Hospodine, zkoumáš mě a znáš mě. Víš o mně, ať sedím nebo vstanu, zdálky je ti jasné, co chci dělat. Sleduješ mou stezku i místo, kde ležím, všechny moje cesty jsou ti známy. Ještě nemám slovo na jazyku, a ty, Hospodine, víš už všechno. Sevřel jsi mě zezadu i zpředu, svou dlaň položil jsi na mě. Nad mé chápání jsou tyto divy, jsou nedostupné, nestačím na to. Kam odejdu před tvým Duchem, kam uprchnu před tvou tváří?
Zamířím‑li k nebi, jsi tam, a když si ustelu v podsvětí, také tam budeš. I kdybych vzlétl na křídlech jitřní záře, chtěl přebývat při nejzazším moři, tvoje ruka mě tam doprovodí, tvá pravice se mě chopí. Kdybych řekl: Snad mě přikryje tma, i noc kolem mě se stane světlem. Žádná tma pro tebe není temná: Noc jako den svítí, temnota je jako světlo. Tys to byl, kdo utvořil mé ledví, v životě mé matky jsi mě utkal. Tobě vzdávám chválu za činy, jež budí bázeň.
I: podivuhodně jsem utvořen, obdivuhodné jsou tvé skutky, toho jsem si plně vědom. II: Tobě nezůstala skryta jediná z mých kostí, když jsem byl v skrytosti tvořen a hněten v nejhlubších útrobách země. I: Tvé oči mě viděly v zárodku, všechno bylo zapsáno v tvé knize: II: dny tak, jak se vytvářely, dřív než jediný z nich nastal. I: Jak si vážím divů, které konáš, Bože! Nesmírný je jejich počet, sčetl bych je, ale je jich víc než písku. II: Sotva procitnu, jsem s tebou.
Hledání technických akordů pro text a jejich význam
Žalm 139 je literárně bohatý a poeticky vyjádřený, a proto nabízí inspiraci pro hudební interpretaci skrze akordy, které vystihují jeho tempa, atmosféru a duchovní hloubku. V následujícím textu rozebíráme, jak lze akordy využít k doprovodu jednotlivých částí žalmu, aby se zachovala jeho důstojnost a vnuknutí Boží všudypřítomnosti.
Celkový tón žalmu je meditativní a oslavný, s důrazem na Boží vševědoucnost a stálou blízkost. Pro akordickou strukturu lze použít postupy, které vyjadřují odhalení, údiv i důvěru. Např. začátek s lehkým suspenzem a postupným rozvětvením do čistých střídání kvint a tercí pomáhá zdůraznit, jak Bůh zkoumá člověka a zná jeho kroky. Následující pasáže, kde se mluví o světle ve tmě a o Boží všestranné blízkosti, mohou být doprovázeny modálním posunem mezi minorovými a většinou iontovými/majorovými akordy, aby se vyjádřila proměnlivost světla a temnoty.
V některých úsecích, kde se mluví o utvoření a tajemstvích, se hodí používání rozšířených akordů a barevných tónů, které vyjadřují údiv nad Božími skutky. Například využití sus2/sus4 akordů pro plynulé zakončení veršů a jejich propojení s následujícím textem může evokovat neukončené vyznání a důvěru v Boží vedení. Pro pasáže s bezprostřední Boží blízkostí a garancí přítomnosti lze zvolit stabilní dur akordy s jemnými chromatickými kroky, které naznačují jistotu a bezpečí.
Pro část „Tys to byl, kdo utvořil mé ledví“ lze doporučit jemný modulární posun, který naznačuje stvoření na nejhlubších útrobách a spojení s matkou. Závěrečné opětné vyjádření chvály a bázně může být doprovázeno opakujícími se motivy s postupným zesílením hlasů, aby se vyzdvihl vzlet a úcta.
Praktické rozvržení akordů podle částí textu
- Úvod a prohloubení vševědoucnosti - jemný začátek v Am/C - postupně do F - G - Am pro kontinuální rytmus a zřetelné vyznání.
- Pasáže o šetření a dotyku Boží ruky - Em - D - G - C s pomalým zpevněním v klidné melodii.
- Světlo vs. tma a noc - Dm - F - C - G s občasnou modulací pro zdůraznění kontrastu.
- Utvoření v útrobách země - G/B - Em - Am - D - zvolněné tempo pro odžití tajemství stvoření.
- Koncové vyznání a bázeň - C - G - Am - F - s důrazem na závěrečné „Sotva procitnu, jsem s tebou“.
Vše výše uvedené lze použít jako rámec pro hudební doprovod, avšak nejdůležitější je, aby akordy doplňovaly text a jeho duchovní význam, nikoliv jej překrývaly.
Kapela TEĎ! // Hospodine, ty mě zkoumáš a znáš (Ž 139)
Pokud je potřeba doplnit tabulky, lze uvést stručný přehled akordových sekvencí podle částí textu, zachovávaje původní text bez modifikace.