Při postní době Svatého roku milosrdenství je zvlášť vhodné přistoupit ke Svátosti smíření. Nabízíme nové zpovědní zrcadlo, které připravilo Biskupství královéhradecké a vyšlo v brožurce zamyšlení pro letošní postní dobu, dostupné ve všech farnostech diecéze.
O čem zpovědní zrcadlo vyzývá k zamyšlení
Je Bůh na prvním místě v mém životě? Bojuji proti pýše a sebestřednosti? Opravdu miluji Boha nade vše a druhého člověka jako sebe? Co je pro mě nejdůležitější (mé představy, schopnosti, uznání druhých, postavení, moji blízcí… nebo opravdu Bůh?)
Prosím o více víry? Vzdělávám se v ní? Opravdu Bohu věřím (i v krizi, bolesti své nebo druhých…)? Nespoléhám na druhé straně příliš na Boží milosrdenství a Boží velkorysost? Mám Boha rád nebo se ho spíše bojím? Dokázal jsem Bohu odpustit, že dopustil nějakou těžkou zkoušku?
Usiluji o to, aby i druzí uvěřili, nebo čekám, až Bůh sám zasáhne? Nepodléhám všelijakým módním alternativám ke křesťanství (východní duchovní směry, jasnovidectví, horoskopy, pověry), nekoketuji s praktikami magie, spiritismu?
Rozjímání nad slovy a modlitbou
Vážím dostatečně svá slova? Nemluvím o Bohu a náboženských věcech lehkovážně? Jak vypadá má modlitba? Bojuji s roztržitostí, dokážu se setkat v modlitbě s Bohem, i když zrovna nemusím…? Jak se chovám v kostele? Dělám čest jménu křesťan svým životem?
Neděle jako den Páně a vztah k blížním
Je neděle pro mne opravdu dnem Páně nebo doháním, co jsem nestihl? Udělám si čas na své bližní? Umím odpočívat? Nepodléhám lenosti? Umím i svému odpočinku dát určitý řád? Jak prožívám (nejen) nedělní bohoslužbu - jako vrchol setkání s Bohem nebo spíše jako splnění si své povinnosti? Jak přistupuji ke svátostem?
Respekt k rodičům a odpovědnost ve farnosti
Mám úctu ke svým rodičům - i když jsem už dospělý? Mám v úctě ty, kdo v církvi, ve společnosti nesou určitou zodpovědnost? Modlím se za ně nebo jen kritizuji a nadávám? Je má poslušnost zodpovědná? Mám odvahu říci svůj názor představeným a nadřízeným a zároveň dokážu přijmout jejich rozhodnutí?
Respekt k životu a způsobu komunikace
Mám úctu k jakékoliv formě života od květiny až po člověka? Mám ve stejné úctě bělocha i Roma, černocha i Vietnamce, katolíka i protestanta, křesťana i muslimu, věřícího i ateistu, muže i ženu, zdravého i postiženého…? Dávám si pozor na svou řeč a uvědomuji si, že i slovem mohu zranit? Snažím se vcítit do druhých nebo jdu životem jako „tank“? Mám jasný názor na přijetí nenarozeného života - umím o něm svědčit druhým? Respektuji své zdraví a nehazarduji s ním třeba rychlou jízdou v autě apod.?
Zvládám svůj hněv? Umím nejen odpouštět nebo se o to snažit, ale i milovat své nepřátele? Odpustil jsem všem? I sobě?
Čistota duše a vztah k tělu
Snažím se o zdraví a čistotu své duše? Mám čisté chování nejen navenek, ale i před Bohem? Usiluji o čistotu skutků, slov i myšlenek a pohledů? Umím včas odejít od erotických reklam na internetu nebo pořadů v TV? Mám úctu ke svému tělu? I k druhým? Nesvádím druhé svými řečmi, vtipy…? Snažím se o čistý vztah před manželstvím a naplňuji v manželství slib lásky, úcty a věrnosti? Usiluji o upevňování vzájemného vztahu i o duchovní růst skrze společnou modlitbu v manželství i rodině? Dokázal jsem se upřímně vyzpovídat i z hříchů, za které se stydím?
Dar a zpověď
Jsem svobodný ve vztahu k tomu, co mám, a dokážu se rozdělit i darovat? Je něco (hmotného nebo duchovního), čeho bych se nedokázal vzdát? Neomlouvám si drobné závislosti, nevěrnosti, nedůslednost? Umím podpořit ty, kdo jsou chudší než já? Nemám něco, co mi nepatří? Vracím, co jsem si půjčil?
