Fragment barokního anděla, ztracenou část sousoší sv. Václava z Karlova mostu, vylovili potápěči z chladné vody Vltavy před sedmnácti lety. Sousoší sv. Václava pro Karlův most byl objednán císařským rádcem a místosudí Království českého Václavem Arnoštem Markvartem z Hrádku, který jej objednal dle historických pramenů k „rozmnožení cti a slávy boží a ku počestnosti vejšdotknutého sv. patrona českého“.
Pískovcový pomník našel své místo na osmém pilíři Karlova mostu, naproti dnešní bronzové soše sv. Jana Nepomuckého, a stál zde až do povodně 1784, kdy ji smetla voda spolu s pilířem. Zřícenou sochu svatého Václava se později podařilo z vody vyzvednout. Poslední část - torzo anděla - byla náhodně nalezena při opravách 8. a 9. pilíře po povodni z roku 2002. Na své místo už se však nevrátila; nahradila ji pískovcová socha sv. Ludmily učící číst malého Václava z dílny Matyáše Brauna.
Samotné sousoší sv. Václava, po doplnění náhrady za ztraceného anděla, putovalo na Pražský hrad, kde po vystřídání více poloha zakotvilo na nároží Hradčanského náměstí a ulice Ke Hradu. Ale dnes už tady už ho také nenajdeme, zůstala jen cenná část původního barokního podstavce, na němž stojí jiná socha. Původní sousoší sv. Václava tedy mezi dvěma anděly nakonec skončilo v Lapidáriu Národního muzea na pražském výstavišti.
V rámci rekonstrukce a vizuálního doplnění jsem se rozhodl zkompletovat původní dílo do jednoho celku pomocí fotografie a chybějící prvky alespoň nepřesně doplnit podle dobových grafik. Nejznámější grafika (obr. vlevo) byla vydána v roce 1714 v knize Statuae Pontis Pragensis; rytcem a nakladatelem byl Augustin Petr Neuräutter. Mědiryty do knihy vznikly dle Brokofových, Heinschových a Kulíkových kreseb.
Porovnání grafických zobrazení ukazuje rozdíly: levý anděl na všech třech dohledaných grafikách hledí na diváka či přes rameno, zatímco původní zachovaný anděl hledí na sv. Václava. Dále je patrný rozdíl v detailu malého andílka na podstavci pod nohama světce. Na jedné grafice zcela chybí, na dalších dvou hledí na sv. Václava, zatímco ve skutečnosti má podstavec pohled dolů. Dva andílci zobrazení na grafikách na původním díle nejsou. Zřejmě podstavec byl dodatečně upraven po vylovení z řeky kvůli poškození.
Používat ikonografii pro rekonstrukci původního objektu je ošidné, i když grafiky či obrazy mohou být užitečnými dokumentačními prostředky. Příběh podoby sousoší svatého Václava mezi anděli tedy ukazuje, že dokumentace díla zahrnuje především automatické záznamy, fotografii a dnes i 3D modelování za pomocí fotografie či prostorového skenování. I když existují moderní metody, je nutné výsledek pečlivě kontrolovat a brát v úvahu možnosti chyb způsobených parametry skládání a zvolené perspektivy.
Říká se, že při velkých prostorových snímcích a panoramatech může automatické skládání způsobit chyby ve výsledném modelu či obraze, a proto je důležité kontrolovat výsledek. A to platí i u jednosnímkové dokumentace, kde špatně zvolený úhel záběru může zkreslit části dokumentovaného objektu. Příběh podoby sousoší ukazuje, jak se staré dílo snažíme rekonstruovat s ohledem na historické záznamy a vizuální dokumentaci.
Již existují ukázky rekonstrukcí a popisy současných děl, například v regionálním výtvarném kontextu: Jiří Němec, bolebořský rodák a talentovaný sochař, vytvořil podstavu a sochu jako součást svých děl. Jeho dílo, které se týká andělů, se dotýká tématu vnitřního boje a boje dobra a zla, a to s důrazem na lidské nitro i civilní kontext. Protíná se s místními výstavami a sympozii v Nečtinech, kde vznikla Cesta andělů, a v dalších částech regionu vytváří propojení mezi uměním a místní historií.
V Nečtinách na severu Plzeňska vznikla kolem roku 2015 samostatná Cesta andělů, která vznikla díky mezinárodnímu sochařskému sympoziu a deseti účastníkům z různých zemí; výsledek zahrnuje devět děl a postupně se rozšiřuje o místní díla. Kromě toho existuje bohatá korespondence symbolů a motivů vycházející z tradičního pojetí andělů a ochránců, která se promítá do různých děl a uměleckých konceptů v regionu.
