) k jeho ovcím (učedníkům a následovníkům Ježíše Krista). Pastýř své ovce zná a dává jim život. Ježíš Kristus pak dává život věčný, který nám nikdo nemůže vzít. Ježíš říká: Cesta k Bohu Otci vede skrze mne. Kdo mě následuje, toho já povedu a umožním mu skrze sebe prožít společenství s Bohem. Kdo mne chce následovat, musí se naučit důvěřovat a poslouchat, následovat mne.
Většina dětí dnes z vlastní zkušenosti nezná pastýře, ani jejich práci a povolání. Zachránce, ochránce, figury, které tuto roli plní, dětem známé jsou - jsou to různí supermanové a jiní hrdinové. Tyto postavy hrdinů můžeme s dobrým pastýřem srovnat, ale má to své limity. Je i nebezpečí, že myšlenka superhrdiny odvede pozornost zcela jinam. Pokud můžeme, doneseme ovčí vlnu, aby se jí mohly děti dotknout. Děti vypráví, co při tom pozorovaly: malé a velké ovce, berany, ovčáckého psa, pastýře… Proč potřebují ovce pastýře? Vyprávění je inspirováno metodou Godly play. Pracuje také s motivy 23. žalmu a podobenství o ztracené ovci. Pokud bychom chtěli využít scénáře přímo této metody, bylo by dobré brát v potaz celou metodiku - mluvit pomalu a klidně, pohybovat postavami jen jednou rukou atd. Vyjdeme z toho, co děti znají a vyprávíme o tom, co takový pastýř dělá. Dobrý pastýř zná každou ovci jménem a každá ovečka zná pastýřův hlas. Dobrý pastýř také vodí své stádo k vodě, aby se zde ovečky napily a občerstvily. Voda je chladivá, svěží. Dobrý pastýř jde vždy se svým stádem a dává na všechny ovečky pozor, aby se někam nezaběhly. Když pak prochází tmavým nebezpečným místem, pomáhá ovečkám a je s nimi, aby se nebály a dobře tudy prošly. Počítáme ovečky a dáváme je do ohrádky. Když se stane, že nějaká ovečka chybí, dobrý pastýř se pro ni vydá a hledá ji. Prohledá úplně všechna místa, kde ten den se svým stádem byl, dokud ztracenou ovečku nenajde. A když přijde vlk (umístíme vlka k temné látce), pak takový obyčejný pastýř vezme nohy na ramena a je pryč.
Postavu obyčejného pastýře vyměníme za postavu dobrého pastýře. Ale dobrý pastýř, když přijde vlk, neuteče. Postaví se mezi ovečky a vlka a brání je svým tělem. Zažene ho, a pokud je třeba, bojuje s ním, i kdyby měl za své ovečky položit svůj život. Otázky a rozhovor. Už jste se někdy ztratili rodičům, jako ta ovečka? S dětmi se díváme na obraz pastýře. Pak s dětmi přemýšlíme o tom, co takový pastýř dělá, co jsou jeho povinnosti. Dvě děti hrají vlky, třetí ovečku, ostatní ohradu (vytvoří kruh). Vlci honí ovečku. Když se ta může schovat do ohrady, je mimo nebezpečí. „Je dobré, když mě druzí ochraňují! Jak asi rozhodne soudce? Stojí před ním dva muži. Jde o ovci. „Tahle ovce patří mně!“, křičí jeden. „Ne, to je moje ovce!“, tvrdí druhý. Kdo má pravdu?Není nikoho, kdo by tento spor mohl rozsoudit, nikdo z druhých lidí neví, komu ovce doopravdy náleží. Soudce se zeptá: „O co tady vlastně jde? Jde o maso ovce?“ Když se dozví, že je ovce živá, nechá ji přivést. Sluhové ovci přivedou a ta stojí před soudcem a zvědavě si ho prohlíží. Teď musí jít jeden z mužů ven a zkusit k sobě ovečku přivolat. „Lízo, Lízo“ volá první muž stále dokola, „Lízo, pojď ke mně!“ Ale ovce se ani nehne, ani nezastřihá ušima. „Tomuto muži tato ovce určitě nepatří!“ Rozhodne soudce. Když pak jde za dveře pravý pastýř a zavolá svou ovečku jménem „Rózo, pojď ke mně!“, ta zastříhá ušima, nastraží je a pak se za hlasem rozběhne. Všechny pochyby jsou rozptýleny. Ježíš Kristus přirovnává sám sebe k pastýři. Určitě už jste v životě ovce viděly? Popíšeme krátce, čím se ovce vyznačují, co je pro ně typické: Ovce potřebují vedení, potřebují péči a ochranu svého pastýře. Kdyby byly samy, ztratí se. Ovce potřebují potravu. U nás už méně často vidíme takové stádo ovcí, ale za časů Pána Ježíše bylo pastýřů a jejich stád v Izraeli plno. V hornatých částech Izraele to bylo pro ovce často nebezpečné. Velkým nebezpečím byly pro ovce také divoké šelmy.
