Ježíš Nazaretský, známý také jako Ježíš z Nazareta, byl židovský pocestný kazatel, zakladatel křesťanství. Hlásal brzký příchod Božího království, vyzýval k obrácení či pokání a byl popraven kvůli svým názorům. Křesťané Ježíše obvykle nazývají Kristus a považují jej za Božího Syna a Spasitele světa. Jako proroka či významnou duchovní postavu ho uznává i islám a některá další náboženství. Ježíšova postava hluboce ovlivnila kulturu křesťanských zemí a základním pramenem pro poznání jeho života jsou spisy Nového zákona, zejména čtyři evangelia.
K počátkům kritického přístupu k textům patří textová kritika, která odhalila, že vyprávění o Ježíšovi obsahuje nepřesnosti a legendární prvky. V 19. století se objevila otázka historické existence Ježíše a snaha rozlišit historického Ježíše od latečního a teologických doplňků. Vnímání Ježíšova života a smrti se od počátku týká duchovního významu a teologie christologie. Christologie vychází z víry, že Ježíš byl počat Duchem svatým, že byl vzkříšen a vzal na sebe úlohu Spasitele, který bude soudit svět.
Jméno Ježíš pochází z řeckého Ιησοῦς a označuje původ z hebrejského Jšua. Přívlastek Kristus (Christos) znamená „pomazaný“, mesiáš, a Nazaretský odkazuje na jeho spojení s Nazaretom. Z historicko-kritického pohledu se zkoumají prameny mimo křesťanské texty (Flavius Josephus, Tacitus, Plinius mladší) a biblická archeologie. Většina historiků dnes klade Ježíšovo narození do období mezi roky 7 a 4 př. n. l. a jeho smrt do období kolem roku 30-33 n. l., s různými názory na přesný čas ukřižování.
Evangelia popisují Ježíšovo narození ve záznamech Matouše a Lukáše, příběhy zdůrazňují bezděčné zázraky a teologický důraz. Záznamy o narození i jeho rodokmenu ukazují na spojení s linií Davida a Abraháma a záměr zapojit Ježíše do Božího plánu spásy. Křest v Jordánu, který potvrzuje jeho veřejné působení, je považován historicky doloženým, jelikož vzrůstá autorita jeho učeníků a svědků. Počátek veřejného působení se odvíjí od Galileje a vyzývá k hlásání božího království.
Ježíš uzdravoval mnoho lidí a zastával názor, že lépe je očistiti srdce a usilovat o spravedlnost než jen dodržovat pravidla. Jeho zázraky zahrnovaly uzdravení, vystoupení z prázdného hrobu a vyhánění zlých duchů; tyto skutky vytvářely kolem něj okruh učedníků a následovníků. Dvanáct apoštolů, v čele s Petrem, tvořilo jádro jeho učení, zatímco širší okruh 70-72 učedníků šířil boží království. Ženy v jejich blízkosti, jako Marie Magdaléna, podporovaly Ježíše a jeho učedníky.
Poprava Ježíše proběhla v Jeruzalémě za římského Piláta během Pesachu; Evangeliím se shodně uvádí, že byl ukřižován a pohřben. Pastýřská výklady datují ukřižování na pátek 14. nisanu a vzkříšení na neděli, nicméně časové výkladové rozdíly vedly k různým teoriím o počítání dnů. V souvislosti s teologií je důležité pochopit, že vzkříšení a utrpení jsou spojeny a spolu tvoří jádro křesťanské víry.
Odkud pochází výklad o tom, proč Ježíš zemřel
Ježíšova smrt je často chápána jako oběť smíření za hříchy lidstva, nikoliv jako trest pro Boha či usmíření s Bohem skrze trest. V interpretaci kříže se objevují dvě hlavní linie: teologie náhrady a teologie vykoupení. Teologie náhrady zdůrazňuje spravedlnost Božího hněvu, zatímco teologie vykoupení zdůrazňuje Boží milosrdenství a záchranu lidstva skrze Krista. Dřívější barokní vykladači mluvili o tom, že Bůh trestá Ježíšem, ale současná teologie se více kloní k pohledu, že Bůh je láskou a že Ježíš zástupně nese důsledek hříchu, aby lidé mohli přijít k Bohu prostřednictvím odpuštění a víry.
Kriticky se zkoumá myšlenka, že Bůh „usmiřuje“ s člověkem skrze oběť, spíše než že člověk sám se usmiřuje s Bohem skrze víru a pokání. Teologická debata zahrnuje pohled, že Kristova oběť je obětí smíření, která umožňuje lidem získat odpuštění a věčný život. Důraz se klade na to, že Kristova smrt má překonat hřích a že její plný význam spočívá v tom, že Bůh ukazuje své milosrdenství a spravedlnost v plnosti lásky k lidstvu.
Z hlediska časového rámce: byl Ježíš údajně ukřižován během Pesachu a zemřel v 15. hodině odpoledne, aby byl pohřben ještě před 18. hodinou a potvrzena byla rozdíl mezi přípravou na svátek a samotným svátkem. Různé pohledy na to, zda byl pátek den ukřižování, vyplývají z různých interpretací tónů textu a z časového počítání dní mezi večerním a ranním časem v biblické kultuře.
Klíčové pojmy a jejich význam
- Kristus znamená Pomazaný, mesiáš, očekávaný vykupitel Izraele.
- Nazaretský odkazuje na Nazaret a jeho původ.
- Oběť smíření je obraz oběti, kterou Kristus předchází a dokončuje k naplnění Božího záměru spásy.
- Vzkříšení označuje vítězství nad smrtí a naději pro věčný život.
- Christologie se zabývá povahou Ježíše jako Boha a člověka, jeho vztahy k Bohu a lidem a s tím spojenými dogmaty.
Pro praktické pochopení se objevuje i diskuse o tom, jak dnes žít podle poselství Ježíše: láska k bližnímu, pokání, milosrdenství a odpovědnost za etické jednání, zároveň důraz na víru a činy, které potvrzují přítomnost Božího království v každodenním životě.
Is There Any Hard Evidence That Jesus Actually Existed?
V rozpravách o Velkém pátku a Velikonocích se ukazuje, že vestavěné tradice a liturgické počítání dnů mohou vyvolávat rozdílné výklady. Wikipedia i teologické práce ukazují na to, že časové posuny jsou časté, ale samotný význam ukřižování a vzkříšení zůstává stěžejní pro křesťanskou víru.
Podle historických svědectví a teologických studií byla Ježíšova smrt klíčovým momentem pro křesťanskou tradici, která od počátku kladla důraz na utrpení a smrt jako součást Boží cesty k vykoupení lidstva. Ježíšova slova na kříži a jeho následná zjevení učedníkům se stávají základem křesťanského vyznání o vzkříšení a věčném životě.