Kniha a rozhovory představují dwouúrovňový obraz cesty Sašy Jacobea, evangelické farářky, která vypráví o víře, odhodlání, laskavosti a podnikavosti. Životopisná linie prochází od studia teologie v Praze a Ženevě až po ordinaci v ČCE a aktivní službu v Dejvicích, doplněnou o dobrovolnickou činnost s budoucími vodicími psy.
Životopis a konverze jako výchozí bod pro službu
Saša Jacobea (*1985) studovala evangelickou teologii v Praze a Ženevě. V roce 2011 byla ordinována farářkou Českobratrské církve evangelické. Působila ve sboru v Brně II, od roku 2021 žije a pracuje v Praze-Dejvicích. Alexandra Jacobea pochází z Brna, vystudovala evangelickou teologii, v rámci studia strávila také rok v Ženevě. Jako farářka působila nejprve deset let v Brně, od září roku 2021 se přesunula do Prahy, do sboru v Dejvicích.
Pro mě to bylo a stále je o dost jinak. Saša F: Vyrostl jsem v ateistické rodině v ateistické zemi, rodiče byli vyhození komunisté. Víra pro mě tedy rozhodně přirozená nebyla, považuju ji za dar. Přirozené pro mě ale naopak vždycky bylo hledání nějakého přesahu - a myslím, že je to přirozené pro každého, jen to má leckdo v životě nějak odsunuté.
Nekostel jako duchovní restaurace a experimentální bohoslužby
Nekostel je „duchovní restaurace“ v pražském Rock Café založená v roce 2020. Experimentální a neformální bohoslužby, dialogická kázání s hosty z ekumeny a nízkoprahové prostředí pro ty, kteří se mezi kostelními zdmi necítí doma, tvoří jádro projektu. Každý večer je komponovaný zvlášť a jedinečně, s živou hudbou a prvky poezie či obrazů.
Daří se jim naplňovat stanovené poslání? Ano - bohoslužby jsou a zahrnují modlitbu, sbírku pro dobročinnou organizaci a aktivní participaci účastníků. Často čteme modlitby Ivana Jirouse. Na závěr zazní i požehnání. Vždycky uspořádáme sbírku; ta ale není určena na Nekostel, je pro dobročinné účely.
Součástí Nekostela je dialog mezi dvěma kazateli: Sašou Jacobea a Sašou Flekem. V Nekostelu se kázání proměňuje v rozhovor, doplněný o hosty a čtení z Bible. Program bývá různorodý: živá hudba (kle zmer, reggae, electro swing, blues), čtení a prezentace různých pohledů a autorů.
Jak Nekostel funguje a komu slouží
Nekostel se koná každé úterý od 20 hodin ve Rock Café na Národní třídě. Cílem je oslovit ty, kteří do kostela nechodí, a nabídnout jim srozumitelný a přístupný formát spirituality. Nekostel není „předstupeň“ k církvi, ale prostor, kde lidé mohou slyšet evangelium a rozhodovat se, jak dále s vírou pracovat. Uvádí se, že sudé roky provozu ukázaly stabilní zájem kolem čtyřiceti až padesáti návštěvníků týdně, a že řada lidí se díky Nekostelu vrací ke svým duchovním kořenům, nebo naopak nachází cestu k setkání s církví.
Podpora Nekostela pochází z různých zdrojů: granty ČCE (Pražský seniorát) a veřejné sbírky. Nekostel byl zahájen s iniciativou Pastoral Brothers a dalších spolupracovníků jako Karel Müller, Jakub Helebrant a Martin C. Putna, s významnou účastí Sašy Jacobea od samého počátku. Cílem je oslovit i ty, kteří v minulosti prožili bolesti spojené s náboženstvím, a nabídnout jim otevřenost a důvěru bez nátlaku.
Nekostel má ambici rozšiřovat ekumenický záběr a lákat hosty z širšího duchovního spektra. Na druhé straně slouží i lidem z Dejvic a okolí, kteří často hledají alternativní formy bohoslužeb. Svým způsobem kreslí mosty mezi tradičními církevními aktivitami a kulturním prostředím klubu, vnímavě reaguje na potřeby současných návštěvníků.
