Nedávno jsme se seznámili se čtyřmi evangelisty, pisateli svědectví o Ježíši Kristu, které máme v té části Bible zvané Nový zákon (lépe řečeno Nová smlouva). Nebude ale na škodu, když se budeme chvíli věnovat ještě dvěma apoštolům, jejichž svátek si podle našeho kalendáře budeme připomínat 29. června - je jím Petr a Pavel. Bylo by toho mnoho, co bychom si o těchto dvou velkých postavách počátku křesťanství mohli říct. Vyberme tedy jen některé podstatné skutečnosti z jejich života a řekněme si, jak mohou obohatit náš vlastní život s Ježíšem.
Šimon Petr byl jedním z 12 apoštolů, dokonce byl jedním ze tří nejbližších Ježíšových přátel (kromě Petra jimi byli i Jakub a Jan), které si Ježíš bral stranou, aby byli svědky obzvláště výjimečných událostí (např. Jeho proměnění na hoře, viz Matouš 17:1, srovnej 2. Petrův 1:17-18). Petr byl nejprve rybářem ryb, potom se však stal „rybářem lidí“ (zachraňoval lidi ze zkázy, do které je hnal proud tohoto světa). Měl bratra Ondřeje, se kterým „opustil sítě“ a šel za Ježíšem. Povahou byl Petr zbrklý, unáhlený v řeči, co měl na srdci, měl hned i na jazyku, což bylo někdy k dobrému, jindy ke škodě.
Naprosto klíčová byla chvíle, kdy jako „mluvčí apoštolů“ to byl právě on, kdo vyznal, že Ježíš je Boží Mesiáš (Matouš 16:16). Vzápětí však napomínal Ježíše, když chtěl jít do Jeruzaléma zemřít (Matouš 16:22). Petr byl také tím, kdo na Ježíšův pokyn chodil po vodě (Matouš 14:29), protože se soustředil na Ježíše, dokud se nenechal vystrašit okolní bouří a nezačal tonout (Matouš 14:25-31).
Šimon Petr je obvykle mezi lidmi znám jako ten, kdo poté, co Ježíše zatkli, třikrát zapřel, že svého Pána zná. Lukáš ve svém evangeliu (Lukáš 22:55-62) tuto skutečnost popisuje: „Když zapálili uprostřed nádvoří oheň a sesedli se okolo, přisedl mezi nimi i Petr... Nechal se slyšet: ‚Vůbec ho neznám.‘“ Tu se Pán obrátil a pohleděl na Petra; a Petr se rozpomenul na slovo, které mu Pán řekl: ‚Dřív než dnes kohout zakokrhá, zapřeš mne třikrát.‘ Vyšel ven a hořce se rozplakal.
Po svém vzkříšení si Ježíš dal záležet na tom, aby se s Petrem setkal tváří v tvář a ujistil ho, že mu je odpuštěno, připomněl mu, že není k ničemu se srovnávat s ostatními, a povolal ho, aby pásl Boží ovečky. Jan to popsal takto (Jan 21:15): „Když pak pojedli, zeptal se Ježíš Šimona Petra: ‚Šimone, synu Janův/Jonášův, miluješ mne víc než ti zde?‘ Odpověděl mu: ‚Ano, Pane, ty víš, že tě mám rád.‘ Řekl mu: ‚Pas mé beránky.‘“ Pro mě osobně se ta nejdůležitější událost v Petrově životě odehrála už na začátku jeho vztahu s Ježíšem, při chytání ryb. Tehdy se totiž zjevila „moc víry“ v Ježíšova slova - víry, která vzdoruje a přemáhá lidskou zkušenost a rozumnost.
