Ježíš sytí pět tisíců a jeho zázraky u Kafarnaum otevírají hluboké duchovní sdělení o pokrmu, který vydrží věčný život. Lidé viděli, že mnohé uzdravil, a hrnuli se za ním v zástupech. Ježíš vystoupil na jednu horu a tam se posadil se svými učedníky, když bylo krátce před velikonočními svátky.
Obrátil se na Filipa s otázkou, kde nakoupíme tolik chleba, aby se všichni ti lidé najedli, a sám tou otázkou chtěl vyzkoušet Filipovu víru; sám již věděl, jak tu situaci vyřeší. Filip odpověděl, že i za deset tisíc by to bylo málo, i kdyby každý jen ochutnal. Ondřej, Šimonův bratr, upozornil na chlapce s pěti chlebmi a dvěma rybami, které však byly jen kapkou do moře.
Ježíš přikázal, aby se lidé posadili; rozsadili se po travnatém úbočí, ačkoliv mužů bylo asi pět tisíc. Vzal chlebů, poděkoval Bohu, rozlamal je a učedníci je roznášeli; stejně učinil i s rybami, a každý dostal, kolik chtěl. Po nasytění řekl učedníkům, ať seberou zbytky, aby nic nepřišlo nazmar, a nasbírali dvanáct košů zbytků. Zástupy si uvědomily, jak velký zázrak Ježíš učinil, a uvažovaly, že je to prorok, na kterého už dlouho čekají, a chtěly ho prohlásit králem; Ježíš však poznal jejich úmysl a vrátil se sám do hor.
Když nastal večer, učedníci přepluli k jezeru do Kafarnaum. Začal vítr a jezero se bouřilo; po vodě se objevil Ježíš, jejich strach byl však brzy zažehnán slovy: „Nebojte se, to jsem já!“ Uvedli ho do člunu a brzy byli u břehu. Zástupy na protějším břehu čekaly na Ježíše až do rána, a několik lodí z Tiberiady doplulo do Kafarnaumu, kde ho našli a ptali se, jak se sem dostal.
Ježíš odpověděl, že hledají jen pomíjivé věci, zatímco nabídl duchovní pokrm, kterým by se rostli pro věčný život. Ptali se, co mají dělat, aby se Bohu líbili; on odpověděl: „Věřte v jeho Syna, kterého poslal.“ Někdo namítl na zázraky Mojžíše v poušti, ale Ježíš vysvětlil, že ten chléb jim nedával Mojžíš, ale Otec; On nabízí pravý chléb a tím i život věčný. „Kdo přijme mě, nebude nikdy hladovět; kdo ve mne uvěří, nebude nikdy žíznit,“ prohlásil a opakovaně zdůraznil, že ten, kdo mu uvěří, získává věčný život.
Ježíš dále vysvětloval, že Pán poslal Syna, aby nikoho neztratil a vzkřísil jej v den druhého příchozího. Boží vůle je, aby každý, kdo se rozhodne pro Syna a uvěří v něho, získal věčný život. Židé však reagovali popírajíc Ježíše jako z nebe; Ježíš jim připomněl, že sám Bůh mne poslal k vám a že proroci předpověděli Boží hlas. Každý, kdo mi uvěří, získává věčný život; já jsem ten životodárný chléb.
Vaši předkové jedli manu na poušti, a přesto zemřeli; kdo však okusí skutečný nebeský chléb, ten nezemře. Když Ježíš řekl, že jeho tělo je chléb a že bude obětováno, vyvolal to mezi posluchači znamenitý odpor: „Jak si to představuješ, že může být jeho tělo jídlem?“ Ježíš odpověděl, že všichni musí přijmout jeho oběť, jinak nebudou žít věčně. Jeho oběť je skutečný duchovní pokrm a nápoj; kdo ji přijme, je s ním nerozlučně spojen a získá zdroj života z Otce. Pravý nebeský chléb je tedy Ježíšovo dílo a přijetí jeho oběti.
V kafarnaumské synagoze to vyvolalo ještě větší nevoli: někteří z učedníků začali opouštět Ježíše. Otřesený Ježíš se ptal, zda jsou pro ně jeho slova kamenem úrazu, a vyžaduje pochopení duchovních skutečností, protože lidský rozum na to nestačí. Mluvil o Duchu, který pomáhá pochopit pravdy; někteří mu nevěří. Řekl, že k němu mohou přijít jen ti, které k němu přivede Bůh. Vedení řeči vyústilo v odchod mnoha následovníků a Ježíš se zeptal dvanácti, zda i oni chtějí odejít; Petr odpověděl, že jeho slova znamenají věčný život a že uvěřili, že jsi Kristus, Boží Syn.
Ježíš pak prohlásil, že vás dvanáct jsem si vyvolil, a přece i v jednom z vás je ďábel; měl na mysli Jidáše, syna Šimona Iškariotského, který ho zradí, a to i přesto, že byl jedním z jeho dvanácti učedníků.
Tituly Ježíše 5 z 10 - Lev kmene Judského
tags: #zazraky #v #kafarnaum #evangelium