Modlitba sv. Františka Saleského (+1622) Pane, ty víš lépe než já, že den ode dne stárnu a jednoho dne budu starý. Chraň mě před domněnkou, že musím při každé příležitosti a ke každému tématu něco říci. Zbav mne velké náruživosti chtít dávat do pořádku záležitosti druhých. Nauč mě, abych byl uvážlivý a ochotný pomáhat, ale abych při tom nevrtal a neporučníkoval. Nauč mne, abych dovedl mlčky snášet své nemoci a obtíže. Přibývá jich a chuť o nich hovořit roste rok od roku. Netroufám si prosit, abys mi dal dar s radostí poslouchat druhé, když líčí své nemoci, ale nauč mě trpělivě je snášet. Také se neodvažuji prosit o lepší paměť - ale jen o trochu větší skromnost a menší jistotu, když se má paměť neshoduje s jejich pamětí. Nauč mě té podivuhodné moudrosti umět se mýlit. Drž mě, abych byl jak jen je možno, laskavý. Starý morous je korunní dílo ďáblovo. Nauč mě u jiných odhalovat nečekané schopnosti a dej mi krásný dar, abych se také o nich dovedl zmínit. Mám vrásky a šedivé vlasy. Nechci si stěžovat, ale tobě, Pane, to říkám - bojím se stáří. Je mi tak, jako bych se musel rozloučit, nemohu zastavit čas. Pociťuji, jak den ze dne ztrácím sílu a přicházím o bývalou krásu. Byl jsem pyšný na to, že se stále ještě mohu měřit s mladými. Teď cítím a uznávám, že již toho nejsem schopen. Byl bych směšný, kdybych se o to pokoušel. Ale ty, Pane, říkáš: „Kdo věří ve mne, tomu narostou křídla jako orlovi.“ Dej mému srdci sílu, abych život přijal tak, jak jej ty řídíš. Ne mrzoutsky, ne lítostivě se skleslou náladou, ne jako odcházející, ale vděčný a připravený ke všemu, k čemu mě ty ještě povoláš. A k tomu mi dej všechnu sílu srdce. Amen.
Historické zázemí Abecední modlitby
Dlouho zůstávaly stranou hlavního ruchu badatelského o osobnosti apoštola Slovanů jeho dva básnické výtvory, Abecední modlitba (Azbučnaja molitva) a Předzpěv k evangeliu (Proglas sv. evangelia). Příčinou toho bylo, že se tyto básně připisovaly už od dob Šafaříkových biskupu Konstantinu Prěslavskému neboli Bulharskému z pozdější doby Symeonovy, v jehož spisech se zachovala jedna z nejstarších versí Abecední modlitby. Tato záměna Konstantina Prěslavského s Konstantinem-Cyrilem se však pomalu odstraňovala a v poslední době podařilo se dokázati Cyrilovo autorství bulharskému slavistovi Emilu Georgievovi. Po kritice dosavadních názorů přichází Georgiev rozborem zpráv o kulturním zjevu Cyrilově a prozkoumáním památek k přesvědčivým závěrům, že není vlastně dobrých důvodů, aby byly obě básně Cyrilovi upírány; obsahová a formální stránka básní i označení autora ve většině rukopisů, které se vesměs zachovaly v redakci ruské a srbské, jasně dosvědčují Cyrilovo autorství a dosavadní důkazy pro Konstantina Prěslavského nelze držeti.
Georgiev oceňuje oba výtvory také literárně a stanoví i jejich souvislost s básnictvím byzantským, jež se projevuje zvláště v dvanáctislabičném verši, potomku klasického trimetru jambického. Georgievovou prací však problém zcela Rozřešen není. Předně je třeba provésti tekstovou kritiku obou básní a podati nový rekonstruovaný tekst, protože dosavadní již nevyhovují novým požadavkům. Dále je nezbytně třeba důkladného jazykového rozboru, který by přesvědčil, že tyto památky i jazykově náleží do nejstaršího období staroslověnštiny. U Abecední modlitby pak se musí hlouběji prozkoumati její vztah k nejstarší hlaholské a cyrilské abecedě a vysvětliti některé nesrovnalosti v básni.
