Původně dřevěný romantický altán byl později nahrazen kamenným altánem v novogotickém stylu. V Toulkách se dnes vypravíme za spisovatelem Ladislavem Vančurou do města Zbraslav. Zároveň navštívíme Závist, jedno z našich nejvýznamnějších archeologických nalezišť. Projdeme místa s pestrou minulostí, uvidíme přírodní zajímavosti i mnohé zbraslavské památky.
Východisko a důležité trasy k vrcholu Hradiště
Po Posázavském pacifiku pojedeme z Čerčan, vystoupíme na zastávce Praha-Zbraslav. Po žluté turistické značce se vydáme k vrcholu zdejší dominanty, rozlehlého kopce Hradiště. Stoupání zajímavým dubohabrovým lesem je náročnější, ale naštěstí není příliš dlouhé. Mezi stromy se občas otevírá výhled na údolí Vltavy i daleké okolí. Nejvíce se ale pokocháme na vyhlídce nedaleko zajímavé stavby Arcibiskupského altánu.
Arcibiskupský altán a jeho historie
Původně dřevěný altán nechal postavit pražský arcibiskup Bedřich ze Schwarzenbergu. V 19. století nahradil dřevěnou stavbu kamenný altán v novogotickém stylu. Nedaleko najdeme nejlépe podle mapy přírodní zajímavost, alej jeřábů břek. Bohužel stromů se zachovalo málo a rozpoznat v porostu není jednoduché. Po stoupání se konečně ocitáme na velké plošině rozsáhlého a členitého kopce Hradiště. Ze severu ho odděluje hluboké Břežanské údolí, z jihu Károvské údolí. Západní stranu pak asi 200 m vysoký skalnatý sráz k řece Vltavě. Berounka se zde původně vlévala do Vltavy, nedaleko proti proudu zřejmě ležel důležitý vltavský brod.
Historie Zbraslavi a klášter Nanebevzetí Panny Marie
Na přelomu Zbraslavi patřilo českým knížatům; v místech pozdějšího kláštera stával knížecí dvorec Přemyslovců. První písemná zpráva pochází z roku 1115, kdy Vladislav I. daroval dvorec a ves kladrubským benediktinům, kteří zde zřídili probošství. Přemysl Otakar II. zde nechal po roce 1268 vybudovat lovecký dvorec (hrádek). Jeho syn Václav II. dal v roce 1292 dvorec upravit na cisterciácký klášter Nanebevzetí Panny Marie s latinským názvem Aula Regia neboli Síň královská. Klášter se stal centrem vnitřní i zahraniční politiky tehdejšího českého státu. Brzy patřil k největším v Čechách. Přemyslovci si ho zvolili za pohřebiště.
V roce 1420 však klášter vypálili táboři a Pražané. Přestože byl v roce 1435 obnoven, původní význam ztratil. Opravy a přestavby přerušilo několikeré vydrancování před a během třicetileté války. V roce 1653, kdy je Zbraslav poprvé zmíněna jako městečko, ho tvořilo jen 14 domů, z toho 5 pustých. Kostel sv. Jakuba se podařilo opravit až na konci 17. století. Během 1. poloviny 18. století pak proběhly zásadní přestavby kláštera za účasti významných architektů Jana Blažeje Santiniho-Aichela a Františka Maxmiliána Kaňky. V roce 1785 však došlo ke zrušení kláštera na základě nařízení Josefa II. V jeho prostorách byl zřízen cukrovar a byty úředníků a také dalšími majiteli využíván k různým hospodářským účelům.
Rozvoj Zbraslavi a památky v okolí
V polovině 19. století vzrostl význam Zbraslavi umístěním okresních úřadů. V roce 1910 koupil celý areál Cyril Bartoň z Dobenína a nechal klášter zdevastovaný průmyslovou výrobou zrekonstruovat. Za první republiky měla Zbraslav charakter výletního místa, především pro výhodnou polohu v blízkosti Prahy a krásné přírodní podmínky. Hned za mostem vlevo míjíme honosnou novorenesanční vilu Planá růže z konce 19. století s hranolovou věží a s několika secesními malbami na fasádě. Vila nese prvky historismu, secese, veranda je ve stylu švýcarském.
