Kněz si málokdy řekne o pomoc, a proto vzniká sdružení Cesta 121, které chce být nadějí pro pastýře, kteří jsou na konci své cesty. Nad tím, jak se žije stárnoucím kněžím, se zamýšlí překvapivě málokdo, i když stejně jako zubař čas od času potřebuje zubaře, prodavač potřebuje pomoc při nákupu, právník potřebuji právníka či automechanik automechanika. Právě pro pastýře, kteří jsou na konci své cesty, už přes tři roky funguje občanské sdružení „Cesta 121“. Na vzniku záslužného projektu se podílel mimojiné Antonín Randa a P. Petr Siostrzonek. Začátky nebyly lehké, problém překvapivě tkvěl v tom, že kněží nebyli na nabídku pomoci připraveni a často nedokázali určit, jakou zdravotní pomůcku by potřebovali.
Stanislav Krátky, biskup a bývalý probošt mikulovské kapituly, měl tehdy na srdci sdílet starost s širším publikem a připomenout, že i kněží mohou potřebovat pomoc. Bible, vozíky i kněžské byty: sdružení poskytuje širokou škálu služeb, od vydání Bible pro slabozraké po bezbariérové úpravy far či pomoc s invalidními vozíky a operacemi. Změna prostředí a přechod z fary do nemocničního prostředí bývá pro kněze skličující zkušeností, a proto Cesta 121 usiluje tuto změnu oddálit nebo ji co nejvíce zjednodušit. Někdy stačí vybudovat na faře bezbariérové přístupy, jindy dochází k přestěhování z prostorné fary do kněžského bytu. Další užitečnou pomůckou jsou speciální náramky, které umožní okamžitou pomoc při nevolnosti či pádu.
„Kněží málokdy sami vyhledávají pomoc,“ říká Antonín Randa, předseda sdružení. Proto je Cesta 121 do značné míry odkázána na upozornění těch, kteří kněze znají a vnímají jejich potřeby. Blíže podrobnosti o aktuálních akcích a možnostech pomoci najdete na webových stránkách sdružení. Cesta 121 usiluje o to, aby kněz mohl co nejdéle zůstat v domácím prostředí, v bezpečné a známé faře, a to i díky spolupráci s biskupy jednotlivých diecézí.
Motivace a vznik sdružení: pro koho a proč
„Co byl popud, impuls k založení o. s. Cesta 121?“ ptají se mnozí. Cesta 121 se zaměřuje na pastýře, kteří jsou často obklopeni lidmi, ale zároveň sami bez nejbližšího člověka, který by je v těžkých chvílích podpořil. Tím, že se kněží starají o druhé, bývá jejich vlastní potřeba často přehlížena. My se jim snažíme pomáhat instalací schodišťových sedaček, úpravou bydlení, pořízením zdravotních pomůcek či úhradou operací. Spolupracujeme i s biskupy diecézí a hledáme řešení společně. Sdružení vzniklo s nulou na kontě a vírou, že Boží požehnání nás provází. Ohlasy podporovatelů i samotných kněží svědčí, že jdeme dobrou cestou.
V rámci podpůrných programů je důležité, že pomoc nepřichází jen z bohatství, ale hlavně z lidí, kteří upozorní na problémy kněží. Dvojí forma pomoci je vítaná: finanční podpora a distribuce informačních materiálů o Cestě 121 ve farnostech. Bez štědrosti dárců by činnost nebyla možná. Budoucnost sdružení vidí Antonín Randa v tom, že kněz bude moci zůstat doma co nejdéle; to je hlavní cíl. Zároveň se usiluje o profesionalizaci ošetřujícího personálu a spolupráci se zdravotnickou školou, která připravuje studentky pro péči o kněze.
Jaké služby nabízí a komu pomáhá
Součástí činnosti jsou konkrétní opatření: instalace schodišťových sedaček, úpravy prostor na bydlení, pořízení zdravotních pomůcek, invalidní vozík a uhrádění operací. Někdy pomáhají i malými, zdánlivě „maličkostmi“, které ale knězi zpříjemní každodenní život. Například pro slabozraké kněze byl připraven speciální vydání Bible s velkými písmeny. Jindy stačí vyřešit problém s nemocnými na faře prostřednictvím vhodného technického zařízení a lepšího prostředí. Důležitá je i motivace kněží: s tím, že spousta lidí si uvědomí, že se o ně někdo zajímá, roste jejich ochota přijmout pomoc.
Vztah mezi komunitou a kněžími je klíčový: lidé ve farnostech by měli upozornit na těžkosti kněží a šířit povědomí o službích Cesty 121. Předseda sdružení zdůrazňuje, že největší změnou je zákazný plynový tlak na to, že pomoc má přijít shůry, a nikoli na základě tlaku či pujky. Cesta 121 má za cíl podpořit domácí prostředí pro kněze a umožnit mu žít co nejdéle ve svém působišti.
Etické a teologické souvislosti povolání kněží
V jednotlivých pasážích textu je kladen důraz na to, že kněžství je svátostné a vyžaduje zvláštní způsobilost i živoucí víru. Důležité je spojení s Kristem a ochota ke službě. Každý kandidát na kněžství má projít dlouhou přípravou, která zahrnuje teologické studium a formaci; finalizace svěcení pak závisí na rozhodnutí biskupa. Kněz je člověk, který má sloužit Božímu lidu, naplněn posláním hlásat Boží Slovo a slavit svátosti. Celibát bývá v římskokatolické církvi součástí svěcení, zatímco v některých východních tradicích mohou být kněží ženatí.
V kulturních a historických souvislostech se zmiňuje, že původ slova kněz má kořeny v praslovanském a starořeckém, a že židovské i řecké-a latinské termíny hiereus a sacerdos odkazují na starší představy kněžstva. Nový zákon používá termíny pro kněze stejně jako pro starší a představené, a to v kontextu apoštolské posloupnosti. Kněží jako přední vrstva církve byli v průběhu dějin ovlivňováni reformami a koncilními rozhodnutími, a to včetně celibátu a vzdělání.
V souvislosti s praktikou fary a života kněze je zdůrazněno, že farář nemusí být vždy jen administrativně odpovědný; často pracuje ve více farnostech a řeší i technické a ekonomické záležitosti. V současnosti je v ČR a na Moravě spor kolem počtu mší a rozložení služeb v důsledku nedostatku kněží; nejčastější je, že kněz obsluhuje několik farností a mše probíhají i během pracovních dní.
Rozšíření kontextu: kněžství v různých církvích a kultura volby povolání
Český kontext zahrnuje i historické a teologické souvislosti: klíčovou roli hraje odlišnost mezi klérovou strukturou, představenými a laickou komunitou, a to v souladu s učením Druhého vatikánského koncilu o Božím lidu. Důležité je vyvážení mezi duchovními, pastoračními a administrativními povinnostmi farářů. Kněží bývají hrdinové každodenní služby: vedou bohoslužby, vyučují, pečují o svěřené objekty a zajišťují provoz farnosti, včetně komunikace s úřady a organizováním duchovních cvičení a biblických hodin.
Náboženská terminologie ukazuje, že v různých tradicích existují odlišné modely kněžství: presbyteré a starší v katolickém a pravoslavném pojetí, pastýř jako symbolické označení pro služebné majestáty. V některých komunitách existuje i „podzemní církev“ během období represí, kdy kněží působili mimo oficiální struktury.
