Stavba, kterou navrhl Jan Blažej Santini (1677-1723) v prvním desetiletí 18. století, bude ve své plnosti realizována po více než třech stoletích od položení základního kamene. Silná architektonická vize spojená s mariánským kultem, rozšířeným ve střední Evropě, je oporou pro realizaci projektu, který během historického vývoje českých zemí prošel dramatickými fázemi náboženského nadšení i hrozbou totální devastace. Jeho osud odrážely nejen proměnlivé koncepce památkové péče, ale i duchovní stav společnosti i jejích kulturních priorit. Realizace východního ambitu Mariánské Týnice navazuje na období baroka, které s jedinečným pochopením vytvářelo tak silné krajinné dominanty, že ani období nejhlubšího úpadku a laciného materialismu je nedokázalo smazat z povrchu země.
Je ctí naší doby, že se uměla za tento jedinečný projekt postavit a dát šanci jeho úplnému naplnění, o němž snily generace místních vlastenců a podporovaly jej i kruhy nekonvenčně smýšlejících odborníků. 24. 1. Podíleli jsme se na revitalizaci památkového areálu v Mariánské Týnici a jeho dokončení dle původního historického návrhu architekta Santiniho. Dostavba chybějícího východního ambitu byla posledním krokem k dovršení ideálního projektu celého barokního poutního areálu.
Název projektu: Mariánská Týnice - dostavba východního ambitu. Program: Integrovaný regionální operační program (IROP). Doba trvání: 8.1.2016 - 30.6.2021. Rozpočet projektu: 50 mil. Areál v Mariánské Týnici u Kralovic dnes patří k unikátům evropské architektury. Tuto stavbu navrhl architekt Jan Blažej Santini-Aichel na počátku 18. stolení, ve své plnosti je však realizována až po více než 300 letech od položení základního kamene (1711).
V průběhu této doby prošel areál jak fází enormního zájmu církve a velkých investic, tak i hrozbou totální devastace. Jeho osud odrážely nejen proměnlivé koncepce památkové péče, ale i duchovní stav společnosti i jejích kulturních priorit. Historický areál Mariánské Týnice byl v posledních 20 letech postupně obnovován a oživován. V roce 2006 proběhly úpravy v těsné blízkosti památky (odklon dopravy od objektu, parkoviště, zahradní úpravy parteru). O tři roky později byla ukončena I. etapa realizace nové stálé expozice, která pokračovala v letech 2010 a 2011. Následně došlo k obnovení kaple na severovýchodním nároží kostela (v letech 2011-12).
Projekt dostavby dosud chybějícího východního ambitu byl logickým pokračováním a vyústěním dlouhodobých revitalizačních snah v areálu Mariánské Týnice a umožnil obnovu exteriéru a interiéru památky. Byl posledním krokem k dovršení ideálního projektu celého barokního poutního areálu. Nedílnou součástí projektu byly restaurátorské práce (obnova zřícené kaple a části kamenného schodiště vedoucího z exteriéru do interiéru kostela). Projekt zahrnoval také obnovu zahrady a trvalé zeleně v parteru východního nádvoří po uzavření areálu východní ambitovou zdí.
Východní ambit je v souladu s historickými návrhy zrcadlově umístěn vůči stávajícímu západnímu ambitu. Součástí nového tříramenného východního ambitu jsou také 2 nárožní kaple. V kryté ambitové chodbě byla v rámci projektu vybudována stálá expozice „Sto let záchrany a obnovy Mariánské Týnice“ a také edukativní a odpočinková zóna. Prostor nových ambitových chodeb zároveň umožnil deponování nových exponátů za účelem jejich prezentace veřejnosti (kamenné prvky, drobné památky).
