V roce 1680, jako i v případě olšanské kaple sv. Rocha, zakoupili i novoměstští radní pozemky a upravili je na pohřebiště morových obětí z Nového Města. Svaté pole vysvětil Jan Vácslav Olomúcký. V důsledku další morové rány v letech 1713-1714 se novoměstský primas Jan František Krusius z Krausenberku rozhodl vybudovat kostel Povýšení sv. Kříže, který dne 29. října 1720 vysvětil farář Josef Benedikt Schönpfug z Gamsenberka.
Vzhledem k nárůstu počtu pohřbů nechali novoměstští radní zřídit roku 1734 ještě pohřební bratrstvo Bolestné Panny Marie a následně dali postavit i mariánskou kapli. (Fr. Ekert) V roce 1787 bylo zrušeno pohřební bratrstvo i hřbitov, kostel se stal farním a byla zřízena farní osada. Bohoslužby v kostele probíhaly do roku 1842, kdy jeho farní funkci převzal kostel sv. Rocha, a roku 1843 byl definitivně odsvěcen. Kaple Bolestné Panny Marie byla zbořena roku 1890 a na jejím místě dnes prochází Čajkovského ulice. Objekt bývalého kostela sloužil pak jako skladiště, budovu fary obývala chudina a na zrušeném hřbitově vznikla zelinářská zahrada.
V roce 1962 bylo z havarijních důvodů zbouráno křídlo fary i sakristie kostela. Reálná šance na záchranu přišla až na počátku 70. let 20. století. Architekti ve své koncepci přestavby Žižkova (asanace) zařadili objekt jako součást budoucí městské vybavenosti. Vypracováním projektu byl pověřen Ing. arch. Jaroslav Koreček a jeho projekt později doplnil architekt Ivo Bílý. V roce 1977 byla rekonstrukce konečně zahájena a trvala sedm let.
Chrámová loď byla přeměněna v koncertní síň a k baroknímu základu přibyla přístavba s výstavní síní Atrium. Uprostřed objektu se nachází čtvercové atrium a na místě bývalé roubené studny kašna v podobě mušle z dílny Jindry Vikové, Petera Orieška a Pavla Baňky. Plastika Sedící dívka před vchodem do objektu je dílem Jana Bartoše a vitráže ve výstavní síni provedla Eliška Rožátová.
Atrium dnes propojuje kulturní a společenský život Nového Města a ukazuje, jak se historický objekt dokáže proměnit z místa posledního odpočinku na živé centrum, které slouží koncertům, výstavám a veřejným akcím. Přestavba a následná adaptace objektu zdůrazňují význam zachování historických staveb a jejich rodícího se nového využití bez ztráty jejich identity.
V interiéru dominuje čtvercové atrium, které propojuje jednotlivé prostory a umožňuje efektní osvětlení i volný průchod návštěvníků mezi výstavními sály a koncertní síní. Výstavní síň a keramické detaily interiéru dotvářejí atmosféru, která připomíná barokní kořeny objektu, avšak s moderním rozměrem užití prostoru.
Pro návštěvníky jsou k dispozici rozličné vizuální materiály o historii lokality a proměně kaple v kulturní centrum. Výtvarné prvky, socha Sedící dívky a mušlová kašna vytvářejí akcenty, které navazují na tradiční řemeslné postupy a zároveň zaplňují prostor současným děním.
V textu se uvádí mimo jiné: volba Jan Vácslav Olomúcký pro posvěcení svatého pole, zánik pohřebního bratrstva i hřbitova, a následná obnova a rozšíření objektu v 70. letech 20. století. Tyto kroky ukazují postupnou transformaci místa od pohřebiště k multifunkčnímu komplexu.
| Rok | Událost | Výsledek |
|---|---|---|
| 1680 | Zakoupení pozemků a úpravy na pohřebiště morových obětí | Vysvěcení Svaté pole |
| 1720 | Vysvěcení kostela Povýšení sv. Kříže | Novoměstský farní kostel |
| 1734 | Zřízení pohřebního bratrstva Bolestné Panny Marie | Mariánská kaple |
| 1787 | Zrušení bratrstva a hřbitova | Kostel farní, osada |
| 1962 | Zbourání křídla fary a sakristie | Havarijní stav |
| 1977-1984 | Rekonstrukce a adaptace | Atrium, Konzertní síň, výstavní prostor |
Objevíme tedy, že původně pohřebiště morových obětí se proměnilo ve významný architektonický a kulturní celek, který dnes slouží veřejnému kulturnímu životu, výstavám a koncertům, a zároveň připomíná historické kořeny lokality.