Severní část Českomoravské vrchoviny, která se rozkládá severně od dálnice D1, tvoří rozsáhlá lesnatá pahorkatina Žďárské vrchy, jejichž centrum s nejvyšší horou Devět skal (836 m. n. m.) leží zhruba ve výseči Žďár nad Sázavou, Hlinsko, Polička a Bystřice nad Pernštejnem. Dvě kilometry severně od Žďáru nad Sázavou je Zámek dr. Radslava Kinského, ve kterém se nachází mimo jiné Muzeum knihy, a Zelená hora s poutním kostelem sv. Jana Nepomuckého. Nejvýznamnější dílo architekta Jana Blažeje Santiniho (dokončeno roku 1722) je zapsáno do seznamu památek UNESCO. Kostel, k němu přilehlý hřbitov a ambit mají půdorys hvězdy, a symbol hvězdy se zde vyskytuje skoro všude i v interiéru kostela.
V hlubokých lesích, které jsou útočištěm jelenům evropským, se nachází spousta zajímavých míst. Pramení zde řeka Svratka, Sázava nebo Chrudimka a prochází tudy hlavní evropské rozvodí Labe - Dunaj. Jednoho slunečného podzimního víkendu jsme je přešli křížem krážem ze Žďáru nad Sázavou do Hlinska. Za války zde působil partyzánský oddíl „Mistr Jan Hus“, který připomíná zemljanka a památník na Fryšavskémkopci. Celou oblast Žďárských vrchů křižuje velké množství značených turistických cest, jsou zde ideální terény pro cyklisty a v zimě pro běžkaře.
Stříbrná studánka pod Žákovou horou je jedním z pramenů řeky Svratky. V roce 1970 zde prezident Ludvík Svoboda vyhlásil CHKO Žďárské vrchy, což připomíná pamětní kámen. Vrchol nejvyšší hory Devět skal skutečně tvoří shluk celkem vysokých skal s devíti věžemi. Nedaleko Hlinska severozápadním směrem se v lese ukrývá několik zaplavených lomů. O sedm kilometrů dál severně po modré značce jsou Ležáky, vypálené a srovnané se zemí v roce 1942. Na místě, kde stávala vesnice, jsou dnes žulové obelisky připomínající hrůzy, ke kterým zde došlo.
Z Ležáků jsme přešli do městečka Nasavrky a dále po modré značce přes Hradiště, kde zhruba před dvěma a půl tisíci lety stávalo keltské oppidum a dnes je keltská naučná stezka a dřevěná rozhledna, a dále proti proudu řeky Chrudimky až na Seč. Modrá značka vede podél řeky částečně po silnici, ale částečně také po stezkách v údolí řeky a kolem Křižanovické vodné nádrže. V pomyslném trojúhelníku mezi Chrudimí, Čáslaví a Chotěboří se rozkládá CHKO Železné hory, které dominuje táhlý hlavní hřeben, zhruba v polovině u Třemošnice jakoby vykousnutý Lovětínskou roklí a Hedvičiným údolím. Na výběžku mezi nimi je zřícenina hradu Lichnice.
Hřeben je porostlý bukovými lesy, které na podzim září oranžovým a zlatým listím v kontrastu se světle šedými kmeny buků. Známou rekreační oblastí je vodní nádrž Seč na řece Chrudimce s přes 40 metrů vysokou zděnou hrází. Jako orlí hnízdo je na skalním útesu vysoko nad přehradou zřícenina gotického hradu Oheb. Věž, členité zbytky zdí s různými okny a branami i zbytky sklepení, to vše na této romantické zřícenině nabádá k průzkumům a objevování nových a nových zákoutí. Na skále přímo u přehrady je ještě jedna zřícenina - hrádek Vildštejn. Ta je však nepřístupná.
