Chceme lidem pomáhat, aby poznávali Bibli jako jeden ucelený příběh vedoucí k Ježíši. Videa Naše animovaná videa vám přiblíží jednotlivé biblické knihy a jejich klíčová témata. Můžete je sledovat i stahovat, stejně jako další pomůcky. Plány čtení V aplikaci Bible App od YouVersion najdete také čtecí plány z BibleProjectu.
BibleProject
bibleproject je individuálně financovaná nezisková organizace se sídlem ve Spojených státech. Vytváříme materiály, které představují Bibli jako jeden ucelený příběh vrcholící v postavě Ježíše Krista. Naším cílem je zpřístupňovat bohatství biblického poselství srozumitelným způsobem každému, kdo o ně má zájem. Vše, co tvoříme, vzniká s ohledem na potřeby církví po celém světě. Naši odborní biblisté pocházejí z různých křesťanských tradic, ale spojuje je touha pomoci co nejvíce lidem seznámit se s Biblí a jejím velkým příběhem.
Všechno začalo v roce 2014, kdy dva dlouholetí přátelé, teolog Tim Mackie a výtvarník Jon Collins, spojili biblistiku s animací a začali vytvářet bezplatná videa napomáhající k porozumění Bibli. Od té doby se BibleProject rozrostl na organizaci s více než 140 spolupracovníky a díky podpoře překladatelských týmů po celém světě dnes nabízí tisíce videí ve více než padesáti jazycích a dialektech. Bible (z řec. τὰ βιβλíα ta biblia - knihy, svitky) je soubor starověkých textů, které křesťanství a zčásti i judaismus považují za posvátné a inspirované Bohem.
Přezdívá se jí také Kniha knih. Ačkoliv nejstarší části Starého zákona snad pocházejí až z 9.-12. století před naším letopočtem, bible jako celek, jak ji známe dnes, je výsledkem dlouhého procesu kanonizace. Výběr i uspořádání jednotlivých knih nebylo kritické, dokud se psaly na samostatné svitky, kdežto ve vázané knize (kodexu) už muselo být přesně určeno. Vznik pevného kánonu židovské bible se obvykle klade do počátku 2. století. Nejstarší doklad kánonu Nového zákona je patrně tzv. Muratoriho fragment, jehož text se klade do počátku 3. století. Oficiální křesťanský kánon snad vyhlásil z podnětu císaře Konstantina I. tzv. nikajský ekumenický koncil 20.
Bible je nejpřekládanější a nejvydávanější knihou, první Gutenbergovo vydání z roku 1452 je první tištěnou knihou na Západě. Kumránský svitek s textem knihy Izajáš, 2. stol. př. n. l. Řecká majuskulní bible (Vatikánský kodex, 4. Wulfilova bible v gótštině (6.)) Slovo „bible“ pochází z řeckého biblia, knihy - množné číslo od neutra το βιβλίον (to biblion). Antické knihy měly podobu svitku a jejich řecké označení pochází ze slova byblos, česky papyrus, ze kterého se svitky vyráběly. Hebrejské slovo tóra (naučení, příkaz, zákon) přeložila Septuaginta do řečtiny jako diathéké (závěť, smlouva) a latinské překlady jako testamentum (závěť, odkaz).
Křesťanskou bibli tvoří dva oddělené soubory knih, tj. původně samostatných svitků. Starší a asi čtyřikrát rozsáhlejší Starý zákon je tvořen posvátnými texty judaismu. První část, Starý zákon nebo Stará smlouva, obsahuje posvátné knihy (tóra, později tanach), které křesťané převzali z judaismu a jsou oběma náboženstvím společné. Někdy se označují jako hebrejská bible. Knihy Starého zákona vznikaly postupně od 9. do 1. století př. n. l. V hebrejské tradici se Starý zákon dělí na Tóru (pět knih Mojžíšových), Proroky a Spisy; v křesťanské tradici obvykle na pět knih Mojžíšových, knihy prorocké a dějepisné a mudroslovné knihy. Základ Starého zákona je pět knih Mojžíšových neboli Pentateuch, který vypráví o dějinách světa od jeho stvoření, vyvedení izraelského lidu z egyptského otroctví, jeho pouti do Země zaslíbené a přijetí desatera a dalších zákonů. Prorocké spisy nesou jméno daného proroka, prostředníka přinášejícího Boží poselství, a dělí se dále na čtyři obsáhlejší větší proroky a dvanáct menších proroků. Dějepisné knihy pojednávají o historických událostech, zejména z období od příchodu do Země zaslíbené po babylonské zajetí. Mudroslovné knihy obsahují sdělení obecnějšího charakteru, poučné a písňové texty. Druhá, křesťanská část bible - Nový zákon nebo Nová smlouva, který vznikal během prvních dvou století našeho letopočtu, líčí život a učení Ježíše z Nazareta a první dobu křesťanské církve.
Nejvýznamnější částí Nového zákona jsou evangelia, která popisují život, působení, smrt a zmrtvýchvstání Ježíše, který je ústřední postavou křesťanství. Na evangelia bezprostředně navazují Skutky apoštolů. Další významnou částí Nového zákona jsou epištoly (listy), dopisy apoštolů adresované různým skupinám souvěrců či jednotlivcům. Listy se dělí na Pavlovy epištoly, tradičně připisované Pavlovi z Tarsu, a ostatní, tzv. katolické listy.
