Anglikánská církev, nebo ještě přesněji Anglikánské společenství, je celosvětová církevní organizace, která je v současnosti asi třetí největší křesťanskou denominací po římských katolících a pravoslavných. Skládá se z mnoha provincií (je jich aktuálně 42), které jsou z velké části nezávislé a samosprávné. Historically tyto provincie vznikly obvykle misijní činností z Anglie v rámci Britského impéria, ale dnes mají vlastní tradici, charakter a vedoucí orgány.
Ani na samotných Britských ostrovech a ve Spojeném království není jen jedna církevní jurisdikce. Přímo v Anglii najdeme samozřejmě Anglickou církev (Church of England), která je historicky mateřskou církví celého společenství, jakkoli dnes už není pravděpodobně ani provincií největší, respektive nejlidnatější. Jednou z velkých chyb, které se často dopouští novináři a komentátoři neznalí církevního prostředí, je zaměňování Anglické církve (tj. anglikánské církve Anglie) a anglikánské církve jako takové, tedy celého celosvětového Anglikánského společenství.
A nyní konečně přijde řeč na krále nebo královnu. Jeho historická role je omezena pouze a jedině na tu Anglickou církev, která ji upravuje v kánonu 6 a 7 svého kanonického práva. Koruně je v církvi přiznána pozice „vrchního správce“, což je - zjednodušeně řečeno - uznání jeho světské autority (ne už ale autority duchovní nebo věroučné) nad církví. Souvisí to i s pozicí státní církve, kterou Anglická církev má - její biskupové zasedají v parlamentu, parlament schvaluje některá církevní nařízení podobně jako zákony a král jmenuje na doporučení předsedy vlády biskupy a formálně zahajuje synodní shromáždění církve podobně, jako formálně zahajuje jednání parlamentu. Naopak je to arcibiskup z Canterbury, který korunuje krále. Takže tato provázanost je do jisté míry vzájemná. Ale platí skutečně pouze v Anglii.
Už ve Walesu, Skotsku, Irsku, natož pak ve všech ostatních ze 42 provincií Anglikánského společenství nemá král církevní roli žádnou, tím méně aby byl „hlavou“ církve. Ve skutečnosti, pokud se král nachází ve Skotsku, tak ani není anglikán. Zde je totiž považován za člena Skotské církve, která je presbyteriánská. Asi záleží na tom, co myslíme tím termínem „hlava“. Hlavu ve smyslu monokraticky vykonávaného primátu a univerzální jurisdikce, jakými disponuje od roku 1870 papež v rámci církve římskokatolické, anglikáni nemají - a nemají ho ani církve pravoslavné a další církevní rodiny. Anglikánské provincie jsou z velké části autonomní a mají své vlastní hlavy, kterými jsou obvykle arcibiskupové-primasové.
Anglikánské společenství má čtyři tzv. nástroje společenství, které zajišťují a vyjadřují jednotu. Jsou jimi Lambethská konference, tj. Historicky vždy platilo, že se nikdo nemůže považovat za člena Anglikánského společenství a nebýt současně v jednotě s Canterbury. Zároveň arcibiskup z Canterbury hraje významnou roli i u zbylých třech nástrojů společenství, zejména u Lambethské konference, která se schází na jeho (nebo její) pozvání. Neznamená to ale, že by arcibiskup z Canterbury měl tyto nástroje pod svou přímou kontrolou, nebo že by měl možnost přímo zasahovat do dění v jiných provinciích. To nakonec z velké části nemůže ani v druhé polovině Anglické církve, která spadá pod arcibiskupa z Yorku.
Shrnuto a podtrženo, chceme-li zjednodušeně říci, kdo je individuální hlavou anglikánské církve, pak je asi jediná správná odpověď: Pokud vůbec někdo, tak arcibiskup nebo arcibiskupka z Canterbury. Jedním dechem je ale třeba říci, že to v žádném případě není hlava toho typu, jako je papež v církvi katolické, a že má vedle sebe ještě další orgány církevního rozhodování a vedení. A také je třeba říci, že se v současnosti v důsledku napětí mezi liberálními a konzervativními částmi společenství všechny jeho nástroje, arcibiskupský stolec nevyjímaje, poměrně silně otřásají. To ukáže čas. Nicméně tak nebo tak můžeme říci s jistotou: Jestli má anglikánská církev nějakou hlavu, tak jí určitě není král.
Jestliže král Karel III. navštěvuje papeže, činí tak jako hlava státu, v kterém má jedna provincie anglikánské církve významné postavení a ke které on má zvláštní vztah.
