Jimramov a jeho okolí bylo a zůstalo evangelické. Navzdory protireformaci se po vyhlášení Tolerančního patentu přihlásilo k helvetskému vyznání téměř všechno obyvatelstvo Jimramova a okolních vesnic. Věřící se shromažďovali nejprve u sousedů, později jim vrchnost přidělila starou mandlovnu. Místo k postavení modlitebny bylo získáno na bývalém hřbitově, na návrší proti katolickému kostelu. Modlitebna se šindelovou mansardovou střechou byla posvěcena 26. října 1786. Podle tolerančních předpisů neměla věž. Ta byla přistavěna až v roce 1884. V té době přibyly do kostela galerie a varhany.
Mezi oběma kostely jsou původně přísně oddělené hřbitovy, dnes již zeď mezi nimi není. Interiér původní modlitebny zachovával zvyklosti reformované církve. Později došlo k různým úpravám. Najdeme zde krásně zdobenou kazatelnu a ohrádku kolem stolu Páně, lavice seřazené podle zvyklostí reformované církve. Při posledních úpravách kostela v osmdesátých letech 20. století došlo těsně před ukončením prací podle návrhu výtvarníka Miroslava Rady k požáru střechy a při záchranných pracích byl znehodnocen i interiér. Kostel byl znovu otevřen až v roce 1988. Za zmínku stojí, že brzy po požáru věnovala sousední katolická farnost značný obnos na záchranu kostela.
Evangelická fara na náměstí slouží od roku 1791. Později byl v domě zřízen sborový sál, který se dnes nazývá Karafiátova síň a je vyzdoben obrazy Miroslava Rady na motivy známých Broučků. Doba totalitního režimu nebyla pro sbor lehká. Tehdejší vládci pronásledovali faráře i mladé lidi, kteří se scházeli v nedalekém Zbytově. Několik vysočinských farářů bylo zbaveno státního souhlasu. Po listopadu 1989 čekaly jimramovský sbor nové úkoly. Modlitebna byla postavena v letech 1783-1784, slavnostní otevření se konalo 26. října 1786. Hned na počátku toleranční doby (1784-1827) se Jimramov stal sídlem prvního superintendenta evangelické reformované (h.v.) církve na Moravě. Stal se jím Michael Blažek, moravský superintendent HV; po Císařském patentu z roku 1861 byl kostel doplněn v letech 1883-1884 věží.
Je obklopen částí dnes už ani zdí nerozděleného hřbitova, kterou sbor odkoupil brzy po svém vzniku, někdy kolem roku 1790. Fara byla postavena až 1789-1791. Při její opravě v letech 1957-1959 zde vznikl sborový sál, který je shromažďovacím prostorem pro zimní období. Sál byl nově upraven před generální opravou kostela. Podle návrhu Miroslava Rady tak vznikla Karafiátova síň, slavnostně otevřená v červenci 1985. Při generální opravě kostela, kdy byl interiér upravován také podle návrhu Miroslava Rady, vypukl 6. ZajímavostV Jimramově se narodil farář Jan Karafiát (1846-1929), autor knihy Broučci.
Dokumentace tolerančních modliteben Jimramov (HV, Morava, okres Žďár nad Sázavou) se v jednotlivostech dotýká i dalších faktů. První pastor: Pál Szentmártoni (1782-1784), po něm Michael Blažek, moravský superintendent HV; úplně první shromáždění se konalo v panské mandlovně. Dnes samostatný sbor ČCE (572 členů k 1. 1. 2025, nemá kazatelské stanice). Modlitebna z 26. 10. 1786, 30 m dlouhá budova s mansardovou střechou pokrytá původně šindelem, později břidlicí. Exteriér: u starého vchodu s původními dveřmi je zazděn jeden z nejstarších tolerančních náhrobků (1786), 1883 přistavena věž. Interiér: bohatě zdobená kazatelna, stůl Páně a ohrádka s křtitelnicí; upravováno podle návrhu Miroslava Rady, 6. 7.
Mezi historickými událostmi stojí za zmínku i skutečnost, že kostel byl doplněn věží až po patentu. Interiér prošel úpravami podle návrhu Miroslava Rady v několika etapách, a to včetně záchranných prací po požáru během rekonstrukce v 80. letech. Karafiátova síň byla vyzdobena obrazy Miroslava Rady na motivy Broučků. V Jimramově se narodil farář Jan Karafiát, autor pohádkové knihy Broučci, což dodává místnímu kulturnímu rámci zvláštní rozměr.
V souvislosti s historií farnosti stojí za pozornost, že Původně oddělené hřbitovy, které nyní již nejsou odděleny zdí, symbolizují vztah mezi oběma kostely a jejich vzájemné historické souvislosti. Dnes má sbor ČCE samostatnost a počty členů k 1. 1. 2025 činí 572. Fara a modlitebna nadále slouží věřícím, zajišťuje shromáždění a duchovní péči v regionu. Kromě náboženského života má Jimramov bohatou kulturní a historickou kontinuitu spojenou s osobnostmi i specifickým výtvarným odkazem Miroslava Rady, který se navzdory ztíženým časům podílel na finalizaci interiérů a sálů.
Interiéry modlitebny a Karafiátovy síně tak představují svědectví o dlouhé historii toleranční církve na Moravě, která po staletí formovala identitu Jimramova a jeho okolí. V současnosti zde stále rezonuje duch svědomí a vzdělání, který do regionu vnesl Jan Karafiát a jehož odkaz připomínají tradiční prvky modlitebny, kazatelny a stolových prvků, jakož i výtvarná inspirace Miroslava Rady.
tags: #evangelicka #farnost #jimramov