Italská sestra, která po celou dobu soutěže nesundala roucho, získala první místo a s přehledem porazila ostatní soupeře. Diváky uchvátila hlavně její verze písně No One, kterou původně nazpívala americká R&B hvězda Alicia Keys. V pěveckých soutěžích talentů je běžné, že soutěžící během finálových večerů projdou pod taktovkou stylistů výraznou proměnou vzhledu. To se tady ale nestalo. Vítězství přijala pokorně a žádné výraznější výbuchy radosti se nekonaly.
Stane se teď z italské jeptišky nová popová star? Těžko. „Nejsem tu proto, abych začala novou kariéru. Chci předat zprávu“, svěřila se potom, co dostala cenu. A začala se modlit.
Padesát kilometrů od Damašku leží vesnice Maalúla, kde se stále mluví už skoro mrtvou aramejštinou. Podle učenců je to rodný jazyk Ježíše Krista. Křesťanští obyvatelé Maalúly během čtrnácti let občanské války zažili nájezd džihádistů a ničení zdejších památek. V nejistotě žijí dodnes. Vesnička Maalúla zažila během občanské války nájezd džihádistů|foto:, Český rozhlas.
„Teď je tu turistů málo. Bojí se - i Syřané a Libanonci. Na silnicích není bezpečno,“ popisuje Sarkis, který má před konventem svaté Tekly malý krámek pro turisty. Ukazuje mi svítící stojánky s Pannou Marií, magnetky s Maalúlou a taky lahve místního vína i araku přímo tady z vesnice. Válka byla pro místní těžká. „V roce 2013 jsme všichni utekli do Damašku, když Maalúlu přepadli džihádisté z Nusry. Vypálili i zdejší kláštery,“ vzpomíná.
Pod Boží ochranou Svatyně svaté Tekly je vlastně jeskyně. Vítá mě jeptiška Hoda Chúríová a vysvětluje, že právě tady leží hrob světice. „Před válkou se tu stály fronty, pořád tu byli turisté,“ vzpomíná.
Čtěte také Jeptišky z konventu byly v roce 2013 uneseny ozbrojenci Nusry. Po čase se všechny v pořádku vrátily, o únosu ale moc mluvit nechtějí. „Na začátku války, v roce 2012, 2013, to tady bylo dost zničené - a dodnes ještě trochu je. Ale snažíme se to opravit. Teď už to tu ujde, zdejší svatí při nás stojí. Díky Bohu.“
Jazyk Ježíše Krista: Z Maalúly a od konventu svaté Tekly se stoupá úzkou skalní soutěskou na vyvýšeninu nad vesnicí, kde se nachází klášter svatého Sergeje a svatého Bakcha. Soutěsce se také někdy říká Malá Petra. Lidé zde dodnes mluví aramejsky, jazykem Ježíše Krista|foto:Štěpán Macháček, Český rozhlas.
Rana Wahbeová mi ukazuje vzácný oltář v mužském klášteře. Pochází z doby před rokem 325. „Oltář v roce 2013 rozbili, teď je slepený a opravený. Zničená byla i kupole, kterou přiletěla střela. Ukradli 26 ikon, zatím se nenašly. Vrátily se nám ale uloupené původní dveře,“ vypočítává válečné škody. Rana Wahbeová, stejně jako ostatní Maalúlané, se pyšní svou vzácnou řečí: „Doma s maminkou a dětmi mluvím aramejsky, jazykem, kterým mluvil Ježíš. Je to stále ještě náš mateřský jazyk.“
A snad aby potvrdil její slova, přichází duchovní Stefanos Wahbe a začíná s Ranou mluvit aramejsky. „Přeji si, aby tu byl upřímný a jasný zahraniční zákrok na ochranu našeho dědictví, zvláště na ochranu křesťanství. Alespoň do doby, než tu bude silný stát.“
Spousta lidí neshledává na jeptiškách nic zajímavého. Při vstupu do kláštera složily slib cudnosti, poslušnosti a chudoby. Jenomže není vše takové, jak se může na první pohled zdát. Jeptišky se neomezovaly, a neomezují, pouze na modlení a péči o ty méně šťastné a úspěšné. Mezi jejich další povinnosti patří starost o klášter, vzdělávání a poskytování lékařské péče.
