Flagellation Christa od Piera della Francesca v Urbinu: tajemství, interpretace a kontext

Piero della Francesca’s “Flagellation” was kept in the sacristy of the cathedral of Urbino before it entered the Galleria in 1915. Regarded as an absolute masterpiece in the history of art, it remains one of the most mysterious works of all time, and many of its secrets are yet to be revealed. The scenic design follows the scientific principles of Leon Battista Alberti and is said to imitate an urban context that can be attributed to fifteenth-century Urbino. An artwork so enigmatic has led to many interpretations, some of which are worth mentioning.

Původ a rané interpretace

The oldest and most traditional interpretation originates from an inventory from 1744 prepared by Father Ubaldo Tosi, which can be found in the Urbino University Library. It describes the painting, focusing on the three figures in the foreground to the right, initially identified as the Dukes of Urbino: Federico da Montefeltro, his half-brother Oddantonio, and his son Guidubaldo. Subsequently, the identification was corrected, retaining only the recognition of Oddantonio in the blond barefoot figure in the center, recognizable due to his likeness to his portrait at Ambras (now at the Kunsthistoriches Museum in Vienna), along with his malevolent advisors, Manfredo del Pio and Tommaso dell’Agnello. The three were slaughtered in the “Conspiracy of the Serafini” in 1444, which is also considered the year of the painting’s execution.

In 1951, Kenneth Clark, following Witting’s 1898 thesis, rejected the previous interpretation and saw the three figures on the right as a reflection on the sufferings of the Church, evoked by Christ’s flagellation in the background, carried out by the Turks, symbolized by the figure with a turban seen from behind. Clark dates the work to 1459, the year Pope Pius II called for a conference among Christian princes and rulers in Mantua, urging them to undertake a crusade to liberate Constantinople, which had fallen to the Ottoman Empire in 1453. He also suggested 1461, the year when Thomas Palaiologos, brother of the late Byzantine Emperor John VIII, brought the relic of Saint Andrew to Rome.

Další teorie a rozšíření interpretací

In 1976, Thalia Gouma-Peterson further explored Clark’s hypothesis, identifying Pontius Pilate with John VIII Palaiologos due to the crimson stockings typical of Byzantine emperors. The work would again allude to the suffering of the Church at the hands of the Turks, relating the passivity of John VIII, who did not effectively oppose the Ottomans, to the inaction of an unnamed “Western prince,” the figure on the far right dressed in blue and gold brocade. The bearded man in the center of the composition, dressed as a “Greek,” would allegorically represent a mediator between East and West, or more precisely, between the two figures placed at the ends of the painting. The young, blond, and barefoot figure is seen allegorically as the “champion of virtues” ready to fight against the Turks.

Podle dalšího názoru, který uvedl Carlo Ginzburg, by dílo mohlo být pozvánkou od kardinála Bessariona pro Federica da Montefeltro, aby se zúčastnil křížové výpravy. V roce 1981 byl návrh Carla Ginzburga doplněn o identifikaci Buonconte da Montefeltro, mladého následníka Urbina, jako hlavního mladíka ve výklenku. Kromě toho se k levému zobrazení připájí Giovanni Bacci a další postavy.

Psychologické a politické významy dále rozvíjejí Silvia Ronchey a další historikové, kteří shodně vidí dílo jako politickou zprávu kardinála Bessariona, v níž by symbolika mučeného Krista vyjadřovala utrpení Constantinopole a širší křesťanství tváří v tvář Osmanskému nebezpečí. Podle těchto výkladů by levá a pravá postava mohla představovat sultána Murada II. a Jindřicha VIII., zatímco prostřední postava by mohla být zobrazením mezi Východem a Západem.

Pierro della Francesca vytvořil Flagellation asi 20 let po pádu Konstantinopole. V jeho 1951 knize Piero Della Francesca identifikoval Kenneth Clark měl bearded postavu jako řeckého učence a obraz jako alegorii utrpení církve po pádu byzantské říše v roce 1453. Dále Lavinova identifikace ukazuje pravou postavu jako Ludovico III. Gonzaga a levou jako Ottaviano Ubaldini della Carda, což naznačuje soukromou kapli Urbina a podobu altáře.",

Historické souvislosti a kontext díla

Podle některých výkladu má obraz spojitost s koncil Cambat Mantua (1459) a s širším kontextem latinského textu a astrolabů. Jedním z klíčových prvků je světlé rozložení a geometrická organizace kompozice, které bývají vyzdvihovány jako charakteristické pro Pierova díla a jeho zájem o perspektivu a světlo, které ztělesňují jeho teorii a praktické uplatnění v malířství.

Význam a současný pohled na dílo

The Flagellation of Christ (1459-1460) is a painting by Piero della Francesca in the Galleria Nazionale delle Marche in Urbino, Italy. Called by one writer an "enigmatic little painting," the composition is complex and unusual, and its iconography has been the subject of widely differing theories. The painting would then have been commissioned by Federico da Montefeltro, who succeeded his half brother Oddantonio as Lord of Urbino. According to another interpretation, the two men to the left and right of the youth would represent Serafini and Ricciarelli, both citizens of Urbino, who allegedly murdered Oddantonio together with his two bad advisors.

V současnosti je obraz přijímán jako komplexní a mnohoznačné dílo, které nadále vyvolává diskuse o identitách postav, významu jejich vztahů a širším historickém poselství. Někdy bývá uváděno, že dílo slouží jako politické vyjádření a zároveň duchovní reflexe utrpení církve a boje mezi Východem a Západem, ale zároveň si uchovává svou vizuální soběstačnost a geometrickou harmonií, která z něj činí mistrovské dílo renesanční malby.

Obraz i jeho ciferní a akcenty zůstávají předmětem zkoumání, protože jeho významy se skrývají v mnoha vrstvách: od aktuální politiky Urbina po mystérium samotného vizuálního jazyka Pierova díla.

Vliv a dědictví díla nadále inspirovalo výzkum o renesanční perspektivě, o funkci malby jako doručení politické a duchovní zprávy a o roli patronátu v Urbinu.

Podle výše uvedeného lze říci, že dílo je polysemické a mnohoznačné, a každý z vykladačů hledá v plátně odlesky doby, politiku i duchovní poselství, které společně tvoří hlubokou syntézu Pierova renesančního myšlení.

tags: #zvestovani #krista #piero #dela #francesca