Kostel svatého Jiří byl založen někdy před rokem 921 knížetem Vratislavem I. jako druhý hradní chrám. Záhy se stal knížecím pohřebištěm, v roce 925 byly do něj přeneseny ostatky kněžny Ludmily. Boleslav I. posléze kostel sv. Jiří věnoval novému ženskému konventnímu klášteru, založenému po říšském vzoru, který byl vůbec prvním monastickým zařízením na území českého knížectví. Misi do Říma s žádostí o založení nejen tohoto kláštera, ale i pražského biskupství vedla dcera Boleslava I., Mlada. Ta se kolem roku 970 stala první abatyší.
V roce 999 byl do baziliky sv. Jiří uloženy ostatky babičky sv. Václava, zavražděné kněžny Ludmily, první české mučednice. Po poškození Prahy požárem a následných opravách vznikla po požáru roku 1142 nová podoba baziliky. Dnešní románská podoba kostela s hlavní apsidou a dvěma věžemi pochází z přestavby po ničivém požáru v roce 1142. V první polovině 13. století byla přistavěna kaple sv. Ludmily a vstupní portikus na západní straně. Interiér baziliky je románský, strohý a monumentální; z původního románského vybavení se zachovaly části reliéfu s Madonou korunovanou anděly a s abatyší Mladou a Bertou.
Po husitských válkách byl klášter zpustošen, ale obnoven benediktinkami za Zikmunda Lucemburského. Na začátku 16. století byl zbudován nový jižní portál a ve druhé polovině 17. století získala bazilika dnešní západní barokní fasádu. V roce 1722 přibyla kaple sv. Jana Nepomuckého. Průčelí zdobí pískovcová socha Vratislava I. a zakladatelky kláštera blahoslavené Mlady. Na jihozápadním rohu byla přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého, která vznikla u příležitosti blahořečení.
Basilika svatého Jiří vznikla jako druhý kostel na Pražském hradě; z původní stavby založené kolem roku 920 zůstaly jen základy. Dnešní románská podoba kostela je výsledkem přestavby po požáru v roce 1142 a byla doplněna v 13. století kaple svaté Ludmily a vstupní portikus. Jižní věž Eva je šikmá a vychyluje se o 40 cm, severní věž Adam je širší.
Nedílnou součástí areálu je klášter, jehož západní křídlo z románského období zůstalo zachováno v suterénu pod úrovní dnešního rajského dvora. Románská zdiva byla vybudována pod úrovní terénu a byla proto patrová; místnosti měly vápenné podlahy, později kamenné dlaždice. Na Jiřském náměstí stojí jedna z nejvýznamnějších románských památek - kostel bazilika svatého Jiří, druhý nejstarší pražský kostel, založený kolem r. 920.
Podoba hlavního oltáře a nástěnných maleb pochází z pozdějších období; fresky na chóru a v kapli sv. Ludmily se dochovaly z románské památky. Na průčelí byla dílem Francesca Carattiho dostavěna raná barokní fasáda, sochy na průčelí od Jana Jiřího Bendla zobrazují Mladou a Vratislava I. Navíc v letech 1718-22 vznikla kaple sv. Jana Nepomuckého s sochou světce od Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa a freskou v kupoli.
Interiér baziliky zůstává románský, i když prodělal rozšíření a úpravy; v 80. letech 17. století byl hlavní oltář doplněn malbou Nanebevzetí Panny Marie od Jana Jiřího Heinscha. Kaple sv. Ludmily s hrobem z 12. století a nástěnné malby Nebeského Jeruzaléma zůstávají ve výzdobě. Kaple svaté Ludmily je východně vedle kněžiště a její nástěnné malby spolu s ostatními prvky tvoří významnou část raně gotické a románské paměti kláštera.
Ve 14. století došlo ke gotické přestavbě baziliky i kláštera; Karlem IV. a stavbami na Pražském hradě byla vznikem nové katedrály posílena úcta k českým zemským patronům. Na náhrobcích knížat Vratislava I. a Boleslava II. byly pořízeny nová tumba a reliéfy; zejména Vratislav I. drží model kostela a latinský nápis Hic iacet beatus Vratislaus.
Za dynastie Lucemburků byla bazilika dále doplňována a kaple sv. Ludmily byla rozšířena; v 17. století byla dokončena barokní výzdoba a v 18. století byl klášter znovu doplněn o kapli sv. Jana Nepomuckého. Krátce po velkém požáru byla znovu obnovena; František M. Kaňka zrestauroval kostel a usiloval o návrat k románskému vzhledu. Pro návštěvu baziliky platí podmínky vstupu na malý či velký okruh Pražského hradu.
Stavba je trojlodní, s věžemi na východě a s kryptou pod kněžištěm; zdivo apošoly a přední apsida pochází z 10. až 12. století. Dle archeologického průzkumu I. Borkovského by z Vratislavovy doby mohlo být zdivo apsid a části lodi, zatímco novější revize podporují starší závěry Barokní průčelí bylo dostavěno koncem 17. století, nejspíše dílem Francesca Carattiho.
Na nádražích a středověkých základech zůstávají fragmenty, které dávají dnešní stavbě charakter starobylosti a monumentality; někdy bývá označováno, že překonávají čas a připomínají původní prostor pražského hradu. Návštěva baziliky svatého Jiří je možná jen s platnou vstupenkou na malý nebo velký okruh Pražského hradu; stojí za poznání jako svědectví nejstarší historie Pražského hradu a jako jedno z mála dochovaných míst původního kostela z 10. století.
