Bratři! Už nejste cizinci a přistěhovalci, ale spoluobčané ostatních křesťanů a členové Boží rodiny. Jste jako budova: jejími základy jsou apoštolové a kazatelé mluvící pod vlivem vnuknutí a Kristus Ježíš je nárožní kvádr. V něm je celá stavba spojena a vyrůstá ve svatý chrám v Pánu. Není to slovo a nejsou to řeči, jejichž hlas by nebyl slyšet. Do celé země vychází jejich hlahol, až na konec země jejich slova.
Ježíš vyšel na horu, aby se modlil; a celou noc strávil v modlitbě s Bohem. Když se rozednilo, zavolal k sobě své učedníky a vybral z nich dvanáct, které nazval apoštoly: Šimona, kterého pojmenoval Petr, jeho bratra Ondřeje, dále Jakuba, Jana, Filipa, Bartoloměje, Matouše, Tomáše, Jakuba Alfeova, Šimona, kterému říkali Horlivec, Judu Jakubova a Jidáše Iškariotského, který se stal zrádcem.
Ježíš sestoupil z hory a zastavil se na rovině. A s ním velký zástup jeho učedníků a velké množství lidu z celého Judska, z Jeruzaléma i z tyrského a sidónského pobřeží. Přišli, aby ho uslyšeli a byli uzdraveni ze svých nemocí. Na státní svátek 28. října slavíme také svátky dvou Ježíšových apoštolů - Šimona Horlivce a Judy Tadeáše.
Vyrobte si s námi ve volném dni vitráže do oken nebo se vydejte hledat s naším pracovním listem jednu známou sochu sv. jednoho z dvanácti Ježíšových apoštolů, byl podle biblických záznamů syn Alfea a jeho manželky Marie (Kleofášovy), která byla příbuznou Panny Marie. Jeho bratrem byl apoštol Jakub Mladší. V evangeliu o něm mnoho záznamů nenajdeme, ale v Novém zákoně je mu připisováno autorství jednoho z mnoha listů (dopisů) apoštolů (tzv. list Judův).
Společně s apoštolem Šimonem (Horlivcem) hlásali křesťanství v Arménii a Persii, kde také zemřeli mučednickou smrtí. Samotný Juda Tadeáš je ale také uctíván jako velký přímluvce ve velmi naléhavých, až beznadějných situacích, v případech těžkých nemocí apod. V Praze u kostela sv. Josefa na Náměstí Republiky je jeho socha téměř doslova obsypána cedulkami s poděkováním za vyslyšení proseb. Zde si můžete stáhnout k tisku různé materiály o sv. jednom z Ježíšových apoštolů, o jeho osobě není mnoho informací.
S dalším apoštolem, sv. Judou Tadeášem, působil asi 13 let v Arménii a Persii, kde nakonec oba zemřeli mučednickou smrtí. Podle legendy byl sv. 11. (ČB 12/2015) Věz, že posvěcení kostela lidé pamatují proto, že kněz biskup požehnal ho, aby v něm dála se čest a chvála Pánu Bohu, slovo Boží aby v něm kázáno bylo, lidé aby je slyšeli, mše aby sloužili, a modlíce se, aby hříchů odpuštění nalezli a za hodné věci Pána Boha prosili.
Ale věz, že chrám, jejž Šalamoun vystavěl, třikrát jest posvěcen: nejprve od Šalamouna, po druhé od Zorobabele, po třetí od Judy Machabejského. Pak od tří mužů jest ten chrám poskvrněn, nejprve od krále Jeroboáma, jenž byl učinil dvě telata zlatá, po druhé od Nebuzardana, knížete babylonského, který spálil chrám v Jeruzalémě, po třetí od Antiocha krále, který učinil modlu v chrámě, spálil knihy zákona Božího a zavraždil všechny, kteří nechtěli modliti se k modle. Hle, teď vidíš, co sluje posvěcení chrámu. A věz, že ta tři svěcení chrámu Šalamounova znamenají tři svěcení chrámu Kristova, jenž jest sbor lidí k spasení vyvolených; neboť dí sv. Augustin: Chrám Boží spolu všichni jsme.
Ten chrám posvěcuje Kristus sám, nejprve na kříži, po druhé v svatém pokání mnohých a po třetí v den z mrtvýchvstání. Kdo chce duchovní dům vystavěti, musí rozumem hluboko kopati; neboť Bůh jest hlubší nežli která propast. A tak pochopí člověk rozumem, že Kristus jest Bůh nesmírný a že jest to nejlepší dobro; protož má na něm založiti víru, naději i lásku. Víra bude na kameni podlaha. A že čtyřhranný dům pevně stojí, proto musí zde býti naděje, z níž čtyry stěny mají býti vysoko vyzdviženy: První stěna od východu slunce, tj. naděje věrných, že jsou vyvoleni ke spasení. Druhá stěna, od západu slunce, jest naděje věčného nasycení, jež sluje poslední večeře. Třetí stěna jest od půlnoci; tj. naděje zbavení věčného zatracení. Čtvrtá stěna, na poledne, jest naděje požívání věčné radosti v Kristu. Hle, tyť jsou čtyry stěny domu duchovního věrných křesťanů.