Díky projektu dostavby ambitu se podařilo vyřešit také nevyhovující stavebně technický stav kaple Korunování Panny Marie přiléhající ke kostelu. Projekt umožnil zpřístupnění kostela samostatnou trasou, a to z důvodu konání veřejných kulturních akcí, svateb či pobožností v průběhu celého roku. Prostory vybudované díky projektu dostavby ambitu jsou veřejnosti zpřístupněny formou nově vzniklého druhého návštěvnického okruhu.
Vzhledem k unikátnosti a obtížnosti dostavby ambitu byl zároveň celý průběh projektu dokumentován pomocí moderní vizualizační a digitalizační techniky (např. s využitím dronů) a výstupy byly následně také zpřístupněny veřejnosti. Eva za své projekty nejen zodpovídá, ale i dýchá! V Mariánské Týnici na Plzeňsku dokončili dostavbu východního ambitu národní kulturní památky. Dělníci dokončili klenutou chodbu, kterou předkové dobudovat nestihli.
Projekt přišel na téměř šedesát milionů korun, vznikl na základě myšlenky stavitele kostela, Jana Blažeje Santiniho. Jde o první případ v Česku, kdy se podařilo dostavět část historické památky, která nikdy předtím neexistovala. Dělníkům posloužil tři sta let starý návrh barokního architekta Santiniho. „Zachovala se celá řada vyobrazení, jsou to třeba veduty,“ uvedla ředitelka Muzea a galerie severního Plzeňska Irena Bukačová.
Nový východní ambit přesně kopíruje ten západní. Nachází se tam tři chodby a čtyři kaple, které byly všechny nově vyzdobené. Také malíři se museli držet barokních zvyklostí. Na barokních malbách se totiž objevovali donátoři nebo stavitelé. A tak i na těch nových lidé mohou najít architekta Jana Soukupa.
Když se dnes pracuje jako před stovkami let, pracovalo se podle posvátné geometrie, která byla v baroku často používaná. „Využilo se vztahů mezi matematikou, geometrií a vyjádřením božího jména v hebrejštině,“ uvedla Bukačová. „Celý ten areál se teď rozevírá poutníkům a návštěvníkům,“ dodal architekt Jan Soukup.
I přes výjimečnost projektu se na počátku našlo i několik kritiků. „My jsme zvyklí, že v památkové péči opravujeme něco, co existuje a co se nějak poničilo.“
Historický kontext a význam dostavby
Historický areál Mariánské Týnice byl zrozen ve stavitelské dílně Santiniho a jeho plná realizace nastala až po stoletích. Areál prošel fázemi zábavy církevních titulů, investic i následného úpadku, který se dotkl stavebních i duchovních rozměrů. Tato dostavba tedy slouží jako symbol trvalosti kulturní identity a architektonické vize baroka.
Stavba navazuje na období, kdy baroko vytvářelo nápadné krajinné dominanty a poutě představovaly významný społeczenský a kulturní fenomén. Inspirována je posvátnou geometrií a barokní estetikou, která zrcadlí ideu jednoty architektury, náboženské výzdoby a krajinné kompozice.
Současná prosperita a veřejný význam
Dokončený východní ambit a kaple uzavřely areál do symetrického celku podle původních plánů Santiniho. Celý projekt byl dokumentován a zpřístupněn veřejnosti prostřednictvím expozic, vizualizací a dronové dokumentace. Nabytá architektonická jedinečnost a historická kontinuita posilují roli Mariánské Týnice jako významného evropského poutního a kulturního místa.
Stavba byla financována z evropského programu IROP, kraje a muzea, čímž vznikl příklad efektivní spolupráce veřejného sektoru a kulturních institucí. Výsledkem je nejen obnova exteriéru a interiéru, ale i nová návštěvnická trasa a edukativní zóna, která umožňuje široké veřejnosti pochopit kontext barokní architektury a její význam pro krajinu.
Ve světle kvalitní restaurátorské činnosti a opětovného oživení kaplí se ukazuje, že i dávná vize Santiniho může být osvěžena moderními metodami a přístupem: transparentnost, dokumentace a dostupnost pro návštěvníky.