Kostel sv. Klimenta v Praze 1 byl zřízen pro řecko-katolickou farnost a stal se centrem duchovního života řecko-katolíků v Praze. Dne 15. 3. 1996 Jeho Svatost Jan Pavel II. zřizovací bulou Apoštolského exarchátu prohlásil chrám sv. Klimenta za katedrálu exarchátu. Po letech se stal významným poutním místem pro věřící různých liturgických tradic, zejména pro latinský ráz a řecko-katolickou tradici.
Historie sv. Klimenta sahá až do římských dob; narodil se v polovině 1. století v Římě a byl vychován v pohanské víře. Jeho život změnilo kázání apoštola Barnabáše, následný křest a seznámení s apoštolem Petrem. Nepokoje v korintské církvi ho inspirovaly k napsání slavného listu Korintským, který byl předčítán o nedělních shromáždění.
Legenda vypráví, že Traján dal Klimenta vyhnat do Chersonesu na Krymu, kde ve mramorových lomech žil s čtyřtisícovkou křesťanů odsouzených k těžké práci. Zázračně se objevil pramen vody poté, co Kliment spatřil beránka, a mnoho pohanů přijalo křest. Po tomto zázračném objevení vody se Klimenta uvažovalo o usmrcení, avšak měl být shozen z lodi do moře; mořské vlny však jeho tělo vyplavily na břeh a Krymskí křesťané ho pochovali na ostrově u Kozáckého zálivu.
Ostatky sv. Klimenta byly později odneseny sv. Konstantinem - Cyrilem do Říma a předány papeži Hadriánu II. a uloženy v bazilice sv. Klimenta na hlavním oltáři. Písemné doklady o nalezení ostatků jsou citovány v dopise papežského knihovníka Anastasia a v díle Ivanova díla „Život sv. Klimenta s přenesením ostatků“. Katedrála se stala místem, kde Jeruzalémská tradice a slovanská kultura nacházejí společný duchovní rámec.
Návrh a výstavba současné podoby chrámu byly dílem jezuitů v letech 1712-1715 v barokním stylu. Interiér je bohatě zdoben freskami Jana Hiebela a dalších umělců. Hlavní oltář, morový oltář sv. Františka Xaverského a další oltáře jsou obklopeny bohatou ikonografií a sochařskými díly Matyáše Bernarda Braun.
Ve 20. století prošel chrám rozsáhlou renovací; ikonostas vycházel z původní tradice a byl nově ztvárněn podle symboliky starých ikonostasu s tenzi kolem deseti sloupů a vyobrazení proroků Mojžíše a Jana Křtitele. Důraz na eucharistickou symboliku je patrný v návrhu, kde vinná réva kolem sloupů reprezentuje Nejsvětější eucharistii a carská vrata připomínají zjevení Boha Mojžíšovi.
Publikace Apoštolského exarchátu „Řeckokatolická katedrála sv. Klimenta v Praze 1715-2015“ vydaná u příležitosti 300. výročí posvěcení chrámu doplňuje informace o významných artefaktech a restaurátorských pracích. Katedrála se stala nejen duchovním centrem, ale i místem kulturního dědictví, které spojuje tradice řeckokatolické církve s katolickou historií střední Evropy.
Architektura a umělecké hodnoty
Hlavní maramorový oltář a další oltáře jsou propojeny s bohatým ikonostasem, který kombinuje tradiční symboliku Starého a Nového zákona. Uprostřed je olejový obraz sv. Klimenta unášeného anděly na nebesa; kolem něho jsou vyobrazení čtyř evangelistů a dalších světců.
Ve výklencích pilastrů je osm bílých soch čtyř evangelistů a řezby dalších světců, zhotovené jezuitou Ignácem Raabem a dalšími umělci. Nad ikonostasem se nacházejí 16 menších obrazů světců a událostí, které ilustrují historii ukřižování, víry a spásy.
Při restaurování interiéru v roce 1984 vznikl nový ikonostas inspirovaný tradiční ikonografií, který zachovává teologickou a liturgickou symboliku. Konstrukce ikonostasu zahrnuje deset sloupů symbolizujících apoštoly a rané šíření církve, kolem nichž roste vinná réva symbolizující eucharistii. Na carských vratech je ikona Zvěstování; tvar sloupů připomíná cibuli, symbolizující život a duchovní růst.
Pro více informací o katedrále sv. Klimenta lze doporučit publikaci Apoštolského exarchátu a kontaktovat exarchát pro další poznatky a možnosti zakoupení publikace.
- Historie a posvěcení chrámu Apoštolským exarchátem pro řecko-katolíky.
- Architektura, ikonostasy a umělecké díla od Braunova díla až po Raabovy sochy.
- Symbolika a liturgické bohoslužby v kontextu pražské řecko-katolické farnosti.