Rozhovory, osobní perspektivy a rodinné vazby
Rozhovory s Alexandra Jacobea a Sašou Flekem ukazují, jak se mísí teologie, praktická služba a osobní život. Alexandra Jacobea popisuje, jak se církev snaží být dostupná pro lidi, kteří nemají formalizovanou registraci, a jak se snaží minimalizovat tlak na konverzi, respektovat rytmy jednotlivců a jejich tempo hledání víry.
Saša Jacobea a Saša Flek spolu vytvářejí prostor pro společnost a dialog během Nekostelu: kázání v dialogu, modlitba, čtení z Bible a sdílené občerstvení po bohoslužbě. Na otázku, zda Nekostel slouží jako „předsíň kostela“, odpovídají, že jde o samostatnou platformu, která však plní funkci vstupní brány pro lidi, kteří by jinak křesťanskou víru nenašli.
V Dejvicích, kde aktivně působí, se bohoslužby konají pravidelně, děti i dospělí nacházejí svůj prostor a po nich následuje společné posezení u kávy. Pravidelně se konají i jiná setkání: zkoušky swingové kapely, setkání nad Biblí, večerní setkání pro dospělé, sborový zpěv či setkání pro rodiče s dětmi, včetně poraden a komunitních aktivit pro lidi v nouzi.
Velikonoce a svatební zvyklosti v kontextu evangelické praxe
Oslava Velikonoc v evangelických sborech bývá pestrá: Dejvice se orientují na Zelený čtvrtek s večeří připomínající seder, na Velký pátek s Pašijemi psanými podle evangelisty a na křížovou cestu v krajině Nekostelu. Často přicházejí i ti, kdo jindy do kostela nepřijdou, jako partneři nebo dospělé děti členů sboru. Svatba v evangelickém kontextu bývá civilní a často probíhá mimo kostel - na louce, na terase či na lodi, s vlastními sliby a s důrazem na vyjádření víry snoubenců.
Farářky mohou oddávat i lidi mimo církev, což je ve českém prostředí neobvyklé, ale chráněné zákonem a chráněné praxí. Civilní obřady bývají často signálem otevřenosti, ale pro některé zájemce o tradiční rituál existuje i cestu k plnému křtu a sborovému svazku.
Role ženy v kazatelské službě a každodenní život duchovních
ČCE má dnes v rámci sborů a služeb třicet tři procent duchovních žen a roste tlak na rovnoprávnost v kazatelské službě. Saša Jacobea popisuje svou kariéru jako plně závaznou a klade důraz na vyvážení práce s rodinou a osobními povinnostmi. Zmiňuje potřebu odpočinku a rozvoje vlastní spirituality, která ji drží ve vztahu ke službě i k rodinným a osobním závazkům.
Australská povídání o tom, jak se spojit s cvičením a péčí o budoucí vodicí psy, doplňují její osobní profil. Saše J: Můj celoživotní pohled na víru se vyvíjí skrze zkušenosti a dialog, a proto je důležitá otevřenost a respekt k tempu lidí, kteří na cestě víry kráčejí s různou délkou kroku.
Závěr: rozmanitost církevních projevů a otevřenost pro hledající
Projekt Nekostel ukazuje, jak lze spojit komunitní prostor, hudbu, literární kontext a biblické poselství s cílem učinit víru přístupnější pro široké spektrum lidí. Saša Jacobea a její kolegové vytvářejí prostředí, které umožňuje různorodým posluchačům najít smysl, bez tlaku na konverzi, a zároveň otevírají prostor pro sdílení a hledání - ať už prostřednictvím bohoslužeb, nebo prostřednictvím osobních rozhovorů a dialogu v rámci rockového klubu. V Dejvicích se pro toto dílo vytváří bohatý a pestrý život sboru, který zahrnuje školení, komunitní akce, dobrovolnictví a dialog s širší společností.
