Evangelium této páté neděle postní podává Lazarovo vzkříšení (srov. Jan 11,1-45). Lazar byl bratr Marty a Marie, velice spřátelení s Ježíšem. Když přišel Ježíš do Betánie, byl Lazar již čtvrtý den mrtev, a Marta běží Mistrovi vstříc a říká Mu: »Pane, kdybys tu byl, můj bratr by byl neumřel.« (v. 21). Ježíš jí odpověděl: »Tvůj bratr vstane.« (v.23), a dodal »Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít« (v.25).
Ježíš se dává vidět jako Pán života a Ten, kdo je schopen dát život i mrtvým. Potom přišla Marie a další lidé. Všichni plakali a Ježíš - praví evangelium - »byl v duchu hluboce dojat a [...] zaplakal« (vv.33.35). Tady rukama nahmatáváme, že Bůh je životem, dává život, ale bere na sebe drama smrti. Ježíš mohl zamezit smrti přítele Lazara, ale chtěl na sebe vzít naši bolest nad smrtí našich drahých a především chtěl ukázat Boží vládu nad smrtí.
V této pasáži evangelia vidíme, že víra člověka a všemohoucnost Boha, Boží lásky se hledají a nakonec setkávají. Je to jakási dvojí cesta: víra člověka a všemohoucnost Boží lásky, jež se hledají a nakonec setkávají. Vidíme to na zvolání Marty, Marie a spolu s nimi nás všech: »Kdybys tu býval byl...« A odpovědí Boha není proslov, nikoli. Odpovědí Boha na problém smrti je Ježíš: „Já jsem vzkříšení a život... Věřte! I v pláči dál věřte, ačkoli se zdá, že smrt zvítězila. Odstraňte kámen ze svého srdce!
Bůh nás nestvořil pro hrob, stvořil nás pro život, krásný, dobrý a radostný život. Jsme tedy povoláni odstranit kameny ze všeho, co zavání smrtí: např. častá přetvářka v životě víry je smrt; destruktivní kritika druhých je smrt; urážka a pomluva je smrt; marginalizace chudého je smrt. Pán od nás žádá, abychom tyto kameny ze srdce odstranili, a život kolem nás bude potom vzkévat. Kristus žije, a kdo Jej přijme a přilne k Němu, stýká se s životem. Vzkříšení Lazara je také znamením znovuzrození, které ve věřícím uskutečňuje křest úplným zasazením do Kristova Velikonočního mystéria. Panna Maria ať nám pomáhá, abychom byli soucitní jako její Syn Ježíš, který na Sebe vzal naši bolest.
5. Bože, zjednej mi právo, a ujmi se mé pře proti bezbožnému lidu, zbav mě člověka lstivého a zločinného! a zůstávali v tvé lásce. 1. Toto praví Hospodin Bůh: „Hle, já otevřu vaše hroby, vyvedu vás z nich, můj lide, a přivedu vás do izraelské země. Tu poznáte, že já jsem Hospodin, až otevřu vaše hroby a vyvedu vás ven, můj lide! 2. (Bratři!) Ti, kdo žijí svému tělu, nemohou se líbit Bohu. Ale vy žijete ne podle těla, nýbrž podle Ducha, jestliže skutečně ve vás přebývá Duch Boží. Kdo totiž nemá Kristova Ducha, ten není jeho.
