Po celou četbu jsem se nemohl zbavit pocitu, že jde v podstatě o temnějšího a cyničtějšího Zaklínače, jelikož podobností tam byla celá řada: morálně šedý hlavní hrdina s osobním kodexem, který je vybavený nadstandartními skilly, věrní společníci (ať již jde o ty čtyřnohé nebo ty smrt přinášející) či povídková forma, která evokuje první Sapkowského sbírky.
Hlavní příběhová linie zde však v prvních 2/3 hraje spíše druhé housle a pořádně nabere grády až ke konci. Žamboch zde střílí jeden dobrý nápad za druhým a ze začátku je to fakt jízda, ale postupně bylo těch nových prvků trochu moc a celý svět působí, že mu chybí jasně vytyčené mantinely. Je 5min po půlnoci a já jsem akorát dočetl Epilog Drsného Spasitele. Ne, nečetl jsem knihu celý den, ale X měsíců s přestávkami.
Ačkoliv má kniha spad, tak jsem nějak nedokázal proniknout do příběhu a jak se říká “zažrat se”. Příběh sleduje “Frankieho monstrum”, týpka bez paměti, který je stejně dobrý v zabíjení jako v umírání. Co se týče žánru tak se tu prolíná úplně snad vše, sešite jak hlavní hrdina. Příběh je to každopádně temný a místy naturistický.
Příběhy vždy uzavírají jednu linii a hrdina se postupně s každou další vyvíjí a zjišťuje více o sobě samém. Konec mě zmátl jako dlouho žádná knížka. Za mě 3,5 hvězdy. 3hvezdy zpracování a pul hvězdy za osobnost Míry Žambocha, pac jeho práci uznávám a nic podobného jsem vlastně ještě nikdy nečetl. Drsný spasitel mě opravdu bavil - svět, atmosféra i hlavní postava jsou skvěle napsané a kniha má spád.
Přesto na mě působila spíš jako série na sebe navazujících povídek než klasický román s jednolitou dějovou linkou. Každá „část“ má vlastní zápletku a rytmus, což je zajímavé, ale trochu to tříští celkový příběh. Konec byl pro mě bohužel nejasný a působil useknutě. Za mě je to naprosto ukázková kulhánkovina. Začala jsem to číst s nulovými očekáváními a vyklubal se z toho parádní oddechový mišmaš sci-fi a fantasy v (českých) postapo kulisách.
Hlavní hrdina by všude jinde působil jako Mary Sue, ale ne ve světě po magickém armageddonu plném bohů, démonů, upírů, kyborgů, sešívanců a další nelidské čeládky. Chvíli trvá se zorientovat, hrdinova amnézie a celospolečenský chaos tomu nepomáhá, ale jakmile se do příběhu ponoříte, je to steroidová jízda proložená hektolitry krve, utrhanými končetinami, vyhřezlými vnitřnostmi, lidskými oběťmi… a velkou velkou velkou spoustou vystřílených nábojů.
Mihne se tam i spousta velmi sympatických vedlejších postav (za mě vede voják z Jablunkova) a jeden mluvící (ne)kůň. První části knihy by vpohodě fungovala i jako samostatné povídky. Jakmile se děj přesune do mrazivé Ostravy, místy se to táhne a v „detektivním“ hledání tomu maličko dochází dech. A konec? Myslel jsem si že Žambocha znám a těšil jsem se. Bohužel drsný spasitel mne nemile překvapil.
Drsný spasitel Miroslava Žambocha servíruje akci, napětí a sarkasmus v takové dávce, že si budete chtít dát pauzu jenom na to, abyste se vzpamatovali z toho, jak šíleně skvělá je! Žamboch umí perfektně kombinovat temnou atmosféru s nekompromisním humorem, který vás prostě nenechá na pokoji. Nebudeme si nic nalhávat, je to brak. Brak plný nadpřirozených stvoření a kyborgů, svět umělé inteligence, superzbraní, ale i démonů, upírů, čarodějek a bohů.
Prostě taková fantasy bramboračka, kde je hodně vtipný kůň a občas zaperlí i hlavní hrdina - sešívanec bez paměti. Jinak je to samozřejmě řežba plná krve a mrtvol, ale myslím, že to Žamboch umí i líp. Opravdu, docela zklamání… Żamboch mi tohle ještě nikdy neudělal. Jeho hrdinové byli doposud pragmatičtí, ale ne hloupí. Zde je kůň chytřejší než jezdec.
Popis bojů byl dosud výhodou jeho románu, protože sám bojuje a umí to popsat. Při představování světa románu se také zatím držel jisté věrohodnosti. Tady to všechno nechal být. Raymond Curtis - sešívaný hrdina - neví, kdo je, odkud přišel a kam jde (mám během čtení pocit, že autor to asi taky neví - mám dojem, že neustále improvizuje).
Lidé, kteří ho považují za boha, jsou chudí, na světě nic neznamenají a není jasné, proč je bohové a hrdinové jako on potřebují. Tedy kromě pravidelného zachraňování dětí a panen a občasného šoustání pro zlepšení nálady. Je tam málo bojů proti sobě, hlavně jednoduchá střelba. Až na to, že nikdo nezemře...
