Gotická katedrála sv. Víta na Pražském hradě je nejvýznamnějším českým římskokatolickým kostelem a dominantou Pražského hradu, která vznikla na místě starší rotundy a postupně se rozvíjela do podoby, kterou dnes známe.
První kostel stojící na místě katedrály založil kníže Václav přibližně v roce 929 a v souvislosti s potvrzením postavení hlavního kostela pražského biskupství došlo ke vzniku roduhámu půdorysu, jenž připomíná středověké bohatství české liturgie. Následné období přineslo přestavby a rozšíření až do gotické podoby. Původní rotunda byla nahrazena bazilikou a později svatováclavskou kaplí; v roce 1344 byla Praha povýšena na arcibiskupství a zahájena stavba trojlodní gotické katedrály s věžími, která měla sloužit korunovacím i pohřbům českých králů.
Historie stavebního vývoje a hlavní etapy
Prvním stavitelem katedrály byl Matyáš z Arrasu, do jeho smrti v roce 1352 dokončil přízemní část chóru s věncem kaplí. Po něm pokračoval Petr Parléř, jehož styl významně ovlivnil středoevropskou gotickou architekturu: dokončil chórové věnce, zahájil práci na příčné lodi a na jižní velké věži, a vypracoval unikátní klenby hvězdicového vzoru v kapli sv. Václava. Chór byl zaklenut a dokončen roku 1385; kaple sv. Václava byla vysvěcena v roce 1367 a během 1367-1373 vyzdobena.
V průběhu 14. století vznikla i korunní komora, kde jsou uloženy české královské korunovační klenoty. Do roku 1373 byla dokončena výzdoba kaplí a katedrála získala impozantní podobu: trojlodní bazilika s chórem, dvěma apsidami a věžemi na západě. Po smrti Karla IV. pokračovali jeho nástupci v díle i přes dobu, kdy stavba byla částečně zastavena husitskými válkami; západní část s dvouvěžovým průčelím byla dokončena až po 500 letech, mezi lety 1873 a 1929, a slavnostně vysvěcena při tisíciletém výročí úmrtí svatého Václava.
V průběhu 16. až 19. století došlo k dalším úpravám a dostavbám: královská oratoř byla doplněna renesančním ochozem a bání, po velkém požáru Hradu v 16. století následovala oprava Wohlmutovou kruchtou, která završila przední část katedrály. Zvonový soubor prošel postupnou obměnou: zejména zvony Zikmund (1549), Václav (1542) a Jan Křtitel (1546) se stali významnými. Po dostavbě v 19. a 20. století byla dostavba korunována a katedrála byla slavnostně vysvěcena dne 12. května 1929.
Architektura a umělecká výzdoba
Hlavní loď je zaklenuta síťovou klenbou Petra Parléře, první takovou v Evropě, a v chóru se nachází třináct kaplí ve vnitřním ochozu (triforium) s 21 bustami významných postav - bajíců, arcibiskupů a stavitelů. Kaple sv. Václava je centrálním prvkem chrámu a byla vyzdobena ve stylu pozdní gotiky; její výzdoba kombinuje původní nástěnné malby a drahé kamenné obklady. Uvnitř chrámu najdeme hrobky českých králů v korunní komoře a dále královské mauzoleum v chóru a podzemní kryptu s ostatky vládnoucích dynastií.
Zlatá brána na jižním průčelí příčné lodi je symbolem Posledního soudu, který je zobrazen mozaikou z 14. století, tvořenou z téměř jednoho milionu skleněných kostiček. Dveře kaple sv. Václava vedou do Korunní komory, kde jsou uloženy korunovační klenoty: Svatováclavská koruna (1346), královské žezlo a říšské jablko, spolu s dalšími předměty a textiliemi.
Ve východní části chrámu je Svatováclavská kaple s unikátní hvězdicovou klenbou a hrobem sv. Václava; kolem ní se v trojlodí nacházejí další kaple a sochařské náhrobky - včetně náhrobku sv. Jana Nepomuckého v jižním ochozu a monumentálních barokních řezeb. Z bočních lobí a kaplí vystupují busty Karla IV., arcibiskupů a dalších významných osobností, které dokumentují staletí úsilí o dostavbu a ochranu památek.
Současná správa a význam chrámu
Katedrála je v současnosti ve společné správě Správy Pražského hradu a Metropolitní kapituly u sv. Víta. Správa Pražského hradu zajišťuje provoz a rekonstrukce interiéru a exteriéru, zatímco mobiliář katedrály patří Metropolitní kapitule. Hlavní chrámový prostor slouží jako pokladnice korunovačních klenotů a Svatovítského pokladu, i jako mauzoleum českých vládců a galerie významných děl českých i zahraničních umělců, jako jsou Alfons Mucha, František Kysela, Max Švabinský a další.
Na začátku 21. století proběhly významné změny a dohody o vlastnictví: spor o vlastnictví katedrály byl ukončen dohodou v roce 2010 mezi arcibiskupem Dominikem Dukou a prezidentem Václavem Klausem; účetní a právní skutečnosti ukazují, že chrám je nadále ve správě státu, avšak vnitřní mobiliář z větší části patří církvi. V 2. polovině 19. století pokračovala dostavba podle projektů Josefa Mockera a Kamila Hilberta; po dokončení roku 1929 byl chrám připraven sloužit jako klíčový symbol české státnosti i jako místa bohoslužeb a kulturních institucí.
Mezi významnými programy katedrály je cyklus ranních mší a Putování po katedrále, který oživuje boční kaple sv. Víta a Václava; katedrála pravidelně slouží jako místo světských i církevních ceremonií, státních pohřbů a významných oslav. Katedrála sv. Víta, Václava a Vojtěcha je tak nejen náboženským centrem, ale i kulturním a historickým dokladem kontinuity české státnosti a umělecké hodnoty.
Do budoucna je možné sledovat pokračující ochranu a prezentaci pokladů a uměleckých děl v rámci oficiálních prohlídek a výstav, které spoluvytvářejí obraz katedrály jako živého památníku minulosti i současnosti. Návštěvní doba a programy mohou být upravovány s ohledem na bohoslužby a pilgrimsé akce, avšak zůstává privilegium veřejnosti nahlížet do jednoho z nejdůležitějších symbolů české identity.