V textu najdeme připomínku: Dobrý pastýř je ten, kdo jde pokaždé sám se svým stádem a dává na ovečky pozor, aby se někam nezaběhly. Ježíš je nejprve pozoruhodně představuje jako ten, kdo zná každou ovci jménem a každá ovečka zná jeho hlas. Když ovce ztratí cestu, dobrý pastýř ji vyhledá a vrací do ohrady. A když přijde vlk, brání své stádo a bojuje za něj. Příběh vede k myšlence, že důvěra v Ježíše jako dobrého pastýře znamená i ochotu nést riziko pro druhé.
<(tagimg>Ilustrace pastýře a ovčí stádoDomácí zvířata poznají hlas svého Pána. Mnoho z toho, co Pán Ježíš říkal a dělal, lidé zapsali, aby to nikdy nezapomněli. Dnes tyto příběhy najdeme v Bibli a můžeme je číst. Nebo posloucháme lidi, třeba rodiče, kteří nám to, co v Bibli četli, vypráví.
Vzdělávací závěr a praktická aplikace pro dnešní dobu
Prohloubení: Když v Bibli čteme o tom, co Pán Ježíš říkal a dělal, pak postupně chápeme, co po nás chce. Tak můžeme ve škole, doma a vůbec všude dělat to, co on chce. Můžeme se o to snažit. I dnes se můžeme na Ježíše, našeho dobrého pastýře, spolehnout. Jak můžeme dnes prožít, že je Pán Ježíš dobrý pastýř? Dává nám lidi, kteří se o nás starají (rodiče, prarodiče, příbuzní a známí, přátelé).
Podle které sloky bychom chtěli žít? Co to znamená, že je Ježíš i pastýř i beránek? Dobrý pastýř brání své ovce, bojuje s takovým nasazením za ně, že mu může hrozit i smrt. Pán Ježíš se rozhodl, že bude doopravdy nastavovat záda, že schytá rány mířené na ovce. Neustoupil a tak kázal dál, aby lidem řekl o Pánu Bohu to důležité. Stálo to za to? Často se sami chceme vyhnout utrpení, ale Ježíš nás zve, abychom ho následovali. Co to pro nás znamená? Máme i my být pastýři a bránit slabší ovečky? Ježíš přišel proto, aby nás spojil a ne rozdělil.
Někdy se jako ovce ze stáda díváme na jiné skupiny a odsuzujeme. Závěrečný rozhovor: Co nás tenhle příběh učí o Ježíši? (Nasazuje svůj život za druhé, aby je ochránil, umožnil jim opravdový život.) V čem je tenhle příběh evangeliem, radostnou zprávou? Jak k nám mluví Bůh dnes? Jak nás vede? Jak slyším jeho hlas?
Zapalte svíčku jako znamení světla, chyťte se kolem dokola za ruce a opakujte či zpívejte refrén „Ty jsi hoden žehnání a chvály, tvoji moc a sílu slavíme. Farář přijde do kostela s velkou poutnickou holí. Zeptá se dětí, na co by mohl takovou hůl použít. Děti, víte, na co to je? Ano, je to vodítko. Většinou na psa… ale viděla jsem už i vodítko na kočky a dokonce vodítko na děti, aby neutekly rodičům nebo prarodičům do silnice. Myslíte, že by se dalo použít i na stádo ovcí? Asi ne… ovce se vodí jinak… Na ovce pastýř zavolá a sehnat stádo mu pak pomáhá ovčácký pes… Pro ovci je pak důležité, aby ovčáka poslouchala.
Nakonec se děti modlí: Pane, děkujeme ti za to, že jsi naším pastýřem. Děkujeme ti za to, že nás chráníš a vedeš životem. Prosíme, dej, ať vždy slyšíme a rozpoznáme tvůj hlas. Slyšeli jsme Žalm 23., klasický, známý biblický text. Ujišťovala nás, že umět biblické texty zpaměti není na škodu.