Žitavského ulicí se vydáme doprava. Nepřehlédneme honosnou Ottovu vilu z roku 1909, navrženou architektem Otakarem Novotným pro majitele významného českého nakladatelství Jana Ottu. Monumentální budova má řadu figurálních a ornamentálních ozdob. Jižní průčelí lemovala terasa, propojená s terasou při průčelí východním s širokým vstupem a schodištěm do zahrady. U vstupu zaujme i sousoší vítajícího se páru.
Odbočíme doleva do ulice Boženy Stárkové a pak doprava do ulice Kaškovi, kde stojí rodný dům českého herce Jana Kašky (1810-1869). Připomíná ho mozaiková deska z roku 1952. A ulicí Elišky Přemyslovny pokračujeme směrem k náměstí. Před ním však odbočíme doleva do Vančurovy ulice. Na jejím konci stojí funkcionalistická vila slavného českého spisovatele Vladislava Vančury. Byla postavena roku 1926 architektem Jaromírem Krejcarem. Má plochou střechu, pásová a nepravidelně rozmístěná okna. V přízemí byla lékařská ordinace Vančurovy manželky, nad ní v 2. podlaží schodišťová hala a byt rodiny. V posledním patře se nacházela spisovatelova pracovna. Vilu obklopuje ze všech stran terasovitá zahrada. Stavba ukazuje silný vliv architekta Le Corbusiera na českou moderní architekturu.
Na žulovém podstavci je umístěn pomník s poprsím spisovatele, které vytvořil v roce 1959 Karel Lidický. Naproti stojí rodinný dům továrníka Františka Fürsta postavený v letech 1921-1922 podle projektu Jaroslava Hávy. Třípodlažní dřevěná vila byla inspirována severočeskými podhorskými stavbami. Vystoupáme po schodech na konci ulice a po chvíli z cesty uhneme a doprava po pěšině dojdeme ke Karlovu stánku. Vyhlídkový pavilon na osmiúhelníkovém půdorysu pochází z konce 19. století. Údajně byl postaven k poctě Karla IV., který Zbraslav navštívil při návratu do své rodné země. Litinový kříž na žulovém hranolovitém soklu z 2. poloviny 19. století. Pavilon patřil k oblíbeným místům Vladislava Vančury.
V okolí dále pokračujeme k kostelu sv. Havla obklopeného hřbitovem. Původně románský farní kostel, zřejmě stál již v roce 1115, kdy je zmíněn jako kaple kláštera. Ve 14 století vzniklo gotické polygonální kněžiště. Kostel přestavěn kolem roku 1660. U kostela stojí zajímavá barokní osmiboká kostnice z let 1722-1723. Vrátíme se k pavilonu a po značce sejdeme do města. Na úpatí vrchu Havlín nepřehlédneme Storchovu vilu se zdobeným průčelím.
Vznikla přestavbou staršího domu, úpravy proběhly v letech 1907-1908 pro univerzitního profesora JUDr. Františka Storcha podle návrhu architekta Karla Huga Kepky. Na velmi zdobné budově se mísí historizující i secесní prvky. Na vilu navazuje rozlehlá terasovitá zahrada. Na průčelí do zahrady je umístěno v kruhovém proskleném výklenku zobrazení Zbraslavské madony, lemované štukovým rostlinným ornamentem.
