Na severovýchodě Starého Města v Praze se nachází unikátní komplex Anežského kláštera, který vznikal v dvojklášteří - klarisek a minoritů - již od třicátých let 13. století. Areál byl záměrně situován do nivy u řeky Vltavy, poblíž nejmladšího terasového stupně.
Počátky kláštera jsou spojeny s Aneží Přemyslovnou, nejmladší dcerou Přemysla Otakara I., a první etapa výstavby proběhla ve třicátých letech 13. století. Románské kvádry byly postupně nahrazovány gotickými pálenými cihlami, přičemž vznikl kostel sv. Františka s protáhlým presbytářem a pětibokým závěrem, ke kterému se na severu přimykala kaple Panny Marie a dvoupatrová budova bývalého obytného prostoru abatyše Anežky.
V průběhu výstavby se vybudoval také kostel sv. Salvátora, který měl sloužit jako přemyslovské mauzoleum. Nicméně porážka Přemysla Otakara II. na Moravském poli (1280) a pozdější vymření Přemyslovců vedly k neúplnému naplnění tohoto záměru. Přesto bylo v klášteře pohřbeno několik významných členů rodu, například zakladatel Václav I. a svou postavou Kunhuta Uherská; hrob Václava I. s manželkou Kunhutou Štaufskou a další náhrobky byly nalezeny nebo zmiňovány ve výzkumech.
Průběžné archeologické výzkumy, vedené významnými odborníky jako 1643 hledání hrobu zakladatelky, a v 20. století postupně odhalovaly rozsáhlé části kláštera. Borkovského výzkumy z 50. let 20. století odhalily zbytky minoritské kvadratury, ambitu a kapitulní síně; mnohé z těchto konstrukcí byly zakonzervovány, doplněny a dnes jsou volně přístupné veřejnosti.
V průběhu 20. století probíhaly rozsáhlé adaptace areálu pro potřeby Národní galerie a další instituty. Zvláště výrazná byla spolupráce archeologů a stavebních historiků, mezi nimi Dobroslav Líbal a Helena Soukupová, která také napsala poslední rozsáhlou monografii z roku 2011. Postupné rekonstrukce pokračovaly až do roku 2016, kdy byla dokončena poslední památková obnova a otevřen nový okruh prohlídek.
Současná podoba areálu zahrnuje prohlídkový okruh zaměřený na architekturu a historii kláštera, zahrady s prezentací archeologických památek (vřetenové schodiště v refektáři klarisek, druhé vřetenové schodiště spojující presbytář s tribunami sester, vyznačená pohřebiště Václava I., Kunhuty Štaufské i Anežky Přemyslovny a další), a to vše doplněné o mnohé další nálezy dohledané během výzkumů.
Když se podíváme na zánik obou klášterů během husitských válek, dochází k jejich vyplenění a dočasné ztrátě původní podoby, avšak nejen k úplnému zániku nedošlo. Zbytky staveb zůstaly uprostřed nové zástavby, která vznikla na místě klášterů a dnes je známa jako Na Františku. Hlavní roli v řešení rekonstrukce po husitských válkách a josefínských reformách hrála archeologie, která postupně odhalila hrobky a zdivo původních staveb.
Mezi nejvýznamnější nálezy patří hrobka Kunhuty Uherské a hrob Václava I. v presbytáři kostela sv. Františka, stejně jako hrob zakladatelky Anežky v kapli Panny Marie, která byla při zkoumání nalezena prázdná, avšak s ostatky královny Kunhuty Uherské v téže kapli. Větší část plochy obou středověkých klášterů byla prozkoumána a řada konstrukcí byla zachována či doplněna; některé z nich zůstávají ukryté v okolních budovách a doposud je možné je spatřit v rámci prohlídkového okruhu.
Hlavními prvky dnešní expozice jsou kaple, konventy, kapitulní síň a ambity, stejně jako studny a pohřební kaple klášterů. Venkovní prostředí zahrad a obnova těchto míst přispívají k lepšímu pochopení stavebních fází a historických souvislostí obou klášterů.
Mezi důležité vizuální materiály patří odkryté a restaurované části ambitu minoritského kláštera a pohled na klášterní areál z východu, který dokumentuje rozsah stavebních fází a jejich vzájemné vztahy.
Historické záznamy a katalogy z období 13. století až 21. století ukazují vztah mezi architekturou, pohřebišti a historickými osobnostmi spojenými s Anežským klášterem. Tyto informace jsou shrnuty v moderních publikacích Národní galerie a odborných monografiích Helene Soukupové a dalších autorů.
Anežský klášter - Praha
Turisté a návštěvníci mohou dnes navštívit nově koncipovaný okruh, který zohledňuje zachované a rekonstruované části kláštera a nabízí výklad o pohřebištích Přemyslovců, o architektonických proměnách a o archeologických nálezech z různých etap výzkumu.
V souvislosti s výzkumem a ochranou historických památek se klášter stal významným cílem pro archeology i historiky umění, kteří sledují vývoj raného gotického stavebnictví a sociální význam klášterů v kontextu české historie. Výsledky výzkumů se promítají do současných expozic a ediční činnosti Národní galerie v Praze.