Papež František se často vyjadřuje k událostem na Ukrajině, někdy i trochu diskutabilně. Jeho slova je však třeba chápat v širším kontextu učení církve. V souvislosti s válkou na Ukrajině, na niž nikdo z nás nebyl připraven, se relativně často setkávám s velkou zmateností nás křesťanů. Mnozí se ptají sami sebe i druhých: Jaký má být postoj věřícího křesťana k použití zbraní v této válce? Je možno rozlišovat mezi těžkými zbraněmi a těmi ostatními?
Evangelium nám nabízí jako důsledek osobního vztahu s Kristem některá morální pravidla, která se týkají správného chování. Jde však o pravidla pro jednotlivce. Ta nejsou bez dalšího použitelná pro rozhodování společenské autority, jež má zodpovědnost za ochranu všech těch, kteří jsou jí svěřeni. Takováto autorita je totiž v drtivé části svých rozhodnutí konfrontována s dilematem menšího zla, kdy jakékoliv její rozhodnutí (či otálení s rozhodnutím) znamená pro někoho újmu, či přímo objektivní zlo. To se zcela konkrétně týká i použití vojenské smrtící síly na obranu těch, kteří jsou legitimní autoritě svěřeni v situaci, kdy všechny ostatní mírové prostředky na jejich ochranu selhaly.
Jestliže církev na základě reflexe o přikázání lásky k bližnímu uznává právo na obranu před nespravedlivou agresí a dokonce organizování a vykonávání této obrany ze strany oprávněné autority hodnotí jako povinný skutek lásky vůči bližnímu v nouzi, pak je i zcela legitimní v tomto oprávněné autoritě pomáhat dodávkami zbraní, jež jsou k účinné obraně nutné. Papež František právě ve své papežské službě upozorňuje v drtivé většině svých kázání či rozhovorů na nejširší rámec, který je potřebné mít na zřeteli, abychom došli k cíli a naplnění lidského života tak, jak nás k tomu Bůh povolal.
A velmi naléhavě varuje lidstvo před tím, aby se zaměřilo pouze na dílčí cíle a tak ztratilo celkovou perspektivu. Osobně čtu tato prohlášení jako co nejsilnější upozornění, že jakákoliv dílčí řešení, která nebudou vycházet z celkové změny smýšlení, a nebudou tedy spojena s perspektivou vzájemné provázanosti všech, nemají dlouhodobě šanci, a jsou proto nezodpovědná. Nicméně v současné dramatické válečné situaci je nutné se ptát z pohledu křesťanské etiky i po legitimitě dílčích kroků, které je třeba konat teď a tady.
Odpovědi na takováto okamžitá dilemata na sebe tradičně bere v rámci vyjádření Svatého stolce nikoliv papež sám, ale státní sekretář či jeho ministr zahraničí, tedy v současnosti kardinál Parolin, eventuálně arcibiskup Gallagher. proto ve stejný čas, kdy František zdůrazňuje nejširší principy, vydávají prohlášení o přípustnosti či nepřípustnosti jednotlivých dílčích kroků. Všechny výše zmíněné postoje vycházejí ze zásad o legitimním použití vojenské síly ve věci spravedlivé obrany proti agresorovi, tak jak je shrnuje Katechismus katolické církve v článku 2309.
Nejsou jen bezduchým opakováním regulí, ale spojují jasné evangelijní zásady s Bohem danou mentální schopností principy rozvíjet a v tvořivé věrnosti používat v měnících se podmínkách našeho světa. Autor je plzeňský biskup a bývalý hlavní kaplan Armády ČR; ve své disertační práci na KTF UK se věnoval tématu Etické aspekty boje proti terorismu ve světle učení o tzv. Argentinský časopis Clarin se obrátil na papeže Františka s otázkou, zda existuje nějaký návod na šťastný život.
V životě jsou potřebné dva póly: chvíle usebrání i chvíle, kdy se dáváme druhým. Pokud někdo zastaví tento dvojí pohyb, hrozí mu, že se stane egoistou. Schopnost chovat se laskavě a pokorně je jako tichá zátoka řeky života. Tuto schopnost mají staří lidé. Oni jsou pamětí národa. Základem zdravé kultury je hra s dětmi. Je to těžké, když rodiče odcházejí do práce brzy ráno a vracejí se, když už děti spí. Je potřebné chránit přírodu, ale neděláme to.
