Augustiniáni a jejich regule: původ, vývoj a duch apostolského života

Původně duchovní (zvláště při katedrálních chrámech), kteří chtěli spojit život kleriků s ideály klášterního života. Objevovali se již v okolí Augustina, cášská Institutio canonicorum dovolovala skloubit společný život kleriků s individuálním vlastnictvím. Nové podněty přinesla gregoriánská reforma, která kladla důraz na asketicky pojatou „vita apostolica“ požadující řízené spolužití a zřeknutí se osobního majetku. Přívrženci reformy zdůrazňovali mravní čistotu a poslušnost a postupně se řídili řeholí Augustina. Nazývali se proto Canonici regulares S. Augustini (řeholní kanovníci sv. Augustina).

V Čechách měli kláštery např. 2. Do společenství a. vyústil vývoj různých poustevnických seskupení, které se spravovaly řeholí Augustina. Toskánské skupiny se spojily za papeže Inocence IV. a 1244 získaly práv. uznání. Připojovovaly se i další skupiny a proces ukončilo 1256 schválení, kdy byl ustaven Ordo Eremitarum S. Augustini (řád poustevníků sv. Augustina; eremita); v Čechách se vyvinul v Pivoni a ze zal. klášterů byly nejvýzn. sv. Tomáše na Malé Straně v Praze (1284) a klášter v Brně (1353; mezi řádové učence patřil i botanik J. G. Mendel).

A. působí v oblasti duch., školské a misijní; nosí černé roucho (novicové bílé) a kožený pás. Od 1593 existovala i kongregace bosých a. (Eremitae S. Augustini discalceati), kteří se zavázali k přísnějšímu dodržování řehole; popud vzešel z Iberského poloostrova; v Čechách měli dům např. ve Lnářích.

Miroslav Huťka působí na Katedře historie Katolické univerzity v Ružomberoku a zabývá se především církevními dějinami s důrazem na kláštery Augustinovy řehole, jeho další badatelské téma představuje vývoj ochranné zbroje a její využití v uherském vojenství. Pro dosažení tohoto záměru zvolil strukturu knihy, po stručném historiografickém úvodu se zaměřuje na obecné dějiny Augustinovy řeholi a středověkých monastických společenství, které ji hlásily k sobě jako vzoru.

Na základě zahraniční literatury Huťka shrnuje barvitý příběh dědictví sv. Augustina v období 11.-15. století. Upozorňuje na skutečnost, že k odkazu Augustina se hlásily početné, avšak nesouročené komunity poustevnického charakteru; tyto komunity se prolínaly, spojovaly a štěpily.

Huťka skicuje vývoj nejen toskánských poustevníků sv. Augustina, ale i poustevníků sv. Jana Dobrého, brettinů a od nich odštěpených poustevníků z Monte Favali. Roztříštěnost byla nahlížena s nedůvěrou, a tak římská kurie vyvíjela tlak k unifikaci. IV. lateránský koncil stanovil povinnost podřídit se některé z dosud schválených řeholí, a to ve 30. letech 13. století vedlo k první integraci na bázi řeholí sv. Augustina.

Zajímavé je Huťkovo upozornění, že vilemitským komunitám byla nařízena Benediktova řehole (pod vlivem cisterciáků) v roce 1237, což vyvolalo odpor a následně štěpení; proces atomizace vyvrcholil v 50. letech 13. století a podřízení vilemitů Augustinově řeholi 1266. Dále Huťka popisuje další vývoj: precizaci řehole, rozmach a krizi řádu, představuje augustiniánské světce a postavení ženské větve a laických členů, reflexi vztahu k vzdělanosti a kultuře.

Významná část se věnuje dějinám augustiniánského mnišství ve středověkých Uhrách, počátkům a rozšíření klášterů v uherském království; do 13. století se objevují doklady působení vilemitů na území Uhr i Slovenska (Velký Šariš). Nejstarší konventy v Uhrách vznikly mezi lety 1262-1276. Zánik kláštera před polovinou 16. století vedl k migraci mnichů do Brna; to ukazují písemnosti v Moravském zemském archivu. Huťka uvádí, že slovenské dějiny byly dlouho doménou historiků z církevního prostředí, a že v druhé polovině 20. století nastal úpadek, který se podařilo zastavit až na přelomu tisíciletí.

Navazuje srovnání slovenských a českých církevních dějin; slovenské dějiny byly do značné míry v jeho hodnocení ovlivněny nedostatkem edic pramenů a pluralitou pramenů. V českém prostředí nastala renesance církevních dějin na začátku 90. let 20. století, ačkoliv nepatří k dominantním okruhům výzkumu; Huťka připouští, že jde o pohled, který může poznání posunout, ale není vždy zcela objektivní. Publikace je koncipována tradičně a propojuje slovenské a celouherské dějiny augustiniánského eremitého hnutí; autor si uvědomuje mnohost této řehole.

Ve Velkém Šariši se propojily slovenské a české dějiny; po zániku kláštera se mnichi patrně přesunuli do Brna. Zvláště zajímavá je kapitola slovenských konventů: Veľký Šariš, Hrabkov, Bardejov a Spišské Podhradie; Huťka řeší počátky, původ komunit, majetkové spory, postavení klášterů a stavební vývoj. U každého kláštera je uveden soupis převorů a dochované prameny; pro Velký Šariš uvádí období 1285-1528. Pro Hrabkov uvádí roky 1333-1461, pro Bardejov období 1390-1528, Spišské Podhradí doložen převor jen k roku 1461.

Huťka vykládá, že nejstarší dotační listiny z 1242 mohou odkazovat na augustiniánské poustevníky i na jiné komunity; dikce pramenů nerozlišuje odlišné proudy. Není známo, kdy vznikla uherská provincie eremitů; doložena poprvé v letech 1303 a 1308, nicméně nepřímé doklady naznačují existenci již ve druhé polovině 13. století. Po nástupu Anjouovců do Uherska došlo ke vzestupu řádu na Koruně svatéhoŠtěpána; jen za vlády Karla Roberta vzniklo v Uhrách dalších deset klášterů. Dělba dějin v Uhrách končí reformací; v Uhrách neprošlo husitskými válkami, a proto je to logický mezník. Následuje část o slovenskkých klášterech a jejich průřez historickými problémy ve 13.-16. století.

Conclude: Augustiniánská rodina má mnoho forem života apoštolátu, které vyhovují potřebám církve i člověku; první augustiniánská škola v České republice existuje od roku 2010. Jednota ideálu a plánu, společný život a ohled na osobní důstojnost jsou tři znaky charakterizující augustiniánské společenství. Augustiniáni vyzdvihují hledání Boha jako základ spirituality; setkat se s Bohem znamená najít štěstí. Společný život zahrnuje sdílení majetku a vzájemný respekt; pravidla pro život společenství stanoví biskup sv. Augustin pro svou komunitu bratří v Hippo. Text dále obsahuje výzvu k poznání života svatého Augustina a k chápání jeho regula jako vzoru pro současnou komunitu.

tags: #augustiniani #princip #rehole