Doslova přes noc vyrostla před Veletržním palácem sedmimetrová kovová konstrukce. Její zrezlé tělo pokryté ostrými výčnělky působí na první pohled hrozivě. Ve skutečnosti se však jedná o plastiku s názvem Kaddish Aleše Veselého - významného českého umělce, jehož tvorbu formovalo nejen mimořádné nadání, ale též nepřízeň osudu, osobní tragédie a útlak ze strany jak nacistického, tak komunistického režimu.
Monumentalita prostupuje zvenčí dovnitř. Hned po vstupu do Velké dvorany, kde je celá výstava instalována, jsme jako návštěvníci konfrontováni s hmotou obřího monolitu. Ten zakrývá výhled na díla nacházející se dál v prostoru. Nejprve je třeba vstoupit do jeho útrob. V intimním osvětlení zde nacházíme Veselého práce z šedesátých let spjaté s českým informelem - expresivním a materiálově radikálním proudem abstrakce, který skrze destrukci formy a fyzickou práci s hmotou reagoval na existenciální tíži poválečné doby.
Aleš Veselý: Retrospektiva - Alešville, Veletržní palác, Národní galerie Praha. Během školních let se autor opakovaně vracel do slovenské vesničky Sihelné, kde nalézal inspiraci - portrétoval místní obyvatele, realisticky zaznamenával život na venkově i okolní drsnou horskou krajinu. Na tento umělecký výraz však po dokončení studií již nenavázal a místo toho rozvinul vizuálně i tematicky zcela odlišný umělecký výraz. Architektura výstavy zde mnohé napoví.
Uvnitř kvádrové konstrukce doslova „skrývá“ díla, jež vznikla během Veselého studií mezi lety 1952 a 1959, neboť ta jsou i pro veřejnost spíše neznámou záležitostí. Domnívám se, že právě střetnutí dvou odlišných období tvorby Veselého patří k nejsilnějším momentům celé výstavy. Naproti tomu Židle usurpátor, Stigmatizační objekt či již zmíněný Kaddish představují abstraktní díla, z nichž čiší mystičnost, naléhavost a duševní bolest - snad motivovaná ztrátou desítek příbuzných v koncentračních táborech či úmrtím autorova otce, jemuž byla socha Kaddish věnována, původně pod názvem Modlitba za zemřelého.
Aleš Veselý: Retrospektiva - Alešville, Veletržní palác, Národní galerie Praha. Domnívám se, že právě střetnutí dvou odlišných období tvorby Veselého patří k nejsilnějším momentům celé výstavy. Následné setkání se zbytkem Veselého děl však není o nic méně působivé. Výstava chronologicky pokračuje do sedmdesátých let, kdy Veselého tvorbu zásadně ovlivnil jednak nástup normalizace, jednak nákup pozemku se starým mlýnem ve vesnici Středokluky. Obojí se paradoxně pojilo s jistou mírou tvůrčí svobody: na rozsáhlém prostoru, který získal, se nijak nemusel zodpovídat státní moci.
Přesně zde vznikly sochy vystavené ve druhém segmentu výstavy, který tak do Veletržního paláce přináší pomyslnou krajinu podobnou té, jakou Veselý vybudoval během let ve Středoklukách. Aleš Veselý: Retrospektiva - Alešville, Veletržní palác, Národní galerie Praha. Poslední část výstavy od návštěvníků odděluje masivní zeď. Za ní se setkáváme s Veselého tvorbou po roce 1989, kterou lze označit za závěrečné období. Vyznačuje se projekty pro veřejná prostranství po celém světě, utopickými vizemi a dovedením jeho tendence k monumentalitě do vrcholné podoby, často v úzkém propojení s krajinou. Mnohé z těchto nadrozměrných projektů bohužel zůstaly pouze ve fázi návrhů. Způsob, jakým jsou na výstavě přítomny, však jejich rozsah a ambice zprostředkovává jen částečně prostřednictvím několika zmenšených modelů, skic a fotografií.
Ať už se jedná o výlet do vzdálenějšího Terezína, kde se nachází památník židovským obětem ve tvaru šesticípé hvězdy z železničních kolejí Magen David, nebo do mnohem bližšího nádraží Praha-Bubny, odkud odjížděly transporty do Terezína. Jen pár minut chůze od Národní galerie lze na vlastní oči spatřit Veselého památník Brána nenávratna z roku 2015 - dvacetimetrové koleje vztyčené směrem k nebesům. Aleš Veselý zemřel v zimě ještě téhož roku.
Aleš Veselý: Retrospektiva - Alešville, Veletržní palác, Národní galerie Praha. Zemřel před deseti lety, avšak za života proslul monumentálními plastikami. Národní galerie v Praze chystá výstavu sochaře Aleše Veselého. Jedno z jeho děl, nazvané Kaddish, ozdobilo už v noci prostor před Veletržním palácem v Holešovicích. Veselého sochy se do Prahy přesouvaly z bývalého mlýna ve Středoklukách. Sochař v něm působil od roku 1970 a v období komunismu si z něj udělal vlastní prostor pro uměleckou svobodu.