Potřeba mluvit špatně o druhých je projevem nízkého sebevědomí. Můžeme druhé zneklidňovat svým svědectvím, abychom tak oba rostli ve vzájemné komunikaci, ale to nejhorší, k čemu může dojít, je náboženský proselytismus, který ustrnul v pozici: „Mluvím s tebou jen proto, abych tě přesvědčil.“ Každý účastník dialogu ať si je vědom své vlastní identity. Válka ničí. Musíme hlasitě volat po míru. Mohlo by se zdát, že mír je pouze klidem. Mír však nikdy není pouhým klidem.
Pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, bude závidět mladým; pokud starý člověk neporozumí smyslu stáří, dívá se s hněvem na život mladých. Slovo stáří dnes zní skoro jako nadávka. Slovo stáří dnes nemívá právě nejlepší zvuk - ani u lidí, ani u věcí. Stáří jako nová šance. Stárnutí si žádá ochotu pracovat na sobě a postavit svůj život na nových základech. Jedině tak bude úspěšné. Stárnutí je nádherná věc, pokud člověk nezapomene, co znamená začínat. Stáří mi nahání strach.
O odpuštění trochu jinak, aneb: Chceš-li být otrokem nějakého člověka, nesnášej ho Pak s tebou bude ráno, po celý den i v noci. Tenhle člověk s tebou bude také jíst a naruší tvé trávení. Odpuštěním prospíváme především sobě. Odpustit je činem osvobození. Zbavujeme se tak negativních vazeb. Jaký význam má odpuštění? Já - a radost?! Radost se obvykle chápe jako štěstí, veselost, dobrá nálada. - 5. - Tvoje štěstí nespočívá v hromadění … - Black Friday.
Papež František vyzval církev k většímu pochopení pro nově sezdané páry a jiné moderní rodiny. Papežovu řeč očekávalo s napětím více než 1,3 miliardy římských katolíků z celého světa. Dokument, který vznikl na základě debat biskupů a kardinálů, se dotýká i ožehavých témat, jako je antikoncepce či homosexuální manželství. Katolická doktrína se ale nemění. Papež pracoval na 200stránkovém dokumentu Amoris Laetitia (Radost lásky) tři roky. Nejprve rozeslal rodinám po celém světě dotazník, v němž se ptal na jejich naděje a obavy. O rodině pak diskutovaly dvě biskupské synody v letech 2014 a 2015, jež se shodly na tom, že by katolická církev měla být vstřícnější k lidem, kteří vstoupí podruhé do manželství.
„Je důležité, aby rozvedení lidé, kteří žijí v novém svazku, věděli, že jsou součásti církve, že nejsou exkomunikováni,“ píše se v dokumentu. Jde o velký posun v církevním učení. Je to o vstřícnosti vůči lidem, kteří mají problémy v manželství, kteří třeba ztroskotali v manželském životě. To je naprosto jiná rétorika, než jakou jsme v posledních letech z úst církevních představitelů slýchali. Podle listu The New York Times ale stále panují spory o to, zda by rozvedení katolíci měli dostávat svaté přijímání. Někteří volají po opatřeních, která by umožnila, aby kněz nebo biskup rozhodovali soukromě případ od případu. Tuto politiku prosazuje třeba vlivný německý kardinál Walter Kasper. Konzervativci ale trvají na tom, že manželství je nezrušitelné.
Papež už dříve uvedl, že chce zmínit rovněž důležitost programů předmanželské přípravy, výchovy a vzdělávání dětí. „V žádném případě nemůžeme chápat erotickou dimenzi lásky jako trpěné zlo pro dobro rodiny, ale spíše jako dar od Boha, který zkrášluje setkávání manželů,“ domnívá se papež. Dokument se týká homosexuálů. Jejich sňatky nadále nebudou na stejné úrovni s tradičním manželstvím heterosexuálů. Podle papeže by ale homosexuálové měli být respektováni. V souvislosti s antikoncepcí František zdůrazňuje, že rozhodnutí párů by se mělo řídit svědomím jednotlivce a nikoli dogmatickými pravidly. „Nechme je, ať důkladně zváží situaci svou a svých dětí, těch, které se již narodily, a těch, které se mohou narodit v budoucnu… Sami rodiče, nikdo jiný, by měli učinit konečné rozhodnutí před zraky Boha,“ píše se v dokumentu.
Podle BBC se mluví o tom, že František vstoupil do „minového pole katolického učení o rodině“. Zatímco konzervativci změny odmítají, liberálové doufali, že církev ukáže milosrdnější postoj vůči rodinám, jež nežijí v souladu s katolickými ideály. Konzervativci chtějí, aby se katolické učení nikdy nezměnilo, zatímco liberálové žádají větší soucit a chtějí, aby církev přijala lidi, kteří po rozvodu opět vstoupí do manželství. Podle The New York Times odpůrci změn tvrdí, že František by svými liberálními kroky mohl destabilizovat církev a rozložit katolickou doktrínu.
