Výborem z básní, prózy a korespondence spolu s obsažným úvodním slovem a množstvím dokumentárních fotografií je čtenáři přiblížen jeden z „prokletých básníků“, člověk pohnutých až románových životních osudů a tvůrce,který svým dílem vzrušoval a vzrušuje vždy nové generace básníků i čtenářů.
Druhý svazek, jímž Česká knižnice představuje básnické dílo Vítězslava Nezvala (1900-1958), shrnuje jeho tvorbu v období surrealismu.
Knihy Žena v množném čísle, Praha s prsty deště (obě 1936) a Absolutní hrobař (1937) se orientují na podvědomí, erotiku, obnažování tajemných, fantaskních a ponurých stavů bytí, záznamy představ bez rozumové kontroly.
Báseň je zlomem v Nezvalově tvorbě, silně ovlivněná geniálním překladem Apollinairova Pásma od Karla Čapka.
Patří do druhé fáze poetismu a představuje paralelu akrobata, který symbolizuje poetistickou poezii a krize v Nezvalově tvorbě.
Na konci třetího zpěvu je autor rozhodnut opustit poetistickou poezii: „na shledanou město akrobatů“, ale není připraven vejít do nového města.
Druhá část ukazuje, že Druhý zpěv je naprosto odlišně sestaven a je vystaven na principu pásma.
Lyrický subjekt čtenáře provází obrazy ze svého života.
Je užito přítomného času.
Jednotlivé obrazy jsou asociativně spojeny.
Charakteristická je polytematičnost a prvky autobiografie.
Ve třetím zpěvu dochází k syntéze básníka a akrobata.
Poetistický optimismus je nahrazen autorovou skepsí o vlastním smyslu poezie a již jsou patrné náznaky budoucí surrealistické tvorby.
Výbor z Nezvalovy milostné poezie.
Výbor těží nejenom z básnických sbírek, ale také z Nezvalových her (Milenci z kiosku, Manon Lescaut, Smrt v květnu...)
Kniha je doplněna ilustracemi a doslovem.
Výbor uspořádal, ediční poznámku a doslov napsal Milan Blahynka.
Vydání první.
Výbor z poesie jednoho z předních básníků Francie minulého století, jehož dílo znamenalo v údobí revolučních změn skutečný přelom ve francouzském a později i světovém umění.
Jeho dílo, které je sice ideově nevyhraněné, podává v mnohém plastický obraz prohnilého měšťáctví.
V tomto výboru přibližuje překlad národního umělce Vítězslava Nezvala známou výbušnost, "vůni, zvuky a barvy" Rimbaudových veršů.
Ve srovnání s Nezvalovým vydáním z roku 1930 v Družstevní práci je upuštěno od dvou básní ("Sonet" a "Chovanci internátu"), je zde však uvedena báseň "Hlad", která v tomto vydání chybí.
Básně jsou seřazeny podle zjištěných dat vzniku.
Lyrická próza, v níž se bulharská básnířka (nar. 1888) vrací k nejranějším zážitkům svého dětství na bulharské vesnici.
Doslov napsala Dana Hronková.
Čtenářský výbor Moře láska má se obrací k básním, které by měly oslovit mladého čtenáře (od 13 let), měly by být prvním dotykem s Nezvalovou jedinečnou poezií, jež se nesmazatelně zapsala do dějin literatury 20. století.
Soustřeďuje se proto na básně ovlivněné asociativním principem, ve kterých se projevila básníkova schopnost pojmenovat kouzlo každodennosti, obyčejných věcí (Nezvalovo období poetismu), ukazuje jeho hravost i bezelstnou obrazotvornost.
Zahrnuje také básně z dalších tvůrčích období; s ohledem na mladé čtenáře jsou citlivě vybrány verše ze surrealisticky laděných sbírek, a zejména z knížky Anička skřítek a Slaměný Hubert.
Neopomíjí ani intimní lyriku (Matka Naděje) a poslední sbírku Nedokončená.
Výbor obsahuje především básně kratšího rozsahu, z větších skladeb pak Abecedu.
Nedílnou součástí knižní podoby nezvalovského výboru jsou objevné mezzotinty Jana Híska (který vůbec poprvé použil tuto techniku a je jejím autorem) a grafická úprava Zdeňka Zieglera.
V jejich péči vznikla kniha navazují na tradici skvělých obrazných doprovodů avantgardních sbírek.
Nejslavnější dílo spisovatele známého jako abbé Prévost (1697-1763) a proslulého pestrým životem.
Svůj Příběh rytíře des Grieux a Manon Lescaut koncipuje v duchu dobové módy jako paměti.
Tento romanticky pojatý román o lásce,kteráse nedokáže smířit s rozumem, inspiroval Vítězslava Nezvala k vytvoření básnického dramatu, jež předčí literární hodnoty originálu."Pestrý a hravý výbor z textů Vítězslava Nezvala"
Dětská hra je všemocná. Může se do ní zapojit kdokoli a její součástí se může stát cokoli. Zkrátka vůbec nic jí neodolá, protože hřištěm i hračkou je dětem doslova celý svět.
Výbor z básnického díla Vítězslava Nezvala (1900-1958) sestavil Petr Šrámek a ilustrovala Nikola Logosová.
Autobiografický román je vzpomínkou české herečky a spisovatelky na její důvěrný vztah s básníkem Vítězslavem Nezvalem.
Sborník k 100. výročí smrti K. H. Máchy. Redigoval Vítězslav Nezval.
Třetí svazek uzavře soubor, jímž Česká knižnice představí podstatné básnické knihy Vítězslava Nezvala, který se dosud nedočkal kritického vydání.
Obsah svazku: 52 hořkých balad věčného studenta Roberta Davida (anonymně 1936), Pět minut za městem (1940), Balady Manoně (1945), Kůň a tanečnice (připraveno k vydání 1944, vyšlo až posmrtně), Křídla (1952) a Nedokončená (posmrtně).
Editorem a autorem komentáře je Milan Blahynka.
Každá smrt spisovatele byla jiná, ale všechny provázely podobné dohady - Vladimir Majakovskij, Karel Teige, Konstantin Biebl…: sebevražda, nebo úklad, osobní neštěstí, anebo neštěstí ztráty veliké historické naděje?
V Památníku národního písemnictví objevené rukopisné záznamy Vítězslava Nezvala, pořízené po sebevraždě jeho přítele básníka Konstantina Biebla, se staly inspirací k této knize.
Jeden z největších českých básníků Vítězslav Nezval se dosud nedočkal kritického vydání.
Nezvalovo Dílo sice vyšlo po roce 1948 v takřka čtyřiceti svazcích, ale básně z dvacátých a třicátých let, které tvoří dominantu jeho tvorby, v něm byly podrobeny cenzuře a autocenzuře.