Když přestal mluvit, řekl Šimonovi: „Zajeď na hlubinu a spusťte sítě k lovu!“ Šimon mu odpověděl: „Mistře, namáhali jsme se celou noc a nic jsme nechytili. Ale na tvé slovo spustím sítě.“ Když to učinili, zahrnuli veliké množství ryb, až se jim sítě trhaly (Lukáš 5:4-6). A to je také poučení pro naše „chození s Ježíšem“: věřit slovům Ježíše, i když se to nezdá, přináší požehnání. Naše víra, naše důvěra Ježíši, přemáhá svět (1. Janův 5:4) a otevírá dveře životu, který „přetéká hojností Boha“.
Ryby a rybářství jsou spojeny se vznikem křesťanství. Odrazem této historie je i skutečnost, že patronem rybářů je svatý Petr. Původním jménem Šimon, ale Kristus mu dal jméno Petr (což přeloženo do češtiny znamená skála), aby byl jako skála stále pevný ve své víře. Kristovi učedníci, apoštolové a zároveň bratři Petr a Ondřej byli původním povoláním rybáři. Ježíš Kristus se s nimi poprvé setkal, když se vraceli z lovu s prázdnými sítěmi. Kristus zrovna na břehu jezera hlásal víru zástupům, a jako správný kazatel využil příležitosti. Požádal pochybujícího Šimona s Ondřejem, aby znovu vyrazili na lov, a ti se v údivu všech vrátili s plnými sítěmi ryb až k prasknutí. Užaslým bratrům potom sdělil, aby ho následovali, že už nebudou lovit ryby, ale lidi do společenství křesťanů.
O tatáž základní linku života Petra se opírá i řada legend a lidových popisů. Jedna z nich popisuje genezi názvu „Petrova ryba“: podle pověsti kráčel Kristus s Petrem po břehu Genezaretského jezera. Petr náhle vytáhl z vody rybu, která měla v ústech zlatou minci. Vhodil ji zpět do vody a na jejím těle zůstaly otištěny Petrovy prsty. Tato ryba, Pilobřich ostnitý, je v češtině zvláštní, tmavé skvrny po Petrových prstech bývají žlutě ohraničené a na trzích bývá vidět. Avšak pilobřich je sladkovodní, zatímco Petr hledal minci v Genezaretském jezeře. V restauracích na jeho břehu se dodnes ryba svatého Petra také prodává.
Širší kontext Petrova úřadu a jeho vlivu v církvi je patrný v následných kapitálových událostech: byl svědkem mnoha Ježíšových činů a zázraků, řídil volbu apoštola Matěje jako náhrady za zrádce Jidáše, vynesl rozsudek nad Ananiášem a Zafirou, a zejména otevřel církev pro příslušníky nežidovských národů. Když Herodes Agrippa viděl rychlý růst Kristova hnutí, začal ho pronásledovat; Petr byl uvězněn a odsouzen k smrti, avšak podle legendy z vězení unikl. Před popravou se v žaláři zjevil anděl, který rozlomil Petrovy okovy a vyvedl ho na svobodu.
Po několika letech se Petr dostal do Říma. V souvislosti s dalšími peripetiemi římské říše a pronásledování křesťanů se stal prvním biskupem v Antiochii a následně se vrátil do Říma. Podle legendy jej Nero nechal ukřižovat; Petr požádal, aby byl ukřižován hlavou dolů, protože necítil být hodný zemřít stejně jako Ježíš. Jeho ostatky podle tradice spočívají v Bazilice sv. Petra v Římě. Svatý Petr je patronem papežů a mnoha řemesel a profesí, a jeho svátek je slaven 29. června společně se svátkem svatého Pavla.
Další podrobnosti a související tradice zahrnují, že svátek stolce svatého Petra (22. únor) připomíná úlohu biskupa a papeže v životě církve, a že tělesné pozůstatky Petra jsou uloženy v chrámě sv. Petra v Římě. Texty a články v různých zdrojích doplňují obraz Petra jako člověka, který, i když měl své nedostatky a pochybnosti, byl Kristem vyvolen a povolán k jedné z nejvýznamnějších rolí v dějinách křesťanství.