Tak, všechno jsem vyzvonila na začátku, ale jsem rozhodnutá pokračovat a rozvíjet téma. Jednalo se vlastně o 37. ročník DEP a cykloturistické jízdy „Podzimní putování Železnými horami“, které pořádá KČT Chrudimka. Naši přátelé už se této akce zúčastnili mnohokrát, chválili ji a letos nás vzali sebou. Tím chci říci, že jsme se nemuseli o nic starat, nechali jsme se vést, což je velmi pohodlné. Jelo nás celkem 10. Sobotní ráno nebylo nic moc a po naložení kol do vlaku s odjezdem 7,06 hod. z Jihlavy se počasí zhoršilo tak, že při výstupu v Havlíčkově Brodě docela hustě pršelo. Nasedli jsme na kola a odevzdaně vyjeli na sever směrem na Český Dvůr s vidinou slíbené dobré cukrárny v Chotěboři.
Trasa 1. dne: H. Brod - Český Dvůr - Knyk - Horní Krupá - Lysá - Jilem - Chotěboř - kaple sv. Nejdřív jsme ale museli sjet do údolí Doubravky serpentinami po silnici k bývalému Hornímu Mlýnu (rodišti spisovatele a novináře Ignáta Herrmanna), kde začíná NS, kterou popisuji na jiném místě. Nedalo nám to, abychom alespoň na začátek stezky malinko nenakoukli. Po nasednutí na kola zjistila Věra defekt a ke slovu se dostali naši dva modří strážní andělé - ano, pouze dva muži (ovšem naprosto výteční a schopní) a osm žen = naše družstvo. Cesta chvílemi pachtivě a chvílemi jásavě ubíhala až do městyse Libice nad Doubravou.
My jsme se tu potkali s havlíčkobrodskými pěšími turisty, kteří stejně jako my směřovali do Horního Bradla. Posilnili jsme se každý podle svého gusta, zasmáli jsme se a jeli dále do Malče. O Malči bych chtěla něco napsat - je to velmi starobylá obec, vznikla na začátku 12. století na tzv. Liběcké stezce. Zdejší zámek koupil v roce 1862 František Ladislav Rieger, opravil budovy a zvelebil park, kde je mnoho vzácných stromů. Jeho tchán František Palacký zde velmi často pobýval a napsal zde značnou část svých Dějin národu českého. Teď nastala chvíle, kdy jsme se vydali do obce Rušinov, která leží na hřebenu Železných hor. Zde, na tomto místě, kde dnes stojí zděný kostel sv. Anny, byla dříve zázračná studánka s léčivou vodou, kde se sv. Anna podle pověsti zjevila.
Nedalo nám to, aby zde nebyly významné lázně - do první třetiny 18. století je doloženo asi 30 vyléčených lidí. Léčilo se sedáním do teplé až horké vody. Když prý byl na nedaleké Lichnici císař Karel IV., stavil se i tady. Na konci 18. století lázně zanikly a místo dřevěné kaple byl zbudován tento kostel a také škola pro široké okolí. Lípy v blízkém Klokočově, ve Spálavě a Žižkův dub na Lichnici musely zatím vydržet bez našeho obdivu, ale prastarou lípu v Lipce jsme si ujít nenechali! Lipka je malá obec na svahu kopce nad Bradlem a byla nazvaná určitě podle těch nádherných stromů, kterým se tu daří. Původně prý zde byla lipová alej u tvrze, která se polorozpadlá zachovala. Uvádí se stáří přes 600 let, obvod kmene 840 cm, výška 32 m.
Podle stínů vidíte, že už bylo po 5. hodině a nás očekávali v cíli v Horním Bradle, kde se křižují turistické cesty a kde od roku 1960 stojí 182 m vysoký televizní vysílač Krásný. V obci je silná sklářská tradice, nyní se zde vyrábějí vánoční ozdoby. Nás ale teď nezajímaly Vánoce, těšili jsme se na odpočinek. V Horním Bradle nás přivítali a hostili výborným řezem s krémem a ovocem, ubytovali jsme se ve dvoulůžkových pokojích, povečeřeli vepřo-knedlo-zelo a připravili se na večerní program. Místní turisté i havlíčkobrodští nám rozdali diplomy a slavili s námi - za rok zase. Ráno jsme v 8 hodin posnídali a rozloučili se s pořadateli, s slibem: určitě za rok zase.