Upřímnost a pravda
Snažím se vždy být pravdivým, i když z toho mohou být problémy? Nedělám zbytečně kompromisy? Dokážu říci nepříjemnou pravdu? Dokážu ji ale říci citlivě, klidně, pokorně a s láskou? Umím přijmout od druhých nepříjemnou pravdu o sobě? Umím aspoň přemýšlet o kritice druhých, i když mi připadá nespravedlivá? Co když je to trochu jinak?… Dokážu přiznat svou chybu a omyl nebo musím mít vždycky pravdu já? Nefandím si příliš nebo se naopak příliš nepodceňuji? Vychovávám se k opravdovosti nebo se spokojím s kýčem a napodobeninou čehokoli?
Radost z dobra druhých a hledání skutečných hodnot
Umím se radovat z radosti druhých nebo mě mrzí, že já nejsem tak slavný, úspěšný, krásný a šikovný? Nezakrývám své chyby takticky tím, že upozorňuji na problémy druhých? Nejsem chamtivý? Mám takovou svobodu, že s klidem přijímám fakt, že jednou budu zde muset zanechat své mládí, sílu, zdraví, schopnosti, majetek, prostě všecko? Hledám to, co je opravdu nejdůležitější - a to je Boží království - s vírou, že ostatní mi bude přidáno?
Jak připravit duši na zpověď
Postní doba je časem kajícní praxe Církve. Nyní je vhodné přistoupit ke zpovědi jako cestě obrácení, kdy Ježíš vyhledává hříšníky a křesťané nacházejí uzdravení v církvi. Zpověď není jen rituál, ale očistec, který vychází z předsevzetí změnit život, a vyžaduje lítost nad hříchem a odhodlání nepokračovat ve starých cestách.
Pokání není „něco za něco“. Je to vztah s Bohem, který probíhá skrze víru, a skutečná náprava života se uskutečňuje díky Boží milosrdenství a v komunikaci s bratry a sestrami ve společenství. Zpovědník v samotě slouží jako znamení přijímání a léčení Boží lásky, která člověka uzdravuje a vede k Otci. Ke svátosti pokání patří vyznání hříchů a odpovídající pokání, které vychází z upřímného sebepoznání a lítosti nad hříchy.
Navíc je užitečné často a horlivě přistupovat ke svátosti smíření i kvůli lehkým hříchům, aby učinila z našeho života častější proměnu podle milosti křtu a aby byl Kristův život patrněji přítomen v našem každodenním životě.
Použití zpovědních zrcadel
Brožurka nabízí dvě všeobecná a dvě zvláštní zpovědní zrcadla (pro manžele a pro motoristy). Nejsou to vyčerpávající katalogy hříchů, ale skutečná zrcadla, která pomáhají nalézt vnitřní rovnováhu a cestu obrácení. Zpovědní zrcadlo má být prostředkem k poznání a uzdravení, nikoli mechanickým opakováním návyků.
Ti, kteří vstupují do zpovědi, by měli hledat pravdivý obraz svého života a vztažené ruce milosrdenství: Otec marnotratného syna čekal na odpuštění, Ježíš vzal na sebe naše hříchy a zpověď je tajuplná výměna mezi člověkem a Bohem skrze znamení rozhřešení. Zpověď je tedy cestou, jak se vrátit k Otci a plně se spojit s Církví, aby bylo dosaženo uzdravení a odpuštění.
How to Repent
V závěru textu najdeme povzbuzení - každý v živote prochází různými situacemi a vlivy, které mohou ovlivnit naše nitro. Příprava ke zpovědi zahrnuje reflexi, lítost nad hříchem, předsevzetí změny a uvědomění si, že Ježíš přišel k hříšníkům, ne k spravedlivým, a že zpověď je projevem důvěry vůči Bohu i celému společenství věřících.
Na závěr přináší doprovodné pasáže, které ukazují, že zpověď není jen o vyprávění hříchů, ale o uzdravení a obnově vztahu s Bohem a s bratřími a sestrami ve víře. Předkládaný sešitek má být pomocí k tomu, aby se tak stalo a poskytuje orientační myšlenky, vysvětlení částí svátosti pokání a čtyři pomůcky ke zpytování svědomí.