Nedávný výzkum však ukázal, že mnohé z nich pracovaly i jako spisovatelky a umělkyně zabývající se knihami a rukopisy. Před několika dekádami byla na hřbitově poblíž německého Dalheimu objevena téměř tisíc let stará kostra jeptišky. Vše začalo výzkumem tehdejšího stravování žen. Christina Warinner se i s kolegyní Anitou Radini rozhodla pro tyto účely prozkoumat chrup z nalezených ostatků jeptišky.
Zajímal je zejména zubní kámen. Jak se mohla modrá barva dostat na zuby jeptišky? Při podrobném zkoumání se zjistilo, že je zapuštěná do zubního kamene. Dále se určil její původ. Šlo o ultramarín, který se vyráběl z drahých kamenů lapis lazuli a používal se ke psaní a zdobení náboženských knih. To ještě nevysvětlovalo, jak se ultramarín dostal na chrup.
Ale i to pak věda rozlouskla. Jeptišce se zuby zbarvily kvůli olizování štětce. Původně se předpokládalo, že vzhledem k postavení žen ve středověku se výroby velmi cenných církevních knih mohli účastnit pouze mniši. Nález kostry však toto dogma vyvrací. Vypadá to jako zázrak. Tělo krásné jeptišky bylo i dlouho po její smrti nalezeno v pozoruhodném stavu.
Čím to, že svatá Bernadetta je stále neporušená? Exhumace, nazývaná také jako "identifikace těla", je jakousi konečnou fází kanonizace. Jedná se o formální proces zahrnující přísežná svědectví civilních a církevních autorit. Během nich je tělo identifikováno, zkontrolováno, zda nejeví známky rozkladu, a následně jsou shromážděny relikvie.
První ohledání Bernadetty začalo ve středu 22. září 1909 v 8:30 ráno. Zedníci zvedali kámen, zatímco starosta a zástupce starosty přihlíželi, aby potvrdili průběh. Rakev byla položena na kozlíky, odšroubována a olověné obložení bylo rozříznuto. Svědci vypověděli, že nebyl cítit žádný zápach a tělo uvnitř bylo ve velmi neobvyklém stavu.
V dokumentu uloženém v klášteře Saint-Gildard v Nevers, podepsaném ohledávajícími lékaři doktory Ch. Davidem a A. Jourdanem, se uvádí: "Rakev byla otevřena za přítomnosti biskupa z Nevers, starosty města, jeho hlavního zástupce, několika kanovníků a nás. Nezaznamenali jsme žádný zápach. Tělo bylo oděno do hábitu Bernadetina řádu. Hábit byl vlhký. Odhalený byl pouze obličej, ruce a předloktí."
Jak se k zázraku staví věda? Věda si tak trochu láme hlavu. Tělo krásné jeptišky je totiž v pozoruhodně dobrém stavu. Hlavu měla nakloněnou doleva. Její obličej byl matně bílý. Kůže se lepila na svaly, které pevně přiléhaly ke kostem. Oční důlky zakrývala víčka. Obočí bylo na kůži ploché a přiléhalo k obloukům nad očima. Řasy pravého víčka byly přilepené ke kůži. Nos byl rozšířený a scvrklý. Ústa byla mírně pootevřená a bylo vidět, že zuby jsou stále na svém místě. Ruce, které měla zkřížené na prsou, byly dokonale zachovalé, stejně jako nehty. Ruce stále držely rezavý růženec. Na předloktích vystupovaly žíly.
Pro více informací se podívejte na toto video: Když byly odstraněny hábity a vědci odkryli závoj z hlavy, bylo vidět sice scvrklé tělo, které bylo ztuhlé a napjaté, ale takřka neporušené. Zjistilo se, že vlasy, které byly ostříhány nakrátko, jsou přilepené k hlavě a dokonce stále přiléhají k lebce. Uši byly v naprosto zachovalém stavu a levá strana těla byla od boků nahoru o něco výš než ta pravá.
Tělo však bylo tak tuhé, že se dalo přetočit na záda a umýt. Spodní části těla mírně zčernaly. To byl zřejmě důsledek uhlíku, jehož bylo v rakvi nalezeno poměrně velké množství.
- Vždy lze sledovat propojení kultury, náboženství a vědy při zkoumání pozůstatků a legend.
- Historické příběhy mohou odhalovat informace o společnosti a každodenním životě různých vrstev.
- Exhumace a relikviářní praxe jsou spojeny s kanonizací a náboženskou identitou.
