Na poslední neděli církevního roku připadá „slavnost našeho Pána Ježíše Krista, Krále veškerenstva“, jak zní podle Římského misálu plný titul tohoto svátku. Neslaví se dlouho, přestože víra v Kristovu královskou moc byla v církvi přítomná od nepaměti. Vydání: 2017/47 Přijeďte k nám, zvou Češi papeže, 21.11.2017, Autor: Jaroslav Šubrt
Svátek Krista Krále zavedl v roce 1925 papež Pius XI. při příležitosti oslav 1 600. výročí Prvního ekumenického koncilu v Nikaji. Původní termín připadal na poslední neděli v říjnu, těsně před svátkem Všech svatých. Naproti tomu dnešní termín, stanovený v rámci reformy liturgického kalendáře po Druhém vatikánském koncilu, lépe odráží skutečnost, že Pán Ježíš je konečným cílem pozemského putování každého člověka zvlášť i celé církve. Kultu Krista Krále je po celém světě zasvěcena i řada kostelů a kaplí.
Vznik svátku byl spojen s reakcí na společenské rozpory a touhu po duchovním směrování v období nejistoty. Když papež Pius XI. v závěru roku 1925 koncipoval encykliku Quas primas, v níž pro celou církev svátek Ježíše Krista Krále zavedl, reagoval tím zejména na stav tehdejší společnosti. „Všude je rozseto símě nesvornosti a jsou mezi národy rozdmýchány plameny nenávisti a sporů: je rozšířena bezuzdná hrabivost, která se nezřídka zakrývá rouškou obecného blaha a lásky k vlasti; lidská společnost je rozvrácena a řítí se do záhuby.“ Papežova slova znějí dnes až nepříjemně aktuálně. A právě v „uznání královského panování Kristova“ spatřoval Pius XI. nejúčinnější prostředek proti rozkladným silám své doby.
V současnosti je však titul Kristus Král více spojován s Ježíšovým oblíbeným souslovím „Boží království“. Papež Benedikt XVI. jej definoval následujícími slovy: „Tím není myšlena nějaká pozemská říše, která někdy přijde, ale je tím vyjádřen fakt, že Bůh se musí nyní stát určujícím hlediskem pro náš život a naše jednání.“
Po Druhém vatikánském koncilu došlo k reformě liturgického kalendáře, která změnila termín svátku a některé jeho liturgické souvislosti. Dnes tedy slavíme Krista Krále jako užití hlubšího smyslu: Království Boží se stává orientačním bodem pro každodenní život věřících i celé církve, nikoli jen teoretickou idejí o moci. Kult Krista Krále je po celém světě zasvěcena i řada kostelů a kaplí, které připomínají tuto osobnost a její vliv na poznání života, morálky a spravedlnosti ve společnosti.
V kontextu současného světa se slova o královské moci Krista často používají jako prostředek k reflexi spravedlnosti, milosrdenství a služebnosti. Moderní theologové zdůrazňují, že královská moc není autoritou nad člověkem v opačném slova smyslu, ale vzorem pro službu druhým, hledání dobra a míru ve společnosti. V této souvislosti může být svátek Krista Krále výzvou k uvedení Božího království do každodenního života jednotlivce i komunit.
Proto zůstává svátek Krista Krále důležitým prvkem liturgie i pastoračního života: vybízí k připomenutí, že cestu člověka i církve neřídí pouze sociální či politické normy, ale především Boží přítomnost a jeho královská milost, která vede k pokoji, spravedlnosti a lidské důstojnosti.
Na závěr lze říci, že zavedeni svátku Krista Krále bylo a je pokusem dát věřícím orientaci v rozporuplném světě a připomínkou, že Boží království začíná již zde a nyní v každodenním jednání lidí.