Klášter Chotěšov je bývalá kanonie premonstrátek v obci Chotěšov v okrese Plzeň-jih a patří k největším klášterním areálům v Čechách. Založil ho mezi lety 1202 a 1210 blahoslavený Hroznata, tentýž velmož, který o devět let dříve povolal premonstráty do Teplé. Dnešní podobu určila velkolepá pozdně barokní přestavba z let 1734 až 1756, po níž se nad vsí zvedá čtyřkřídlý konvent s průčelím dlouhým jako zámek. Klášter přežil husity, požáry, zrušení Josefem II., vojenská kasárna i desítky let chátrání a od roku 2010 je národní kulturní památkou.
Kde leží klášter Chotěšov a proč právě tady?
Klášter stojí v obci Chotěšov v okrese Plzeň-jih, asi patnáct kilometrů jihozápadně od Plzně. Areál patří k největším klášterním komplexům celého Plzeňského kraje a leží nedaleko řeky Radbuzy. Chotěšovská kotlina se nachází v úrodném pásu podél Radbuzy, kudy odedávna vedla zemská cesta z Plzně k bavorským hranicím. Poloha nebyla náhodná: klášter měl na dosah pole, mlýny, rybníky i obchodní stezku - tedy přesně ten typ zázemí, jaký velký řeholní dům potřeboval k uživení desítek sester a početné čeledi.
Kdo stál za založením a co o tom víme?
Klášter Chotěšov založil mezi lety 1202 a 1210 blahoslavený Hroznata. Podnětem byla podle tradice žádost jeho sestry Vojslavy, pro kterou zde vznikla ženská větev premonstrátského řádu. Nejstarší písemná zmínka o klášterním kostele svatého Václava pochází z roku 1227. Jisté je, že Hroznata nejprve roku 1193 založil mužskou kanonii Teplá a teprve poté přidal ženský konvent v Chotěšově. Obě založení spolu úzce souvisejí: šlo o jeden rodový projekt, který měl na západě Čech vytvořit dvojici premonstrátských domů - mužský a ženský.
Vojslava a její role v příběhu: Postava Hroznatovy sestry Vojslavy stojí v jádru zakladatelské legendy. Podle tradice to byla právě ona, kdo bratra požádal o zřízení domu pro ženy, které chtěly žít řeholním životem, ale neměly v západních Čechách kam. Vojslava je s klášterem spojována jako jeho první představená a její příběh se stal námětem malířské výzdoby kapitulní síně, kterou v osmnáctém století provedl František Julius Lux.
Jak žily premonstrátky v Chotěšově?
Premonstrátky v Chotěšově žily podle řehole svatého Augustina v přísné klauzuře. Den dělily hodinky společné modlitby, mezi nimiž zbýval čas na ruční práci, opisování knih a výuku dívek. Konvent byl hospodářsky samostatný, spravoval rozsáhlá panství i vlastní dvory. Ženské premonstrátské domy měly zvláštní postavení: sestry nesměly opouštět klauzuru, ale klášter musel obchodovat, soudit se o pozemky a jednat s vrchností. Proto byl v čele hospodářské správy muž - probošt vyslaný z mužské kanonie. Tato dvojkolejnost je pro Chotěšov charakteristická po celou dobu jeho existence a vysvětluje i to, proč se v areálu vedle konventu nachází samostatná proboštská budova.
Denní řád za klauzurou: Rytmus dne určovalo osm modlitebních hodinek, počínaje nočními matutinami. Mezi nimi se pracovalo: v písárně, u výšivek a paramentů, v zahradě, v kuchyni nebo ve škole pro šlechtické dcery. Zvyk nosit malý posvěcený předmět jako osobní ochranu přetrval staletí a přímo z něj vyrostla dnešní tradice přívěsků se symbolickým významem.
Počet sester kolísal podle doby. V dobách rozkvětu žilo v konventu několik desítek řeholnic, po válkách a epidemiích jich zbývalo jen pár. Kapacita barokní stavby, kterou dnes návštěvník prochází, přitom odpovídá komunitě mnohem větší, než jaká v ní kdy skutečně bydlela - barokní stavebníci stavěli spíš pro slávu řádu než podle aktuálních počtů.
Co všechno klášter ve středověku přežil?
Klášter Chotěšov ve středověku přežil válečné plenění, požáry i husitské tažení. Těžkou ránu přinesla léta po smrti krále Přemysla Otakara II., kdy byl areál zpustošen a kostel musel být roku 1282 znovu vysvětit. Poté následovaly husitské války a opakované škody, po nichž se komunita vždy vrátila. Takzvaná zlá léta po roce 1278 postihla celé Čechy. Chotěšov v té době utrpěl natolik, že se jeho kostel musel po čtyřech letech znovu vysvětit - to znamená, že byl zneuctěn krví nebo hrubým poškozením.
