Podle římskokatolické církve byl Tridentský koncil ekumenický sněm, který se konal v letech 1545-1563 a měl za úkol reagovat na Reformaci z reformy vnitřní podoby církve a nastavit pevné teologické i organizační základy pro následný vývoj katolické víry a praxe. Přestože se původně hovořilo o svolání koncilu na výzvu Martina Luthera již roku 1518, papežové kvůli obavám z konciliarismu dlouho jeho vyhlášení odkládali. Zahájil ho teprve papež Pavel III. v prosinci 1545 a koncil měl tři hlavní období: 1545-1547, 1551-1552 a 1562-1563, s tzv. boloňským mezidobím (1547-1548), kdy zasedal v Boloni, aniž by vydal jakýkoli dekret.
Hlavní témata a cíl koncilu
Mezi nejdůležitější dogmatické otázky jednání patřila zjevení a autorita církevní tradice, která byla potvrzena proti Lutherovu principu sola Scriptura. Důraz byl kladen na dědičný hřích, nauku o ospravedlnění, počtu svátostí na sedm, reálnou přítomnost Krista při eucharistii, poslední pomazání, uctívání svatých a obrazů, odpustky, pokání, manželství a obětní charakter mše svaté.
Koncil dále zavedl reformu řeholních řádů, zřídil kněžské semináře a náboženské výchovy, a závazně prohlásil pravidelnou provinční a diecézní synodu biskupů a pravidelné vizitace ve farnostech.
Politické a procesní kontexty
Jednání byla několikrát narušena politickými střety - po protestu císaře Karla V. proti přeložení jednání do Boloně kvůli výskytu skvrnitého tyfu byla předchozí jednání anulována; v roce 1552 muselo být jednání ukončeno vlivem protestantské šlechty, která donutila císaře k útěku. Závěrečné jednání téměř ztroskotalo kvůli rostoucím sporem mezi papalistickým a episkopalistickým křídlem.
Tridentské zásady byly uzavřeny 4. prosince 1563, a dokumenty koncilu podepsalo 229 účastníků. Papež Pius IV. je stvrdil bulou Benedictus Deus v roce 1564 a na jejich základě byl v roce 1559 zveřejněn Index librorum prohibitorum.
Praktické a teologické dopady
Za papeže Pia V. byly tridentské zásady sepsány v tridentském vyznání víry (Professiono fidei Tridentinae, 1564) a v Římském katechismu (Catechismus Romanus, 1566). Opravěny byly i bohoslužebné knihy - Římský breviář (Breviorum Romanum, 1568) a Římský misál (Missale Romanum, 1570), který platil z velké části až do roku 1969.
Potridentské reformy měly hluboký charakter a po následující období až do Druhého vatikánského koncilu (1962-1965) se hovoří o „potridentském katolicismu“ jako o období uzavřeného konfesionalismu a výlučnosti moci římské církve. Zásahem do tehdejšího vnímání role církve a její moci byly tyto změny spojeny především s politickými a církevními osobnostmi, jako byl kardinál Karel Boromejský a císař Ferdinand I., kteří prosazovali reformy proti tehdejším reformám a směřování protireformace.
Historické závěry a odkaz
Tridentský koncil představoval nejzásadnější konsolidaci katolické doktríny a praxe po období reformace a byl klíčovým momentem v moderní katolické identitě, která požívala formativní vliv na teologii, liturgii i církevní organizaci. Jeho výsledky umožnily církvi přežít kritické období a nastoupit cestu renovace, která vyústila v další rozvoj katolické spirituality a institucionálního ramce.
Co je koncil (28. února 2023)
tags: #tradicnim #tridentskem #rit