Areál kláštera, správa lesů a poloha polesí Dolní Břežany
Přejdeme Bartoňovu ulici a branou vcházíme do rozlehlého areálu Zbraslavského kláštera později zámku. Původně zde stál dvorec českých knížat. Listina z roku 1115 zmiňuje, že kníže Vladislav I. daroval nově vzniklému kladrubskému klášteru 25 vesnic, mezi nimiž je i Zbraslav. Později zde kladrubští benediktini zřídili proboštství, což dokládá Zbraslavská kronika. Během 13. století měnila Zbraslav s přilehlými statky několikrát majitele. Nejdříve ji od kladrubských benediktinů zakoupil pražský biskup Jan III. V roce 1268 ji získal král Přemysl Otakar II., který si místo vyhlédl pro lov a odpočinek. Jeho syn, král Václav II. údajně na usmíření s Bohem za popravu svého otčíma Záviše z Falkenštejna, povolal r. 1292 ze Sedleckého kláštera řád cisterciáků a založil klášter Aula Regia.
V době existence bylo opatství vlivnou institucí, která měla králi poskytovat odpočinek a plánovat královskou hrobku. Vznikl mariánský chrám a v průběhu staletí došlo k řadě změn a obnov. V 18. století klášter získal barokní podobu, ale v roce 1785 byl zrušen nařízeními Josefa II. Areál pak sloužil různým účelům, až jej v 20. století získala Národní galerie a od roku 1945 do roku 2009 NG užívala bývalý klášter jako výstavní prostory. Po roce 1989 přešel areál do vlastnictví Bartoňů z Dobenína. Přicházíme k poleskům Dolní Břežany, které spravuje arcibiskupství pražské a Metropolitní kapitula u sv. Víta v Praze.
Počátek arcibiskupského hospodaření v Dolních Břežanech se datuje k roku 1715, kdy panoství koupil od rodu Trauttmansdorffů pražský arcibiskup František Ferdinand z Künburgu. Dolní Břežany byly nepřetržitě v držení arcibiskupství až do roku 1945. Arcibiskupové měli v zámku své sídlo. Arcibiskup Václav Leopold Chlumčanský z Přestavlk a Chlumčan nechal postavit v Dolních Břežanech roku 1826 školu. V letech 1885-1887 byla zásluhou arcibiskupů Bedřicha Josefa Schwarzenberga a Františka Schönborna vybudována kaple, která byla vysvěcena 14. května 1887.
V době působení arcibiskupa Františka Kordače navštívily zámek významné osobnosti, včetně prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. Arcibiskup Kordač po svém odstoupení z funkce primase českého v říjnu 1931 trávil na zámku v Dolních Břežanech poslední léta života. Vedoucím úředníkem Knížecí arcibiskupské správy lesů a statků v Dolních Břežanech byl v roce 1939 lesmistr Eduard Totzauer; výměra spravovaných pozemků byla 2 849 ha. Do správy současného polesí Dolní Břežany spadá i někdejší panství Lešany, které v roce 1683 získala Metropolitní kapitula sv. Víta v Praze.
Polesí Dolní Břežany se rozkládá ve Středočeské pahorkatině převážně na pravém břehu Vltavy, od vodní nádrže Slapy po Prahu, východně pak po města Votice, Benešov a Kostelec nad Černými Lesy. Nadmořská výška je od 240 m n. m. - v údolí řeky Sázavy a Vltavy až po 517 m n. m. - kopec Medník. Krajinu polesí utvářejí zejména hluboké údolní zářezy řek Vltavy a Sázavy, které jsou protkány desítkami kilometrů turistických stezek, umožňujících nespočet výhledů po přírodním parku Střed Čech. Národní přírodní památka Medník, přírodní rezervace Zvolská homole, Kobylí dráha a Šance a přírodní památky Modřanská rokle a Cholupická bažantnice.
Náročným úkolem polesí Dolní Břežany je skloubit produkční a rekreační funkce lesa, aby vytvářely jeden celek. Je tedy nutné vytvořit podmínky pro návštěvníky lesa tak, aby se minimalizovaly škodlivé dopady na životní prostředí. Velkým rizikem je černé skládky a jiné formy nezákonného užívání lesních pozemků.
tags: #arcibiskupsky #altat #zbraslav