Odpověď na otázky o založení dominikánského kláštera v Boskovicích a jeho pozdějších osudech je propojena s dávnou historií rodu Zástřizlů, s nástupem reformací i s josefinskými reformami. Boskovické založení dominikánského kláštera na konci 17. století je poněkud mimořádné, v té době se prosazovaly již jiné řády; proč volba fundátorů boskovického kláštera padla právě na dominikánský řád, je - patrně nezodpověditelnou - otázkou (shoda atributu patrona a zakladatele řádu s rodovým erbovním znamením asi nebyla hlavní motivací).
Manželé Jan Bohuš Václav Morkovský ze Zástřizl a Zuzana Kateřina Liborie rozená Prakšická ze Zástřizl se pro založení dominikánského kláštera v Boskovicích rozhodli na sklonku svého života. Ještě před vlastním zakládacím aktem manželé zjišťovali vhodné místo pro stavbu, jak o tom svědčí zápis v boskovické městské knize: „Paměť, kterak někteří sousedi boskovští Attestati povolující na založení kláštera nad městečkem pánům frátrům dominikánům pod fortelem vydali. L. P. 1681 dne 30. měsíce Julii u přítomnosti p. hejtmana panství boskovského, pana štalmistra, purkmistra, rychtáře, též třech ouřadních osob, totiž Jana Kučery, Václava Slováka a Václava Valíčka, městečka Bozkovic, i zhlédnouce to místo na Kopci, kde J. M. Páni naši milostivě mínění bejti ráčí klášter dáti stavěti, zjistili, že to místo nepatří k žádnému domu ani k chalupě k osadě městečka Bozkovic, nýbrž ten Kopec a trávník tak od starodávna pamatujem, a aby které chalupě týž místo patřilo, památka se nenachází. Potvrzeno pečetí městskou.“
Zakládací listina byla vydána na boskovickém hradě 4. 10. 1682, v ní byl řeholníkům poukázán základní kapitál 10 000 zlatých, nadto se Zuzana Kateřina Liborie zavázala poskytnout podporu dvěma kněžím, „mezi kterýmiž dvoumi duchovními jeden dobrý baumistr býti musí, který by stavení dobře rozuměl a pořádně jak dirigírovati věděl“. Fundaci potvrdil císař Leopold I. listinou vydanou 2. 3. 1684. V pondělí svatého týdne 16. 4. 1685 se začaly hloubit základy budovy konventu a o rok později (17. 4. 1686) základy kostela.
Vzorem pro stavbu klášterního kostela a zároveň mateřským klášterem, odkud přišli řeholníci do Boskovic, byl dominikánský klášter sv. Michala v Brně. Boskovický kostel byl zasvěcen sv. Dominiku, dále zde byla kaple Početí P. Marie a kaple Božího Hrobu a vedlejší oltáře P. Marie Křtinské, Růžencový s vyobrazením Spasitele, sv. Petra mučedníka, sv. Jana Nepomuckého, sv. Kateřiny, sv. Vincence, sv. Blažeje, Jména Ježíš a sv. Kříže. Ke klášteru vedla lipová alej se sochami svatých.
V průběhu 18. století žilo v klášteře vždy 12-15 řeholníků; mimo jiné duchovní úkoly se měli starat o bratrstvo svatého růžence, které také založila Zuzana Kateřina Liborie, a každoročně s ním podniknout pouť do Křtin. K datu 4. 2. 1710 je zaznamenáno v boskovické městské knize: „…přivezeny jsou z Brna dva zvony do kláštera sv. Dominika, pro kteréžto obec zdejší 2 saně a 10 koní vypravila. Sousedé sebrali formanóm 6 zl. 30 kr. Pater vicarius Prokopius Kozák na místě celého konventu připověděl v nastalé potřebě proti mračnům nebezpečným zvoniti dovolit.“
Zakladatelé kláštera, Jan Bohuš Morkovský ze Zástřizl a Zuzana Kateřina Liborie, byli poslední generací rodu Zástřizlů. Jan Bohuš zemřel v noci z 25. na 26. července 1687 a vdova Zuzana Kateřina Liborie se provdala za mladého Waltra Františka Xavera z Dietrichsteina; sňatek byl účelový a měl zajistit převod majetku Dietrichsteinům. Dne 7. listopadu 1794 se v dokončeném kostele sv. Dominka slavila první mše, a následujícího dne byly ve slavnostním procesí přeneseny tělesné ostatky obou manželů do nově zbudované hrobky pod hlavním oltářem v klášterním kostele (po zrušení kláštera v roce 1784 byly jejich ostatky přeneseny zpět do kostela sv. Jakuba 28. listopadu 1788).
Oltářní symbolika a obrazy v klášteru
Autor obrazu zakladatelů Boskovic není znám; lze však předpokládat, že jím byl Jiřík Tříska Jurnej a že jej namaloval někdy v letech 1685-1687, tedy v době, kdy se začalo se stavbou kláštera. Záznam v boskovické matrice zemřelých uvádí: „1689 Ex arce Boskovicensi. 6 Marti mortuus est Georgius Franciscus Jurnej alias Trziska, pictor Ill/ustrisi/mae D/omi/nae Zastrzizlianae, aetati suae sexaginta annorum, munitis Sacramento poenitentiae, et sepultus ad S. Jacobum in coemeteris.“
Hlavní oltář klášterního kostela byl zhotoven v letech 1644-1646 řezbářem Linhartem Wullimanem a malířem Georgiem; obraz Nanebevzetí Panny Marie namaloval Josef Hoska podle předlohy Josefa Heinze. Po stranách oltáře stojí nadživotní sochy Evžena III. a sv. Bernarda. Kaple Panny Marie má slavný „Vyšebrodskou Madonu“ z okolo roku 1400; tento deskový obraz vznikl v období české středověké školy. Kaple sv. Benedikta ukrývá náhrobní kámen hraběte Jana Zrinského, a kaple sv. Bernarda obsahuje náhrobní kameny opatů ze 17. století.
Kostel má půdorys kříže se čtyřmi kaplemi v příčné lodi, Mnišský chórov se nachází uprostřed hlavní lodi a jeho purpose slouží k rozjímání a modlitbě mnichů. Hlavní oltář díky barokní výzdobě zaplňuje celou čelní plochu kněžiště; bohatě zlacené sochy a obrazy doplňují interiér. Dveře k sakristii a boční galerii doplňují výklad o klášterním životě a o významných osobnostech, jako byl Vok z Rožmberka a jeho manželka Hedvika ze Schaumburku.
V refektáři kláštera se nacházejí bohaté obrazy a galerie zaměřené na činnost cisterciáckého řádu, včetně restaurování obrazů a ukázek gotických a barokních motivů; Například obrazová galerie částečně vychází z původní přestavby klášterních cel Karlem Jamborem v 18. století. Z restituovaných sbírek lze spatřit bohoslužebné předměty ze 17. a 18. století a řadu významných malířů, jako Petr Brandl, Jan Kašpar Hirschelly, Norbert Grund, F. X. Palko, Kupecký či Wilmann.
V období po zrušení kláštera v roce 1784 byl klášterní dům rozprodán a budova získala správa boskovického panství; klášter byl zcela zrušen 9. 9. 1784 podle dekretu z 21. 7. 1784 a řeholníci přešli do Olomouce, Uherského Brodu a Těšína. I když byly klášterní prostory rozprodány, zůstaly záznamy o klášteru a některé zázemí v podobě zámku na místě konventu a lavic ve farním kostele.
