Archeologové objevili ruiny dva tisíce let starého chrámu postaveného starověkou civilizací, která se objevila ve filmu Indiana Jones. Objev u pobřeží Puteoli, dnešního Pozzuoli u italské Neapole, představuje první známý chrám postavený Nabatejci mimo Blízký východ. Stavba byla pravděpodobně postavena v období, kdy byla nabatejská civilizace bohatá a nezávislá a patřila mezi obchodní partnery Římanů. Z její doby pochází také Al Khazneh, složitá hrobka vytesaná do pískovcové skály v jordánské Petře, kde se v roce 1989 natáčel film Indiana Jones a poslední křížová výprava.
Stavba, která je nyní pod mořskou hladinou, se nachází asi 45 metrů od pobřeží Pozzuoli, které kdysi bylo velkým přístavem pro římské lodě přivážející obchodní zboží z různých částí říše. Objev byl učiněn v roce 2023 během podvodní archeologické dokumentace přístavu Puteoli, tým strávil další rok vykopáváním chrámu. Místnost A obsahovala dva bílé mramorové oltáře, uvnitř osmi obdélníkových výklenků jednoho z nich byly kdysi uchovávány posvátné kameny. Druhý oltář na mořském dně měl tři obdélníkové prohlubně. Místnost B byla identifikována spolu s místností A, a byly postaveny z místních materiálů.
„Jestliže nabatejské království bylo nezávislým politickým útvarem od poloviny 3. století př. n. l. až do roku 106 n. l., kdy bylo připojeno k Římské říši,“ patří období největšího rozkvětu kolem narození Krista, kdy nabatejská říše zahrnovala Jordánsko, Izrael, Egypt, Sýrii a Saúdskou Arábii. Stavba chrámu se tak může vztahovat k době, kdy Nabatejci byly ekonomicky mocní a utvářeli důležité obchodní sítě napříč regionem.
V době největšího rozkvětu Nabatejců kolem narození Krista se nabatejské říše rozkládala na celém Blízkém východě a zahrnovala Jordánsko, Izrael, Egypt, Sýrii a Saúdskou Arábii. Stavba u Pozzuoli tak dokládá, že Nabatejci rozvíjeli své kontakty i mimo Blízký východ a nadnárodní investice do infrastrukturních projektů v zahraničí. Archeologové odhadují, že chrám byl postaven za vlády císařů Augusta (31 př. n. l. až 14 n. l.) nebo Trajána (98 až 117 n. l.).
Stavba byla postavena z místních materiálů, a proto místnost A obsahovala dva bílé mramorové oltáře a osm výklenků s posvátnými kameny. Druhý oltář, nacházející se na mořském dně, měl tři obdélníkové prohlubně. Tyto detaily ukazují rituální funkci chrámu a jeho význam pro nabatejské obchodní trhy, kde se točila výměna zboží a náboženské obřady.
Součástí souvisejícího kontextu je i zmínka o stejné časové ose: Nabatejské království bylo nezávislým politickým útvarem od poloviny 3. století př. n. l. až do roku 106 n. l., kdy bylo připojeno k Římské říši. V době největšího rozkvětu kolem narození Krista zahrnovala nabatejská říše řadu území a její hlavní město bylo v Petře.
Objev u Pozzuoli tedy ukazuje, že Nabatejci navazovali kontakty a mohli stavět chrámové komplexy mimo Blízký východ. Z toho vyplývá, že jejich obchodní zóny a logistické sítě nebyly omezeny jen na regionální území, ale sahaly i do italských přístavů a římských center. Současně to doplňuje obraz římsko-nabatejských obchodních vztahů v době, kdy Nabatejci byli významnými hráči na poli mezinárodního obchodu.
Na pozadí těchto nálezů stojí i širší kontext z regionu Středomoří: Palmýra a Palmýrská oblast ztratila některé své památky v důsledku konfliktů a útoků, které vedly k poškození a ničení památek. V souvislosti s tématem se uvádí zničení chrámu Baal-Shamin a dalších částí Palmýry během konfliktů, a UNESCO vyzývá k ochraně kulturního dědictví. Tyto události podtrhují význam archeologie pro pochopení rozsahu kulturního dědictví a jeho ohrožení v konfliktních regionech.
Podobně jako Nabatejci i římské impérium mělo široké obchodní sítě a vlivy, které se projevovaly ve vyšších architektonických i rituálních formách. Výstava a zkoumání chrámu u Pozzuoli doplňuje znalosti o tom, jak se různé kulturní a náboženské tradice propojovaly v rámci starověké Mělké Středozemě, a jak se takové interakce odrážely v architektuře a použití chrámových prostor.
Další související poznámky: „Myslím, že se obáváme o téměř všechny památky v Sýrii. Nic není v bezpečí,“ uvedla generální ředitelka UNESCO Irina Bokovová, a připomněla, že islamistické síly ničí i významné kulturní objekty v Palmýře a okolí. Islámisté dobyli Palmýru v květnu a oblast antických památek poté zaminovali a zpřetrhali některé historické památky. Politická nestabilita a konflikty tedy často vedou k nenávratnému poškození kulturního dědictví, což je důležité zohlednit i při interpretaci archeologických nálezů v různých regionech.
Stavba chrámu u Pozzuoli a její textové i obrazové záznamy tak rozšiřují poznání o tom, jak Nabatejci a jejich síť obchodních vztahů fungovali mimo Blízký východ. Díky tomuto nálezu můžeme lépe chápat roli Nabatejců v rozsáhlých obchodních cestách a jejich vliv na kulturní a náboženské prostory v celé Středozemí.
Pro čtenáře zajímající se o souvislosti: jedinečný nebeský úkaz v Česku. Mimořádný nález a jeho kontext ukazuje, že archeologie dokáže odhalit překvapivé spojení mezi vzdálenými regiony a starověkými civilizacemi, které měly vzájemně provázané obchodní a kulturní sítě. Tyto poznatky mohou inspirovat další výzkum a interdisciplinární spolupráci mezi archeology, historiky a odborníky na kulturní dědictví.
Poznámka k datům a časovému rámci: Nabatejské království existovalo od poloviny 3. století př. n. l. až do roku 106 n. l., kdy bylo anektováno Římskou říší. Z období největšího rozkvětu Nabatejců se připomíná hlavně doba kolem narození Krista, kdy říše zahrnovala rozsáhlé oblasti a byla významným hráčem na mezinárodních obchodních cestách. Obrázky a popisy chrámu ukazují, že rituální prostory a oltáře sehrávaly důležitou roli v náboženských i ekonomických aspektech jejich života.
