Klášter Mont Saint-Michel se nachází na severu Francie, konkrétně v Normandii. Jedná se o opevněný komplex vystavěný na skalnatém ostrově. Původně byl totiž Mont Saint-Michel pouze jednoduchou kaplí, ale s postupem času bobtnal až do dnešní vznešené podoby. Výstavba celého komplexu neprobíhala plynule, avšak v několika fázích. Proto také trvalo několik staletí, než Mont Saint-Michel získal podobu, kterou známe dnes.
Mont Saint-Michel je skutečně specifickou památkou. Spousta turistů proto tomuto klášteru dává přednost před takovými šlágry, jako jsou Eiffelova věž či chrám Notre-Dame. Navštívit klášter na skalnatém ostrově v docela nehostinném prostředí se jen tak někomu nepoštěstí. Velmi charakteristické jsou pro Mont Saint-Michel i velké středověké zdi. Klášter byl totiž ve své době přebudován na pevnost. Na každém rohu tu dýchá středověká atmosféra.
Mont Saint-Michel samozřejmě není pouze turistickou atrakcí. Jak každá správná středověká tvrz, tak i Mont Saint-Michel má samozřejmě i svá strašidla. Povídá se, že duše zemřelých nikdy neopouští ostrov. Mont Saint-Michel patří k největším symbolům Francie a ročně ho navštíví miliony lidí. Keltové věřili, že na ostrov Mont Saint Michel odcházejí duše zemřelých.
Už déle než tisíc let zde stojí opatství a chrám, který ročně navštíví milióny poutníků. Le Mont Saint Michel (čti mon sen mišel), v překladu Hora svatého Michaela, je 80 metrů vysoký, žulový, přílivový ostrov, který najdete ve stejnojmenném zálivu Atlantského oceánu, při březích severozápadní Francie, konkrétně Normandie. Od roku 1879 už vlastně není ostrovem, ale poloostrovem, neboť tehdy jej náspem propojili s pevninou. Ostrov není zajímavý jen tím, co na něm stojí, ale i sám o sobě. Mořská hladina tu při odlivu klesá o 15 metrů, což je největší rozdíl mezi přílivem a odlivem v evropských vodách. Hora je tak buď obklopena tekutými písky nebo plave v moři.
Mont Saint Michel toho pamatuje opravdu mnoho. Podle dostupných pramenů byl ostrov znám už Keltům, kteří ho považovali ze jeden z mořských hrobů, kam odcházely duše zemřelých. Ve snu se zjevil biskupovi Aubertovi z Avranches archanděl Michael a přikázal mu, aby na skalnatém ostrově postavil kapli a zasvětil ji právě jemu. V roce 966 daroval Richard I., vévoda z Normandie, kapli benediktinům, kteří tu založili klášter pro padesát mnichů, významné poutní místo a jedno ze vzdělanostních center západní Evropy.
Ostrov byl většinou obklopen písčitou mělčinou, kterou poutníci museli přejít. Vzhledem k pohyblivým pískům, mohutným vlnám a zrádnému přílivu, který podle básnických příměrů byl rychlejší než cválající kůň, mnozí svou pouť zaplatili životem. V roce 1022 se začal na hoře stavět opatský chrám. Kvůli příkrým skalnatým svahům postupovaly práce velmi pomalu, během dlouhých let se některé části zřítily a musely být postaveny znovu. Žulový chrám v pozdně gotickém stylu byl dokončen terpve po více než sto letech.
Další klášterní stavby nechal na ostrově vybudovat ve třináctém století francouzský král Filip II. Snažil se nahradit část kláštera, která vyhořela, když ostrov dobýval. Vzniklý klášterní komplex v gotickém slohu dostal jméno La Merveille de l Occident (Div Západu). Budovy mají tři podlaží, každé s přesným určením. Jedno bylo pro mnichy a opata, jiné pro šlechtické hosty a další pro prosté poutníky. Od 11.století sloužilo opatství také králi a jako pevnost pro vojáky. Mnohokrát se stalo terčem útoků.
Jak už bylo řečeno, klášter byl částečně vypálen, když Mont Saint-Michel dobýval Filip II. Během stoleté války mezi Anglií a Francií se ho pokusili třikrát dobýt Angličané, ale nepovedlo se jim to. V té době vzniklo v Mont Saint Michel mohutné šnekové opevnění, které se zachovalo ve vynikajícím stavu dodnes. Tvoří ho hradby a systém strážních věží, z nichž každá má své jméno. Například Královská věž, Věž svobody, Severní věž, Arkádová věž nebo Věž Claudine.
V 15.století začal klášter mocensky a finančně upadat. Jeho duchovnímu vlivu pak zasadila velkou ránu reformace. V časech francouzské revoluce bylo opatství zrušeno a stalo se vězením, které fungovalo až do roku 1863. O záchranu a „znovuoživení“ Mont Saint Michel se zasadila kulturní veřejnost, velkou kampaň rozpoutal spisovatel Victor Hugo. V roce 1879 byla vybudována více než devět set metrů dlouhá hráz, která dodnes spojuje ostrov s pevninou. Díky ní se ale zátoka zanáší pískem, proto dnes můžete vidět ostrov zcela obklopen vodou jen za úplňku nebo za novoluní.
Mniši benediktíni žijí v klášteře znovu teprve od roku 1966, kdy jim stát opatství vrátil u příležitosti oslav tisíciletého výročí jeho založení. Opatský chrám dostal konečně věž a sochu svatého Michaela, kterému je zasvěcen. V roce 1979 byl Mont Saint-Michel (ostrov, záliv i klášter) zapsán na Seznam světového kulturního dědictví UNESCO. Zatímco ve středověku sem přicházely tisíce poutníků, dnes jsou jich milióny. V roce 2005 tu napočítali tři milióny třista tisíc návštěvníků, v roce 2010 jich čekají už deset miliónů.
