Starý zákon je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. Příběhy ze Starého zákona; autor vynechal vysloveně náboženské pasáže, bohoslužebné poučky a didakticko-náboženské části. Zaměřil se na kapitoly, které vyprávějí o historii, o společenských a politických poměrech, o politickém zřízení a o způsobu myšlení jednoho ze starověkých národů. Dílo zobrazuje utrpení a pronásledování starožidovského národa. V době okupace Československa nacisty má být výzvou k odporu a ke statečnosti.
Starý zákon je delší a starší část Bible. Jedná se původně o sbírku posvátných židovských knih, kterou přejalo z židovství vzniklé křesťanství. První den stvořil Bůh nebe, světlo a tmu. Druhý den vznikla obloha. Třetí den oddělil vodu od souše a rozkázal, aby kvetly rostliny a trávy Stromy, aby měly plody a mohly se vysemenit. Čtvrtý den vzplály na obloze nebeské hvězdy, měsíc a slunce. Pátý den vytvořil ptactvo a ryby Šestý den rozkázal: „Vydej země živé tvorstvo“. Tak vznikl také člověk. Bůh vytvořil člověka z hlíny a pojmenoval ho Adam. Stvořil pro něj zahradu Eden. Ve středu ní stály dva stromy, strom života a strom vědění. Bůh řekl Adamovi, že může jíst ovoce ze všech stromů, kromě stromu vědění. Aby Adam nebyl osamělý, vytvořil Bůh z jeho žebra první ženu, Evu. Lstivý had přemluvil Evu, aby snědla jablko ze stromu vědění, což udělala a nabídla i Adamovi. Adam a Eva žili mimo ráj a hospodařili. Měli dva syny, Kaina a Ábela. Kain byl zemědělcem, Ábel pastevcem ovcí. Na kamenném oltáři obětovali Bohu vypěstované potraviny a jehňata. Kain žárlil na Ábela, protože se Bohu více líbila jeho oběť.
V době okupace Československa nacisty má být výzvou k odporu a ke statečnosti. Noe byl muž spravedlivý, hodný a poctivý a Boha miloval. Bůh si jej proto vybral, aby přežil a sdělil mu, aby si vyrobil koráb, na který si má vzít celou svoji rodinu. Dále se má zásobit jídlem a pitím. Když to Noe vykonal, strhla se veliká bouře, nebe se otevřelo a zničilo vše živé. Byla potopa světa, která trvala čtyřicet dní a nocí. Jen koráb plul po hladině. Nebe se potom uklidnilo a Noe vypustil z korábu holubici. Ta se po čase vrátila a nesla v zobáčku olivový list. Tak poznal Noe, že voda opadla a vylodil se na hoře Arrarat. Bůh mu oznámil, ať nyní vyvede všechny tvory na pevnou zem, aby se mohli množit a rozejít po celé zemi. Také s lidmi uzavřel smlouvu, ve které se pravilo, že Bůh už nikdy zemi nezatopí. Filištínští sestavili vojsko a táhli proti Izraeli. Davidovi bratři museli jít do boje. David byl nejmladší z nich, proto zůstal doma a pásl stáda. Jednoho dne si jej otec zavolal a nařídil mu, aby bratrům donesl jídlo. Když se s bratry setkal a předal jim potraviny, před izraelské vojsko vystoupil Goliáš, učiněný obr, a vyzval muže, aby s ním šel někdo bojovat. Vysmíval se vojákům a hanil Izrael. Všichni se jej báli. David se však obrovi směle postavil. Goliáš se nejprve Davidovi posmíval, ale pak se k němu rozběhl. Ten držel v ruce prak s oblázkem. Namířil a vystřelil na obra. Goliáš byl zasažen do hlavy a padl. David mu jeho hlavu usekl. Po Davidově smrti vládl král Šalamoun. Ten proslul svojí chytrostí a bystrostí. Když si sousedé nevěděli rady, šli se zeptat k Šalamounovi a ten jim vždy dobře poradil. Chytrost získal tak, že postavil Hospodinovi nádherný chrám. Ten se jej zeptal, jakou si žádá odměnu. Šalamoun po něm chtěl, aby mu nadělil chytrost. Jednou před Šalamouna předstoupily dvě ženy. Jejich spor se týkal narozeného dítěte. Bydleli ve stejném domě a oběma se zároveň narodily děti. Jedné ženě však dítě zemřelo, tak jej ukradla té druhé. Chtěly proto, aby je Šalamoun rozsoudil. Ten jim poradil, aby si dítě rozpůlily a každá si ponechala jednu polovinu dítěte. První žena s hrůzou vykřikla, že mu nebude brát život, ať si je proto nechá ta druhá. Druhá však trvala na rozpůlení. Šalamoun okamžitě poznal, která je pravá matka a té dítě odevzdal.
Lidé stavěli věž, která měla dosáhnout až nebe. Měli si tak zajistit slávu. Bohovi se toto chování nelíbilo, a proto změnil jejich jazyky. Města Sodoma a Gomora byla v té době vyspělými městy. Jejich obyvatelé byli pyšní, marniví a hříšní. Bohovi se to nelíbilo a nechal tak obě města zničit. Faraon si chtěl zajistit dlouhověkou vládu tím, že nechal pozabíjet všechny izraelské novorozené chlapce. Jediný Mojžíš přežil, protože ho matka poslala v košíku po řece.
Davidova rodina a další královské postavy se objevují v dalších vyprávěních. V kapitolech se objevují epické motivy a morální ponaučení, která bývají vykládána různými způsoby. Když v roce 1939 nabídlo nakladatelství Melantrich Ivanu Olbrachtovi, aby do připravované edice pro mládež upravil Bibli, přijal s radostí. S neobyčejným mistrovstvím Olbracht převyprávěl starozákonní děje o stvoření světa, o Adamovi a Evě, o Mojžíšovi, o potopě světa, babylonském zajetí, o Davidovi a Goliášovi. Krásným slovem dal nahlédnout do moudrosti a poselství příběhů „knihy knih“.
Olbracht nebyl teolog, ale nádherně přepsal příběhy z Bible do pro tehdejší dobu srozumitelného jazyka. Kniha je navíc doplněna o působivé obrazy a je třeba nezapomínat i na vysvětlivky pojmů. Díky vynechání sáhodlouhých citací z bible a náboženských pouček, pro které je kniha napsaná, se četla dobře. Je to skutečně výňatek masa z omáčky. Příběhy Starého zákona jsou fascinující - svědectví o stvoření, bratrovraždách, exodu z Egypta, o hrdinech a houževnatosti lidu. Ivanu Olbrachtovi se podařilo vytvořit čtivou a dramatickou verzi pro mládež.
Samotné příběhy Starého zákona jsou fascinující - „svatý“ text pro dvě světová náboženství, ikonické příběhy od stvoření světa, Adama a Evy, bratrovraždy (Kain a Abel) až po příběhy, kde Židé čelí útlaku Egypta, Asyrské či Babylonské říše. Olbrachtova adaptace je čtivá a dramatická, dětem i dospělým nabízí srozumitelný přehled klíčových událostí a postav. Především krásná obrazová knížka, která doplňuje text ilustracemi a vysvětlivkami pojmů. Tato verze umožňuje chápat biblické motivy i bez hlubokého teologického zkoumání.