Příběhy Starého zákona se odehrávají na tehdejším Předním východě, tedy v Mezopotámii, v Egyptě, v Asýrii a v Babylonii; uvádět konkrétní říše je ovšem sporné, vzhledem k nejasné dataci působení nejstarších praotců. Biblické území zahrnuje dnešní Egypt, Jordánsko, Sýrii, Izrael a Palestinu, Libanon, Saúdskou Arábii, Irák, Írán, Turecko a v Nové zákoně i některé evropské země. Horní část tehdejší Babylonie se nazývala Akkad a dolní Sumer. Babylonská věž (zikkurat) stála v zemi Šineáru (Gn 11,2), což je širší označení pro Mezopotámii.
Ze sumerského Uru se praotec Abrahám patrně v první polovině 2. tisíciletí př. n. l. vydal na cestu do Cháranu. Další příběhy čtenáře provází po Kanaánu, později po Judsku (jižním Izraeli), severním Izraeli a okolních zemích Předního východu. Od doby krále Davida a zejména jeho syna Šalomouna hrál hlavní roli v biblickém vyprávění Jeruzalém. Do děje dále zasáhli králové a královny ze Sáby, z Persie a později ze Sýrie, z Makedonie a konečně z Řecka a Říma. Nový zákon se odehrává v Judsku, Egyptě a vede čtenáře na několik cest po jižní a východní Evropě.
Hebrejská bible obsahuje kromě Tóry ještě Proroky a Spisy, dohromady se tomuto korpusu říká též tanach (TNK). Původní text existoval v hebrejštině, s částmi v aramejštině. Židovští učenci se snažili v 1. tisíciletí vytvořit jednotný text Tanachu, který je znám jako masoretský text. Ten přidává do textu punktaci. V době přelomu letopočtu Židé již nemluvili hebrejsky, ale řecky či aramejsky. Tehdy začala doba překladů hebrejské bible - pro křesťany je nejvýznamnějším z těchto překladů Septuaginta. Judaismus, katolíci, pravoslavní, protestanti a další náboženské tradice uvádějí za součást svých Písem, tzv. kánon, různý počet knih. Židovský neboli palestinský kánon byl podle tradice judaismu definován synodou v Jabne kolem roku 92.
Křesťanský kánon se vyvíjel nezávisle na kánonu judaismu a ustálil se někdy ve 4. Protestantský kánon, který v zásadě přejímá kánon palestinský, má svůj počátek v době reformace. Katolická církev v reakci na to definovala svůj kánon v rozsahu zhruba odpovídajícím alexandrijskému kánonu a schválila jej na tridentském koncilu 8. Součástí římskokatolického kánonu se tak na tomto koncilu stalo i sedm starozákonních knih, které v palestinském kánonu nebyly (spor s protestanty o inspiraci Bohem) a nazývají se deuterokanonické. Deuterokanonické spisy však za součást kánonu neuznávají židé ani některé protestantské církve.
Ve 14. století vznikly nejstarší české překlady z Vulgaty - např. Nejvýznamnějším a nejznámějším českým překladem je Bible kralická. Ve 20. století byl nejvýznamnějším Český ekumenický překlad. Texty kapitol a veršů vznikaly postupně: dělení kapitol Se Stefanem Langtonem a verše sestrojil Stephanus. Texty Starého i Nového zákona se dnes dělí na kapitoly a verše, a to pro rychlou orientaci v textu.
Multifunkční biblický software v češtině. Na webu Posloucháme Bibli můžete najít nahrávky Starého zákona.
Jak a kdy byl sestaven biblický kánon? | GotQuestions.org
Vnitřní struktura Bible a její kanon tvoří základní rámec pro porozumění biblickému vyprávění, které vede k Ježíši. Praktický průvodce výběrem různých vydání Bible ukazuje, jak se vyvíjela čeština a překlady; Poznámková Bible umožňuje vlastní poznámky a je vhodná pro kreativní čtení a studium.
Překlady Písma svatého mají dlouhou historii. Do klasické řečtiny se překládal Starý zákon, Nový zákon byl psán v řečtině; Septuaginta vznikla v Alexandrii v 3. století př. n. l. Nejvýznamnějším latinským překladem byla Vulgata, jejím autorem byl Jeroným na přelomu 4. a 5. století.
Do dnešní doby Mezinárodní biblická společnost a Wycliffovi překladatelé vydávají Bible ve více než 600 jazycích pro 127 zemí. Potřeba nových překladů vyplývá ze skutečnosti, že každý jazyk podléhá změnám. Přibývají parafrázovaná a komentovaná vydání s misijním přeshem.
Ukázka propojení Bible s kulturou a vzděláním je patrná na české tradici překladu - Bible kralická, tehdy „Šestidílka“, se stala významným dílem české a slovanské kultury.
Na závěr: Noemova archa a historie spásy, výklad pro děti i dospělé, a propojení všeho s Ježíšem - to vše je součástí bohatství Bible, které BibleProject a další pomůcky pomáhají zpřístupnit široké veřejnosti.
tags: #alfabeticke #usporadani #bible