Náhledový obrázek
Setkání britského krále Karla III. a papeže Lva XIV. Před Bohem a před lidem - korunovace Karla III.
Současná politická a církevní praxe
V čele britské vlády stane potřetí v historii žena. Vládnoucí konzervativní strana si dnes zvolila za svou předsedkyni dosavadní ministryni zahraničí Liz Trussovou. O svých modlitbách ujistil novou premiérku arcibiskup z Canterbury Justin Welby. Trussová nahradí v čele vlády Borise Johnsona, který ztratil důvěru vlastní strany i veřejnosti, v poslední době zejména kvůli nedodržování koronavirových opatření. V rámci konzervativní strany se Liz Trussová kloní spíše k pravému křídlu, od roku 2016 je stoupenkyní brexitu a řadí se mezi euroskeptiky. 47letá politička je vdaná a má dvě děti. V úterý 6. září ji do úřadu předsedkyně vlády oficiálně jmenuje královna Alžběta II.
Anglikánská církev (The Church of England) je nár. církev rozšířená ve Velké Británii, USA a zemích Britského společenství, počítaná někdy k protestantismu. Vznikla v Anglii za vlády Jindřicha VIII. (1509-1547), který vyňal anglickou církev ze svrchovanosti papeže a 1534 ji podřídil své autoritě (Act of Supremacy). A.c. zachovává episkopální zřízení vyrostlé z katolicismu (hlavou círk. organizace je arcibiskup z Canterbury), v liturgii však spojuje prvky katolicismu a protestantismu (luterství) v duchu zásad, které jí vtiskl T. Cranmer. Věroučně se opřela o Třicet devět článků vyznání víry (The Thirty-Nine Articles, 1563), silně ovlivněných kalvinismem (puritáni).
Po osamostatnění jednotlivých zemí Britského impéria získaly jednotlivé anglikánské církve administrativní nezávislost, ale zachovaly si svou nábožnou vzájemnost. Uznávají canterburského arcibiskupa za svého církevního vůdce. Británie jmenovala Sarah Mullallyovou arcibiskupkou z Canterbury, hlavou anglikánské církve se tak poprvé stala žena, píší tiskové agentury s odvoláním na britskou vládu. Třiašedesátiletá Mullallyová, bývalá zdravotní sestra a matka dvou dětí, nahradila Justina Welbyho, který odstoupil loni v listopadu poté, co vyšlo najevo, že zatajoval informace o sexuálním zneužívání mladých mužů a chlapců.
Výběr nástupce měl na starosti výbor v čele s bývalým šéfem britské tajné služby MI5 Jonathanem Evansem. Proces výběru arcibiskupky trval jedenáct měsíců a v souladu s tradicí zahrnoval předání zvoleného jména premiérovi Keiru Starmerovi, jehož úřad se souhlasem krále Karla III. jmenování oznámil. Premiér i král jmenování Mullallyové na post hlavy anglikánské církve uvítali a pogratulovali jí. Očekává se, že Mullallyová bude uvedena do funkce při bohoslužbě v katedrále v Canterbury příští rok v březnu.
Nově jmenovaná 106. arcibiskupka z Canterbury v prvním projevu prohlásila, že anglikánská církev stojí s židovskou komunitou v boji proti antisemitismu. Ve čtvrtek při útoku před synagogou v Manchesteru zahynuli dva Židé. „My jako církev máme odpovědnost být lidmi, kteří zaujmou po boku židovské komunity postoj proti antisemitismu ve všech jeho podobách,“ řekla Mullallyová. Mullallyová více než sedm let působila jako biskupka Londýna, třetí nejvýše postavená členka duchovenstva církve a první žena v této funkci. „Mezi povoláním zdravotní sestry a kněze existují velké spojitosti. V obou případech jde o lidi a o to, být s nimi v nejtěžších chvílích jejich života,“ řekla podle agentury Reuters v minulosti Mullallyová, jež se zasazuje o otevřenou a transparentní církevní kulturu připouštějící rozdíly a neshody. Ženy mohou v anglikánské církvi zastávat pozici kněží od poloviny 90. let, uvedl web stanice BBC.
Obecně tedy: Anglikánské společenství je federací provincií se samosprávou a s jednotou vyjadřovanou prostřednictvím nástrojů společenství; hlava církve v Anglii je Canterburský arcibiskup a král působí spíše jako vrchní správce než duchovní hlava. Králova účast na bohoslužbách s papežem či jeho návštěvy Vatikánu zůstávají aktem státní reprezentace, nikoli potvrzením duchovní jurisdikce nad celým společenstvím.
tags: #anglikanska #cirkev #ministr