Je-li však ve vás Kristus, tělo je podrobeno smrti kvůli hříchu, ale duch je (plný) života, protože je ospravedlněn. Byl jeden nemocný, Lazar z Betánie, vesnice, kde bydlela Marie a její sestra Marta. To byla ta Marie, která pomazala Pána olejem a utřela mu nohy svými vlasy. Ten nemocný byl její bratr Lazar. Sestry tedy poslaly k Ježíšovi se vzkazem: „Pane, ten, kterého miluješ, je nemocen.“ Když to Ježíš uslyšel, řekl: „To není nemoc k smrti, ale k slávě Boží, aby jí byl oslaven Boží Syn.“
Ježíš měl rád Martu a její sestru i Lazara. Když tedy uslyšel, že je nemocen, zůstal ještě dva dny v místě, kde byl. Potom teprve řekl svým učedníkům: „Pojďme znovu do Judska!“ Učedníci mu odpověděli: „Mistře, nedávno tě chtěli židé ukamenovat - a zas tam jdeš?“ Ježíš na to řekl: „Nemá den dvanáct hodin? Kdo chodí ve dne, neklopýtne, protože vidí světlo tohoto světa. Kdo však chodí v noci, klopýtne, protože v něm není světlo.“
Lazar je vzkříšen z mrtvých | Jan 11 |
Po těch slovech ještě dodal: „Náš přítel Lazar spí, ale jdu tam, abych ho probudil.“ Učedníci mu řekli: „Pane, jestliže spí, uzdraví se.“ Ježíš však mluvil o jeho smrti, ale oni mysleli, že mluví o skutečném usnutí. Ježíš jim tedy řekl otevřeně: „Lazar umřel. A jsem rád, že jsem tam nebyl, kvůli vám, abyste uvěřili. Ale pojďme k němu!“
Tomáš - řečený Blíženec - vyzval ostatní učedníky: „Pojďme i my, ať zemřeme s ním!“ Když Ježíš přišel, shledal, že Lazar je už čtyři dny v hrobě. Betánie byla blízko Jeruzaléma, jen asi patnáct honů od něho. K Martě a Marii přišlo mnoho židů, aby je potěšili v žalu nad bratrem. Když Marta uslyšela, že Ježíš přichází, chvátala mu naproti. Marie zůstala v domě. Marta řekla Ježíšovi: „Pane, kdybys tu byl, můj bratr by neumřel. Ale vím dobře i teď, že ať bys žádal Boha o cokoli, Bůh ti to dá.”
Ježíš jí řekl: „Tvůj bratr vstane.” Marta mu odpověděla: „Vím, že vstane při vzkříšení v poslední den.” Ježíš jí řekl: „Já jsem vzkříšení a život. Kdo věří ve mne, i kdyby umřel, bude žít, a žádný, kdo žije a věří ve mne, neumře navěky. Odpověděla: „Ano, Pane, věřím, že ty jsi Mesiáš, Syn Boží, který má přijít na svět.”
Po těch slovech odešla, zavolala svou sestru Marii stranou a řekla jí: „Mistr je tu a volá tě.” Jak to Marie uslyšela, rychle vstala a šla k němu. Ježíš totiž dosud nebyl v vesnici, ale byl ještě na místě, kam mu Marta přišla naproti. Když uviděli židé, kteří byli u Marie v domě a těšili ji, že rychle vstala a vyšla, šli za ní; mysleli si, že jde k hrobu, aby se tam vyplakala. Ježíš zaplakal.
Židé říkali: „Hle, jak ho miloval!“ Ale někteří z nich řekli: „Copak nemohl ten, který otevřel oči slepému, také dokázat, aby on neumřel?“ Ježíš byl znovu hluboce dojat a přišel ke hrobu. Ježíš řekl: „Odstraňte ten kámen!“ Sestra zemřelého Marta mu namítla: „Pane, už zapáchá, vždyť je tam čtvrtý den.“ Ježíš jí odpověděl: „Řekl jsem ti přece, že budeš-li věřit, uvidíš slávu Boží.“ Odstranili tedy kámen.
Ježíš obrátil oči vzhůru a řekl: „Otče, děkuji ti, že jsi mě vyslyšel. Já jsem ovšem věděl, že mě vždycky vyslyšíš. Po těch slovech zavolal mocným hlasem: „Lazare, pojď ven!“ Mrtvý vyšel, ovázán na nohou i na rukou pruhy (plátna) a s tváří omotanou šátkem.