„Pro výstavu Aleše Veselého jsme restaurovali něco k patnácti objektům. Jsou to jak objekty ze sedmdesátých let, tak i novější. Třeba sochy ze dřeva, které jsou menší, ale i tak mají dva a půl až tři metry,“ komentovala mluvčí Národní galerie Praha Jana Holcová. Složitý přesun na výstavu Velké rozměry jsou pro Veselého tvorbu typické. Vyčnívá především sedmimetrová plastika Kaddish. V roce 2013 ji popisoval sám autor: „Když jsem na ní pracoval, bylo mi jasné, že to je skutečně můj rozměr. Že se mi v tom nejlépe cítí a přemýšlí.“
Přesun ale nebyl jednoduchý. Kvůli možným komplikacím v dopravě přijela socha před Veletržní palác uprostřed noci. K instalaci bylo potřeba deset aut a kolem dvaceti lidí. Celý proces trval zhruba dvě hodiny. Podle kurátorky Moniky Čejkové Kaddish vznikla v roce 1967. Veselý na ní začal pracovat krátce po smrti otce. Její název totiž znamená modlitba za zemřelého.
Další díla Veselého budou umístěna ve Velké dvoraně Veletržního paláce. Retrospektivní výstava s podtitulem Alešville představí i jeho kresby, grafiky a malby. Návštěvníkům se otevře 26. AKTUALITA | 16. 12. Ve věku 80 let zemřel v pondělí 14. prosince náhle sochař Aleš Veselý. Ve věku 80 let zemřel v pondělí 14. prosince náhle sochař Aleš Veselý. Věnoval se malbě, kresbě i instalaci, ale proslulým se stal především díky monumentálním sochařským dílům.
Národní galerie v Praze chystá výstavu sochaře Aleše Veselého. Jedno z jeho děl, nazvané Kaddish, ozdobilo už v noci prostor před Veletržním palácem v Holešovicích. Veselého sochy se do Prahy přesouvaly z bývalého mlýna ve Středoklukách. Sochař v něm působil od roku 1970 a v období komunismu si z něj udělal vlastní prostor pro uměleckou svobodu.
„Pro výstavu Aleše Veselého jsme restaurovali něco k patnácti objektům. Jsou to jak objekty ze sedmdesátých let, tak i novější. Třeba sochy ze dřeva, které jsou menší, ale i tak mají dva a půl až tři metry,“ komentovala mluvčí Národní galerie Praha Jana Holcová. Složitý přesun na výstavu Velké rozměry jsou pro Veselého tvorbu typické. Vyčnívá především sedmimetrová plastika Kaddish.
Konec CAD. LEAP71 mění pravidla hry v navrhování
Historie díla Kaddish a kontext Veselého života
- Nejznámějším dílem je sedmimetrová socha z nerezového plechu nazvaná Kaddish, kterou vytvořil během prvního ročníku Sympozia prostorových forem v Ostravě roku 1967. Původně ji pojmenoval Modlitba za zemřelého, neboť vznikla z potřeby vyrovnat se se smrtí otce, který zemřel 12. května 1967. Jméno Kaddish ji dal až dodatečně.
- Za tuto monumentální sochu získal v roce 1968 Cenu Matyáše Brauna I. stupně na výstavě Socha a město v Liberci.
- V roce 2013 ji Veselý popisoval: „Když jsem na ní pracoval, bylo mi jasné, že to je skutečně můj rozměr.“
- V období normalizace nesměl coby „nežádoucí“ umělec vystavovat, a proto se uchýlil do soukromí svého ateliéru. Mezi poslední sochy patří Brána nenávratna (2014-2015) na pražském nádraží Bubny.
- Veselý zemřel v zimě 2014-2015; Kaddish zůstal jedním z jeho nejznámějších děl, s nerezovým monolitem a výraznou fyzickou přítomností.
Domnívám se, že právě střetnutí dvou odlišných období Veselého tvorby a energetika monumentálních děl patří k nejsilnějším momentům výstavy Aleše Veselého: Retrospektiva - Alešville. Návštěvníci jsou vyzváni k zamyšlení nad tím, jak války, útlak a osobní tragedie formovaly jeho umění a jak velká díla mohou vyjadřovat hluboké emocionální stavy prostřednictvím hmoty a prostoru.
Další díla jsou prezentována ve Velké dvoraně a prostřednictvím modelů a skic ukazují rozsah Veselého záměrů, i když některé projekty zůstaly v rovině návrhů. Způsob, jakým je výstava koncipována, umožňuje čtenáři vnímat kontinuitu i proměnu Veselého estetiky - od realismu k abstrakci a monumentalitě, která čerpá z krajiny i architektury.
V duchu odkazu Veselého si lze představit i návštěvu mimo instituci, například památník Brána nenávratna a další místa spojená s jeho tvorbou. Ačkoli některé projekty zůstaly jen ve fázích konceptu, samotná výstava a její instalace dávají návštěvníkům možnost zažít „Veselého svět“ prostřednictvím prostorových objektů a jejich fyzického dopadu na přiřazený prostor.