Prostě typické: zabili ho a on utekl. A tato diskutabilní klimatologie: V Rumunsku se při přechodu Dunaje prochází džunglí, v Jablunkove je tajga a v Ostravě - 60 km daleko - je tundra a -80 stupňů. A ledová pokrývka na hranicích s Polskem. Poláci ale odněkud těží rudu a vyrábějí zbraně. Aha, takže Polák to umí? Je tam všechno, ale je to tak nacpané, že to přestává být zajímavé. Hele mě to nebavilo a to mám fantasy rád.
Je to už déle, co jsem ji četl, ale stále si pamatuji výborné akční pasáže, nápady a prostředí, vtipné repliky, mluvícího koně, silné zbraně, ale také mnoho hluchých míst a příliš přemýšlení hlavního hrdiny. Opět hodnotím kladně, že autor dokáže namixovat charakter zlý/hodný, nebezpečný/důvěryhodný, ošklivý/a v tomto případě ještě k tomu sešitý. P.S. Vzhledem k tomu, že jsem od Žambocha četl spíše Koniáše a vše kolem něj, což je spíše takové středověké fantasy, tak jsem byl velmi mile překvapen tímto dílem.
Je fakt dobře napsané, a jak celkový děj, tak i konkrétní situace nedávaly člověku moc možností cokoliv předvídat (opravdu nemám rád, když předvídám děj). Mise a svět jsou plné různorodých prvků - kyberpunk, démoni, upíři, bohové, umělá inteligence, a přesto působí kontinuálně. mi nejvíce zůstává obraz Ostravy a postapokalyptické společnosti, která se vyrovnává s novými pravidly světa po Armageddonu.
Drsný spasitel není Žambochové nejznámější dílo, ale ani tento kyberpunkový hrdina nezaostává. Je to moje vstupná brána do Žambochovej literatúry a ako začiatok určite nesklamala. Je to plné krvi, strelných zbraní a sakrastického humoru. Zaujímavé na knihe je oblasť kde sa príbeh odohráva a to je Ostrava. Povedená obálka s anotací postapo fantasy lákala na povedený zážitek, nicméně výsledek z mě zase až tolik nedopadnul.
Hlavní hrdina, sešívanec C. R., kterého autor namixoval v tom podílu - Shellyin Frankenstein vzhledově, Howardův Conan akčně, Martinův Tuf v rámci hlášek a vidím tam ještě i krapet svého Koniáše a mystiky herní série Might and Magic. To vše ve světě kybetechniky, mocných ručních zbraní, mluvících ořů, démonů, upírů a nečitelných Bohů - kde nepomůže hrubá síla, nastoupí magie. Děkuji!
Knihu jsem začala číst na doporučení (abych si rozšířila obzor), v průběhu četby jsem musela tu půjčenou z knihovny vyměnit za vlastní, protože jsem ji prostě potřebovala mít doma.
Co kniha přináší do české postapo fantasy scény
Autor kombinuje tradiční prvky temného fantasy s prvky kyberpunku a postapo světa, čímž vytváří unikátní směs, která obsahuje jak boje, tak i morálně složité situace postav, a zároveň humor, jenž je ostrý a sarkastický. Tím se Žamboch vymezuje vůči čistě temným či čistě akcím orientovaným románům.
Hrdina je vykreslen komplexněji než jen svalnatý zabiják; amnézií, pochybnostmi a hledáním identity prochází výrazné téma sebepoznání v tvrdošijném světě, kde bohové, démoni a kybernetika koexistují na hranici možností lidstva. Pro fanoušky českého postapo a temného fantasy to často znamená bezpečný, ale zároveň ostrý odraz reality a fikce současně.
Struktura a rytmus vyprávění
Drsný spasitel je v jádru soubor povídek, které postupně budují svět a odhalují motivace postav, ale zároveň se k sobě nevrací v jednom lineárním oblouku jako u tradičního románu. Každá část má vlastní zápletku a rytmus, což vytváří dynamickou mozaiku, která je na jednu stranu inovativní, na druhou stranu může působit místy rozjížděně.
- Silné akční pasáže a vizuálně intenzivní popisy boje.
- Hrubý humor a sarkasmus, které vyvažují temné momenty.
- Postava mluvícího koně a další nadpřirozené/kybernetické prvky.
- Detektivní linka, která v Ostravě postupně graduje.
Názory čtenářů a kritiky
Recenze mluví o mixu postapo, science fiction a fantasy s výraznou atmosférou a nekompromisním stylem humoru, který nemusí vyhovovat každému. Někteří čtenáři vyzdvihují silné akční scény a svět bez jasně vytyčených mantinel, jiní nacházejí v ději i hluchá místa a nejasný konec.
Celkově je hodnocení roztroušeno mezi obdivovatele nápadů a kritikou unavenity z množství prvků. Pro řadu čtenářů zůstává Drsný spasitel významným příspěvkem ke současné české literatuře s výrazným autorským rukopisem a charakteristickým mixem žánrů.
Většina čtenářů potvrzuje, že atmosféra Ostravy a postapo nastavení dodávají knize zvláštní sílu, a že Žamboch dokáže udržet tempo, i když koncepčně překračuje hranice běžného vyprávění. Závěr je pro mnohé subjektivně nejasný a pro jiné zábavný a impulzivní, což potvrzuje, že dílo vyvolává silné emoce a debaty.