Celé město máme jako na dlani. Málokteré město na světě lze takto uchopit v jediném pohledu, nicméně důvod, proč sluncem rozpálenými uličkami stoupat až na Olivovou horu, spočívá i ve významu hory samotné a v překvapivém množství větších i menších svatyní a památek, jež nám nabízí. A to, dodejme, doslova za humny historického města.
Starší čeština (ale třeba i Bible, překlad 21. století) používá jméno hory v podobě Olivetská, ale i to je odvozeno od oliv, plodů, které se tu rodí už nejméně 2500 let. Údajně už král David se zde modlil a hořekoval nad zradou svého syna Absolona, což naznačuje, že již tehdy tu byla nějaká svatyně. Později se zde zapalovaly ohně oslavující příchod novoluní a Židé se zde shromažďovali po zničení Druhého chrámu, když neměli přístup ke Zdi nářků. Sám hřbitov, s prostými hroby bez květin, na něž lidé po židovském způsobu kladou kamínky jako připomínku Mojžíšova čtyřicetiletého putování pouští (zesnulé bylo nutno před šelmami chránit navršenými kameny), pokrývá podstatnou část západního svahu hory.
Patří k němu i skupina hrobek v horní části, kam tradice klade uložení ostatků proroků Agea, Zachariáše a Malachiáše, kteří žili v 6. a 5. stol. př. n. L. Nejvíce památek souvisí s událostmi popisovanými v Novém zákoně. Ne všechna svatá místa jsou však připomenuta památníky historického původu (i když většinou stojí na základech starších chrámů z křižáckého období) a mnohdy nesou výraznou pečeť eklektismu 19. století.
Posvátná místa na temeni Olivové hory
Na temeni Olivové hory, odkud se místy nabízí výhled západním směrem až do údolí Jordánu a k Mrtvému moři, stojí na místě, kde Kristus seznámil apoštoly se slovy Otčenáše, kostel Pater Noster, dokončený v roce 1874, s navazujícím klášterem karmelitánek. Opevněně je zde i ruský chrám Nanebevstoupení s 64 m vysokou zvonicí, jež nepřehlédnutelně dominuje vrcholu Olivové hory při pohledech z dálky, a s přilehlým ženským klášterem, postavený v letech 1870-1880 na jednom z několika míst, kam tradice klade Kristovo nanebstoupení. A nedaleko odtud je též mešita zasvěcená stejné události.
I muslimové totiž uznávají Ježíše, byť jenom jako jednoho z proroků. V případě mešity jde ovšem o původní stavbu: na místě staré kaple ze 4. stol. ji ve 12. stol. jako osmibokou kapli s kupolí postavili křižáci, od nichž ji odkoupil Saladin a dal změnit na mešitu.
O něco níže ve svahu můžeme mezi stromy zahlédnout zvláštní stavbu kapkovitého tvaru. To je kostel Dominus Flevit, doslova „Pán zaplakal“, jehož předchůdce byl postaven křižáky na místě, kde prý se Kristus cestou do Jeruzaléma na chvíli zastavil a „zaplakal“ nad osudem, který postihne město: „Přijdou na tebe dny, kdy tvoji nepřátelé postaví kolem tebe val … nenechají v tobě kámen na kameni.“ (L 19, 41-44).
Ve středověku hojně navštěvované poutní místo bylo v roce 1518 přestavěno na mešitu a teprve v letech 1952-1955, poté, co je získali františkáni, vznikla dnešní stavba italského architekta Antonia Barluzziho. Její tvar má připomínat slzu, jež skanula z Kristovy tváře. Při kostele býval i hřbitov; hebrejské, aramejské a řecké nápisy na dochovaných náhrobních kamenech nasvědčují, že byl používán od 2. stol. př. n. l. až do 4.
Kostel Dominus Flevit je částečně kryt hustým stromovím zahrad, ale co rozhodně nepřehlédneme, jsou zlaté kupole ruského chrámu sv. Marie Magdaleny zhruba 100 m pod ním. Ten nechal postavit v roce 1885 car Alexandr III. Olivetská hora se nachází v Jizerských horách nedaleko vodní nádrže Bedřichov. Z vrcholu, na který vede modrá turistická značka, je nádherný výhled do okolní krajiny. Olivská hora dosahující 886 m n. m. leží při modré turistické značce vedoucí od vodní nádrže Bedřichov do Hejnic (Ferdinandova). Zpevněná cesta pod Olivskou horou je součástí lyžařské Jizerské magistrály.
Jména a poutní trasy
Své jméno dostala podle obrázku biblické Olivetské hory, který sem kdosi pověsil. Pojmenování se začalo objevovat během první republiky. Stezka kolem Olivetské hory přiváděla poutníky z Liberecka do Hejnic ke kostelu Navštívení Panny Marie. Je možné, že svatý obrázek sem zavěsil nějaký zbožný poutník. Poznejte Olivetskou horu v Jizerských horách, její historické pozadí, nádherné výhledy a účel poutních cest.
Getsemanská zahrada a skalní vyhlídky
Nejstarší olivovníky rostou v malé Getsemanské zahradě na úpatí hory. Majestátní stromy jsou údajně těmi nejstaršími na světě, nicméně pocházejí z 11. či 12. století. Olivetská hora se totiž stala místem konání klíčových událostí: právě zde měl Ježíš přespávat s učedníky, být zrazen Jidášem a zatčen. Tato zrada se svými následky dala vzniknout křesťanství. Z vrcholu Olivetské hory se naskýtá bezkonkurenčně nejhezčí výhled na město; Zlatou kopuli Skalního chrámu, symbolu města, odsud budete mít jako na dlani, a to včetně rozlehlé a téměř nezastavěné plošiny na Chrámové hoře. Zřetelně rozpoznáte hradby kolem Starého Města i s několika jejich branami a pokocháte se výhledem na hustě zastavěnou centrální část města.
Olivovinu, cypřiše a další vegetaci doplňují zelenou barvu hory, která kontrastuje s městskou kamennou zástavbou Jeruzalémského Starého Města. Hora, dosahující nadmořské výšky 818 metrů, je od Lví brány v městských hradbách, co by kamenem dohodil. Nejstarší olivovníky rostou v Getsemanské zahradě a říká se, že jsou to nejstarší stromy na světě, avšak jejich stáří se odhaduje na 11. až 12. století. Na vrcholu stojí Kostel Všech národů a 65 metrů vysoká věž chrámu Nanebevzetí; chrám Máří Magdalény ve spodní části hory působí pohádkově díky pozlaceným cibulovitým věžím. Moderní je kostel Dominus Flevit z roku 1953 a kostel Pater Noster s texty Otčenáše ve 36 jazycích na chodbě za vchodem. Na jižním úbočí se rozkládá největší židovský hřbitov na světě, který probíhá od úpatí až k samotnému vrcholu.
Z vrcholu Olivetské hory se tedy naskýtá bezkonkurenčně nejhezčí výhled na město a zřetelně rozpoznáte hradby kolem Starého Města i s několika jejich branami.