Trasa 2: Projíždíme dokopcezkopce Vršov, Prosíčku a Proseč a blížíme se k sečské přehradě na řece Chrudimce. Před koncem krásného sjezdu k přehradě jsme zaparkovali kola u silnice a vyšplhali na zříceninu hradu Oheb, nad ohbím řeky Chrudimky, která zde mění směr toku téměř o 180°. Nyní je to zřícenina, stejně jako na opačném konci přehradní hráze hrad Vildštejn. Něco o přehradě - dokončena byla v roce 1934, hráz je 42 m vysoká a 165 m dlouhá. Pokračovali jsme k Pařížovu, kde je na řece Doubravě nádrž Pařížov s hrází 31 m vysokou a 142 m dlouhou, dokončena byla v roce 1913. Prostředí je vlídné a v blízkosti rostou hrušky.
Poté jsme dojeli na kraj Vilémova a pokračovali po cyklotrase přes Spytice, Jezuitský Mlýn a rybník. Na kopci na nás čekala dančí obora; zvířata pózovala, ale byly daleko pro focení. V závěru cesty se zastavíme u synagogy v Golčově Jeníkově, která byla založena v polovině 17. století a do roku 1942 normálně fungovala. Po válce začala chátrat, ale v roce 1997 byla dokončena její nákladná oprava, a tak zůstala kulturnímu světu zachovaná. Město Golčův Jeníkov bylo založené už v 10. století, největší rozmach byl v 17. století a stavby z této doby jsou postupně opravovány. Odjížděli jsme v 17:20 hod. rychlíkem do Havlíčkova Brodu, kde jsme měli 5 minut na přestup, a před sedmou večer jsme byli doma.
Na závěr roku 1722 dokončil barokní stavitel Jan Blažej Santini-Aichel poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře, který svou půdorysnou hvězdou a cinqími vchody představuje významný příklad barokní gotiky. Areál poutního kostela je doplněn ambity ve tvaru deseticípé hvězdy, které chrání poutníky a svým způsobem demonstrují Santiniho architektonickou i tvůrčí výjimečnost. Areál je široce propojený s historií blahořečení a svatořečení Jana Nepomuckého. Kostel a jeho okolí jsou zapsány na seznam UNESCO a patří k nejvýznamnějším dílům české gotiky v barokním provedení.
Fotografie uživatelů ukazují další pohledy na Zelenou horu, kostel, a zámek Žďár nad Sázavou. Zelená hora - památka UNESCO a Žďár nad Sázavou - Kostel Sv. Jana Nepomuckého patří mezi známé turistické motivy regionu. Železné hory spojují historické stavby, jako jsou barokní i gotické prvky, s bohatou přírodou a pečlivě značenými turistickými trasami, které lákají návštěvníky k poznání i rekreaci.
Santini Žďár nad Sázavou
V závěru lze shrnout, že Železné hory představují jedinečnou kombinaci přírody, historie a architektury, kde Santiniho poutní kostel sv. Jana Nepomuckého spolu s ambity a hvězdicovým půdorysem vytváří harmonický celek s UNESCO i lokálním kulturním dědictvím. Místní historické prvky, jako románské, gotické a barokní objekty, se prolínají s moderními turistickými trasami a rekreačními zařízeními.
Na skále nad Sečí a v okolí dalších rybníků a jezírek lze sledovat proměnlivé výhledy na bukové lesy a podzimní zbarvení, které dodává krajině zvláštní atmosféru. CHKO Žďárské vrchy a Železné hory tak nabízejí nejen fyzické aktivity, ale i hlubší spojení s historií a architekturou regionu.
tags: #zelezne #hory #jana #nepomuckeho