Katedrála svatého Víta, Václava a Vojtěcha je nejvýznamnější český římskokatolický kostel a dominanta Pražského hradu. Již od desátého století je svatovítský kostel sídelním kostelem biskupa pražské diecéze, roku 1344 povýšené na arcidiecézi. Při této příležitosti byla zahájena stavba trojlodní gotické katedrály se třemi věžemi, přerušená však husitskými válkami.
Součástí katedrály je celá řada významných uměleckých památek z různých staletí včetně období dostavby. Požár roku 1091 dílo poškodili, ale k roku 1074 je u kostela zmiňována krypta sv. Kosmy a Damiána. Trojlodní bazilika s dvojicí apsidálně zakončených chórů a s věžemi měla podstatně monumentálnější rozměry než předcházející kostel - délku 70 m a šířku 35 m.
Na místě rotundy začala v roce 1060 růst trojlodní bazilika; Původní rotundu nahradila bazilika, kterou po třech stoletích dokončil stavitel Matyáš z Arrasu a jeho nástupce Petr Parléř. Do Prahy přišel Parléř kolem roku 1356 a vzal si za úkol dokončit mohutnou stavbu s kaplemi, chórovým prostorem a věžemi.
Kaple sv. Václava, postavená nad hrobem českého knížete, byla vysvěcena v roce 1367. Svatováclavská kaple byla vysvěcena a vyzdobena do roku 1373. Kaple svatého Václava se stala středem výzdoby a východně od ní vznikla korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty.
První fází dostavby zakončené roku 1385 byl dokončen chórový prostor a hlavní loď v kombinaci gotické stavby a nového systému. Po smrti Karla IV. Parléř pokračoval, ale jeho dílo bylo ukončeno syny a později uzavřeno; královská oratoř byla doplněna až za vlády Vladislava II. Jagellonského.
V období renesančního a barokního zásahu bylo pokračováno v dostavbě: Wohlmutova kruchta doplnila západní část a sloužila jako spojení s královským palácem. V roce 1929 byla dostavba dokončena a katedrála byla slavnostně vysvěcena.
Dodnes je katedrála multifunkčním komplexem: slouží jako pokladnice korunovačních klenotů, mauzoleum českých králů a galerie děl významných českých a evropských umělců. V průběhu historie prošla řadou archeologických výzkumů, při nichž byly objeveny zbytky předchozích staveb - románské baziliky a předrománské rotundy.
Až do 20. století zůstávalo určité napětí kolem vlastnictví chrámu: stát, církev a Správa Pražského hradu se postupně dohodly na rozdělení pravomocí. V roce 2010 byla uzavřena dohoda, která oficiálně dělí práva k chrámu mezi stát a Arcibiskupství pražské.
Historické milníky a hlavní prvky katedrály
Stavba začala trojlodní bazilikou s dvěma věžemi; bazilika měla délku kolem 70 metrů a šířku 35 metrů. Na jižní straně vyčnívá Svatováclavská kaple a následnější Zlatá brána - označená podle zlatého mozaikového posmrtného obrazu Posledního soudu. Dveře korunní komory mají sedm různých zámků a ke každému patří jeden klíč.
Mozaika Posledního soudu, dílo z let 1370-1372, zobrazuje Krista jako soudce obklopeného anděly a dalšími postavami, a byla restaurována v letech 1961 a 2000. Zvon Zikmund z roku 1549 je největším zvonem v Česku a na jižní věži ho rozechvívají šesti zvoníků.
Uvnitř hlavní lodi se nacházejí 21 bust panovníků, biskupů, královen a stavitelů z dílny Petra Parléře. Po bocích chóru stojí náhrobky prvních biskupů a socha kardinála Schwarzenberga. V jižním ochozu je monumentální stříbrný náhrobek sv. Jana Nepomuckého z roku 1736 a další barokní řezby znázorňující pustošení chrámu a útěk Zimního krále.
Stavitel Petr Parléř zaklenul svatováclavskou kapli hvězdicovou klenbou, což bylo v té době ojedinělé. Hlavní věž je završena renesančním ochozem a barokními baňemi; její výška dosahovala původně 96,5 metru, ale dnešní podoba vznikla až v 18. století.
Katedrála byla během dějin svědkem mnoha historických okamžiků: korunovací českých králů, bohoslužeb v době nacistické okupace i státních pohřbů po roce 1989. Z roku 1997 pochází rozšíření zasvěcení na katedrálu svatého Víta, Václava a Vojtěcha, a od té doby se uvádí i svatá rodina v jednom čtverci zasvěcení.
Současný provoz a přístup pro veřejnost
Areál Pražského hradu je otevřen každý den, katedrála a návštěvnické objekty obvykle od 9:00 do 17:00, s výjimkou nedělí, kdy jsou otevřeny od 12:00 do 17:00. Prohlídky mohou být omezeny během bohoslužeb; poslední vstup do katedrály bývá v 16:40. Dostupné jsou prohlídkové okruhy A a B (vstupné 450/300 Kč).
Na velkou jižní věž lze vystoupat denně od 10:00 do 18:00 (poslední vstup v 17:30). Na západní průčelí byla během posledních dekád přistavěna novodobá dostavba, která je kombinována s gotickou částí.
V kapli sv. Dveře do korunní komory mají sedm zámků, a k jejich otevření je nutná účast všech klíčových osob. Před rokem 1954 byla katedrála spravována církví, poté bylo vlastnictví sporné a v roce 2006 byla dosažena dohoda o sdílení pravomocí mezi státem a církví.
Dalšími významnými prvky areálu jsou Zlatá ulička, Rotunda Nalezení sv. V a jiné sakrální stavby na Pražském hradě, které dokreslují komplexní obraz historické Prahy a jejího působení jako sídla českých panovníků a prezidentů.
Je Pražský hrad PŘECEŇOVANÝ?! (No, ano, ale...)
Na výzdobě západní části katedrály se podílela řada významných umělců 20. století, včetně Františka Kysely, Maxe Švabinského, Alfons Mucha, Karla Svolinského a dalších. Zvon Zikmund a tři nové zvony z dílny Dytrychových doplňují zvonový soubor katedrály; vše je poháněno ručně a zvonění probíhá každou neděli.
Podstatou a duší chrámu zůstává kaple sv. Václava, která je centrem gotické relikviářové skříně a která byla vysvěcena v 60. letech 14. století. Po staletí sloužila katedrála jako symbol českého království, a vysoce se cení její historická hodnota i umělecká výzdoba, která odráží proměny české státnosti a náboženské kultury.
Klíčové osoby a pojmy spojené se sakrálním dědictvím
- Karel IV. - český král a římský císař, hlavní zakladatel pražského slohu, architektury a univerzit.
- Petr Parléř - hlavní stavitel gotické části katedrály, inovátor síťové žebrové klenby.
- Arnošt z Pardubic - první pražský arcibiskup a hlavní člen ceremonialů při založení arcibiskupství.
- Kaple sv. Václava - centrální gotická kaple nad hrobem svatého Václava.
- Mozaika Posledního soudu - dílo z let 1370-1372, restaurováno v 1961 a 2000.