Papež František: 147 citátů. 92 lajků. Papež František nejznámější citáty: „Jsem papež František, můžeš mi tykat.“ Papež František slova, která uslyšel student Stefano Cavizza, když mu papež zavolal. Zdroj: [pet, Můžeš mi tykat, oznámil papež mladíkovi. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, neboť svým životem hanobí boží lásku. Jestliže mafiánská litanie je ‚nevíš, kdo jsem já‘, pak křesťanova zní ‚potřebuji tě‘. Jestliže mafián hrozí ‚zaplatíš mi‘, pak křesťan se modlí ‚Pane, pomoz mi mít rád‘.“
„Papež František: Buď jsi křesťan, nebo mafián. Obojí nejde.“ V projevu v přístavní čtvrti v Palermu dne 15. září 2018, kde důrazně odsoudil zločineckou mafii. Touto návštěvou papež uctil památku kněze Giuseppa Puglisiho, zavražděného před 25 lety mafií. „Není možné věřit v Boha a být mafiánem. Kdo je mafián, nežije jako křesťan, neboť svým životem hanobí boží lásku. Jestliže mafiánská litanie je ‚nevíš, kdo jsem já‘, pak křesťanova zní ‚potřebuji tě‘. Jestliže mafián hrozí ‚zaplatíš mi‘, pak křesťan se modlí ‚Pane, pomoz mi mít rád‘.“
„Někdy slýcháme: „Vy katolíci jste proti interrupcím, to je problém vaší víry.“ Ne! Je to přednáboženský problém. Nepřikládejme víře něco, co jí nepřísluší. Je to lidský problém. Pomohou nám to pochopit dvě otázky. Za prvé: je dovoleno eliminovat lidský život, aby se vyřešil problém? Za druhé: je dovoleno pronajmout si nájemného vraha? Odpověď je na vás. To je ten bod. Nezabíhat do náboženského, pokud jde o to, co je lidské. Není to dovoleno. To je, drazí přátelé, skutečně skandální.“
„A nyní začněme tuto cestu biskupa a lidí, tuto cestu Římské církve, která se snaží jít příkladem všem ostatním církvím, cestu pravdy a lásky. Dobročinnost, charita, která ponechá potřebného člověka v jeho původním stavu, je nedostatečná. Skutečné milosrdenství, které nám Bůh ukazuje a jemuž nás učí, požaduje spravedlnost.“
„Proselytismus je slavnostní nesmysl, dává smyslu. Potřebujeme se poznávat, naslouchat si a zlepšovat naše poznání světa kolem nás. Někdy po jednáních chci domluvit další, protože se rodí nové myšlenky a objevují se nové potřeby.“
Jméno Boží je Milosrdenství - Papež František
Další citáty a kontext: „The world is crisscrossed by roads that come closer together and move apart, but the important thing is that they lead towards the Good.“ A také: „Proselytism is solemn nonsense, it makes no sense.“ Tyto myšlenky se objevují v rozhovoru z 2010s, 2013, v La Repubblica. Kontext: potřeba více naslouchat, poznávat a vyhýbat se náborovému tlaku ve víře.
Rodina, stáří a lidství v učení Františka
Ignatius, zakladatel Společnosti, byl reformátor a mystik. Důležitý je odkaz Ignáce i Carlo Maria Martini. Jezuité byli a jsou kvasem katolické víry - kultura, vzdělání, misijní činnost, věrnost papeži. Papež zdůrazňuje, že skutečné milosrdenství vyžaduje spravedlnost a respekt k lidské důstojnosti, včetně osob se zdravotním postižením. An oft-narcissistic a utilitarian view může vést k marginalizaci lidí se zdravotním postižením, což je ostudné a škodí společnosti.
Na mezinárodní úrovni papež vystupuje za respekt k rodinám všech typů, včetně nových svazků po rozvedení. Dokument Amoris Laetitia ukazuje posun směrem k větší inkluzi a citlivosti vůči potřebám rodin v různých situacích, i když homosexuální sňatky zůstávají na stejné úrovni tradičního manželství. Zároveň se zdůrazňuje svoboda svědomí při rozhodování o antikoncepci, výchově dětí a duchovní důležitosti manželství.
V mezinárodním kontextu František vyzývá k míru a zbraním se vyhýbá až do kontextu spravedlivé obrany, pokud jiné prostředky selhaly. Slova papeže bývají rychle doplněna prohlášeními Státního sekretariátu, aby bylo zřejmé, že rozhodnutí o konkrétních krocích vyžaduje kolektivní odpovědnost církevních představitelů.