Slabiny Georgievovy knihy týkají se tedy důkazů vnitřních, které musí doplniti jeho celkem zdařilé důkazy vnější. Největší zásluha nového bádání na tomto poli je v tom, že se znovu ukazuje, jak velikou osobností byl Konstantin-Cyril. Jeho básně vyjadřují nejenom velikou učenost a kazatelskou schopnost, nýbrž i nadšení a vroucnost k svému dílu. „Abecední modlitba“, složená tak, že každý verš počíná jedním písmenem podle řady hlaholské abecedy, je mohutná velekněžská prosba k Bohu o dar slova, které by působivě hlásalo boží divy. „Předzpěv k evangeliu“, básnicky slabší, ale s hojnými znaky rétorského umění, nastiňuje hlavní rysy křesťanské kultury a apologeticky zaníceně zvěstuje nové učení. Tyto dvě první básně jsou jazykově velmi vyspělé, neprojevují žádné počáteční tápání a dokreslují dobře postavu sv. Cyrila, mistra slova, vzdělaného nejvyšší tehdejší kulturou.
Souvislosti s Proglasem a dalšími texty
Emil Georgiev a další badatelé poukazují na souvislosti Abecední modlitby s dvanáctislabičným veršem byzantského tradičního jambického rytmu a na její vztah k hlaholskému a cyrilskému písmu. Proglas, veršovaný předzpěv k evangeliu z 9. století, bývá uváděn jako první literární památka ve staroslověnštině a bývá připisován Konstantinu Filozofovi. Zároveň se zmiňují další texty z období Velké Moravy a bulharské redakce, které ovlivnily ortografii a jazyk staroslověnštiny a ukazují, jak se Abecední modlitba mohla šířit a být redigována v různých redakcích.
Právě tato komplexní jazyková a literárně historická patrnost ukazuje na solidní Cyrilovo autorství a na důležité spojení staroslověnštiny s byzantskou kulturní tradicí. Přínos Georgieva tedy spočívá v tom, že potvrzuje autorství a rozvíjí diskusi o rekonstrukci textů a jejich jazykové analýze.
Struktura a lingvistické rysy Abecední modlitby
Abecední modlitba vznikla jako text, v němž každý verš začíná jedním písmenem podle řady hlaholské abecedy. Je tedy záměrně strukturovaná jako didakticko-liturgický text, který vede čtenáře skrze alfabetickou posloupnost k modlitbě a boží chvále. Předzpěv k evangeliu vykresluje zřetelné znaky rétorského umění a představuje církevní kulturu a apologetiku nového učení, což dokládá, že autor byl vybaven širokým teologickým a jazykovým rozhledem.
Jazykově jsou texty vyspělé a ukazují na vysoké znalosti hlaholské a cyrilské abecedy, stejně jako na vědomé pracování s fonetickými a rytmickými prvky staroslověnštiny. V kontextu rekonstrukce textu se zdůrazňuje potřeba důkladného jazykového rozboru a textové kritiky, aby se potvrdilo Cyrilovo autorství a správně vymezily rozdíly mezi staršími a mladšími redakcemi.
Prameny a význam pro dějiny slovanské liturgie
- Proglas jako první staroslověnská literární památka a předzpěv k evangeliu.
- Život Konstantinův a Život Metodějův jako klíčové texty obrany práva bohoslužby ve staroslověnštině.
- Zákon sudnyj ljudem - staroslověnský právní spis s důrazem na civilní činnost laiků a možným autorstvím Konstantina.
- Historie šíření slovanského liturgického jazyka a přechod na Cyrilici z hlaholice.
Všechny tyto souvislosti ukazují na neoddělitelné spojení Abecední modlitby s pracemi Konstantina-Cyrila a s celým procesem formování staroslověnské liturgie, která umožnila zpřístupnění biblického textu širším vrstám slovanského obyvatelstva.
Cyril a Metoděj nemluvili řečí lidí na Velké Moravě a jejich odkaz zůstal v Bulharsku, a pak v Rusku
tags: #abecedni #modlitba #staroslovensky