Když jsou hojni v naději, vystaví na víře čtyry stěny velmi vysoké. Pak ctnost Ducha Svatého, která nikdy nezklamává, jest láska, jež jako střecha přikrývá a dokonává ten dům duchovní. A tak přijde-li déšť pomsty Boží neb pokušení Božího, a povodně, to jest protivenství lidská neb tělesná hnutí, a větrové pýchy, závisti, lakomství a hněvu, dům stane vždy pevně, neboť ctnosti přemohou hříchy, stojíce na základě pevném. Dále věz, že každý, kdo má dům duchovní, ten má krásným učiniti ten dům, a to tak, že prostře na podlahu pokoru a obloží čtyry stěny ctnostmi, tak aby spravedlnost byla na stěně od východu, statečnost na stěně od půlnoci, skromnost od poledne a opatrnost od západu.
Jako počátek každého hříchu jest pýcha, tak všech ctností základ jest pokora. Hle, tak ty ctnosti poznaje, duchovní dům svůj na Kristovi ustav. Hle o ten dům tak způsobilý má státi každý člověk všemi svými silami, rozumem, vůlí i pamětí, aby v něm přebýval na věky. Léta tisícího čtyrstého a třináctého, v den postný svatých apoštolů Šimona a Judy, na hradě, jenž sluje Kozí, toto vyložení svatých evangelií jest skončeno. Amen.
Postila, s. Dnes si připomínáme svátek dvou apoštolů, kteří jsou v seznamech Dvanácti uváděni společně - sv. Šimona Kananejského, zvaného též Horlivce, a sv. Judy Tadeáše. Apoštol Šimon - horlivý následovník Krista. Evangelista Matouš a Marek nazývají Šimona „Kananejský“, Lukáš pak „Zelóta“ - tedy „Horlivec“ (srov. Lk 6,13; Sk 1,13).
Je možné, že před svým povoláním patřil k židovskému hnutí zelótů, které usilovalo o svržení cizí nadvlády, anebo prostě vynikal horlivostí pro víru a Zákon. Tím se ocitl ve skupině apoštolů po boku Matouše, někdejšího celníka - a Ježíš tak ukázal, že povolává učedníky ze všech vrstev společnosti a sjednocuje je ve své osobě. Podle některých tradic se Šimon po smrti apoštola Jakuba stal biskupem v Jeruzalémě a poté v Pelle. Další svědectví ho spojují s působením v Samaří i s apoštolskou cestou po Blízkém východě, Egyptě, Sýrii, Mezopotámii a Persii. Tradičně se má zato, že zemřel mučednickou smrtí - bývá zobrazován s pilou, která je považována za nástroj jeho umučení.
Apoštol Juda Tadeáš - svědek otevřeného srdce. Juda je v evangeliích uváděn jako „Juda Jakubův“ nebo „Tadeáš“ (srov. Mt 10,3; Mk 3,18). V Janově evangeliu při poslední večeři Ježíši klade otázku: „Pane, jak to, že se chceš dát poznat nám, ale ne světu?“ (Jan 14,22). Ježíšova odpověď ukazuje, že pravé poznání Krista se děje skrze lásku a otevřené srdce: „Kdo mě miluje, bude zachovávat mé slovo, a můj Otec ho bude milovat; a přijdeme k němu a učiníme si u něho příbytek“ (Jan 14,23).
Starobylá tradice považuje Judu Tadeáše za bratra apoštola Jakuba Menšího a autora krátkého listu v Novém zákoně. V jeho úvodu čteme: „Juda, služebník Ježíše Krista, bratr Jakubův, těm, kdo jsou povoláni, milováni Bohem Otcem a zachováni pro Ježíše Krista.“ Tento list je výzvou k věrnosti a k otevřenosti pro Boží lásku.
Podle starých zpráv Šimon a Juda společně putovali jako misionáři přes Judsko, Samaří, Sýrii, Mezopotámii až do Persie. Tam byli oba umučeni - Juda prý kyjem, Šimon pilou. Ostatky obou apoštolů jsou dnes uloženy ve svatopetrské bazilice v Římě.
Zdroj: Catholica Měsíc: Říjen 2013. Návody k modlitbě a kázání k tématu dvojice apoštolů: Kázání a nahrávky uváděné v textu.
Vyvažování významu: Kázání a výklad kázání o spolupráci lidí jako chrámu Božího. V tomto kontextu se zřetelně ukazuje, že chrám je dílem Krista a že jeho posvátnost se projevuje skrze víru, naději a lásku jako čtyři stěny duchovního domu.