Husitská doba znamenala pro kláštery zničující nápor, ale Chotěšov vydržel díky ekonomické síle: měl dost vsí a dvorů na to, aby po každé katastrofě obnovil budovy i provoz. Menší domy bez takového zázemí zanikly a právě proto je dnes v Čechách tolik zřícenin a málo celých areálů.
Jak vznikla barokní podoba kláštera?
Nejstarší stavební vrstva areálu byla románská a gotická. Z této epochy pocházejí konstrukce, které se dochovaly ve zdivu pozdějších přestaveb. Šestnácté století přidalo pozdně renesanční úpravy, jejich detaily jsou v areálu patrné. Barokní stavitelé nezbourali všechno - naopak starší zdivo pohltili do nových hmot, které bylo levnější a rychlejší. Pod pozdně barokní omítkou se tak skrývá kámen, který pamatuje třinácté století.
Barokní podobu dal Chotěšovu čtyřkřídlý konvent budovaný v letech 1734 až 1756. Projekt se připisuje plzeňskému staviteli Jakubu Augustonovi mladšímu, jehož rukopis určil monumentální průčelí i dispozici kolem vnitřního nádvoří. Stavba pohltila starší renesanční a gotické konstrukce, které se dochovaly ve zdivu dodnes. Klenutý reprezentativní sál konventu ukazuje, jakou úroveň měla výzdoba za vrcholného baroka.
Osmnácté století bylo pro české kláštery zlatým věkem. Po náboženském uklidnění a hospodářském vzestupu se řády pustily do stavebních podniků, jaké si dříve nemohly dovolit. Vznikly tehdy monumentální areály, které dodnes určují ráz české krajiny - a Chotěšov byl jedním z nejambicióznějších. Kdo chce pochopit dobovou estetiku, najde její výklad v článku o slohu baroko.
Jaký význam má Jakub Auguston mladší?
Jakub Auguston mladší byl nejvýznamnějším stavitelem barokní Plzně. Pocházel z italské rodiny usazené v Čechách a jeho práce určily podobu desítek kostelů, měšťanských domů i šlechtických sídel na západě země. Jeho rukopis poznáte podle klidných, širokých průčelí členěných pilastry, podle úsporné, ale přesné profilace a podle důrazu na celkové měřítko spíš než na dekorativní přebujelost. Chotěšovský konvent je právě takový. Namísto zvlněných fasád, jaké stavěl na severu Čech rod Dientzenhoferů v Broumovském klášteře, sází Chotěšov na střízlivou monumentalitu: dlouhé přímé průčelí, pravidelný rytmus oken, mohutná střecha. Účinek je v tom, jak dlouho fasáda trvá, když kolem ní jdete.
Dispoziční a kunsthistorické detaily konventu
Půdorys čtyřkřídlého konventu je klasický a čitelný: čtyři křídla obklopují obdélné nádvoří, po jehož obvodu vedou klenuté chodby. Do nich se otevírají cely řeholnic, společné sály a schodiště. Tato dispozice není estetickým rozmarem - vyrůstá z řeholního života, protože ambit umožňoval procházet celý dům, aniž by sestry vyšly z klauzury. Reprezentativní prostory jsou soustředěny do jednoho traktu: kapitulní síň, refektář a velký sál pro slavnostní příležitosti. Nad tím vším se rozvíjí hlavní schodiště, které je architektonickým i výtvarným vrcholem celé stavby.
Součástí areálu jsou i budovy mimo konvent: proboštství, hospodářské objekty, zahrady a takzvaná lesovna, kterou dal kolem roku 1660 postavit probošt Vojtěch Pelletius. K areálu patří také barokní pavilon, v němž dnes sídlí hasičské muzeum, a kaple Nejsvětějšího Srdce Ježíšova vysvěcená 24. října 1901.
František Julius Lux vyzdobil chotěšovský konvent rozsáhlým souborem nástropních fresek. Nad hlavním schodištěm se rozvinul výjev Putování řeholnic k Bohu, v kapitulní síni scény ze zakladatelské legendy a další malby doplnil v refektáři. Práce vznikaly ve třicátých až padesátých letech osmnáctého století. Restaurovaná nástropní freska v Chotěšově pracuje s iluzí otevřeného nebe - klenba vizuálně mizí a nad hlavou se otevírá prostor plný andělů.
Co namaloval Lux a jak to souvisí s výzdobou areálu?
Lux patřil ke generaci malířů, kteří v západních Čechách rozvíjeli pozdně barokní freskovou tvorbu. Jeho práce se vyznačuje světlou barevností, lehkou kompozicí a schopností propojit malbu s architekturou tak, aby divák nepoznal, kdy končí malba a začíná architektura. Náměty maleb zahrnují scénu Svatby v Káně Galilejské, Svatého Jiljí napájícího laň a Sv. Dominika obsluhovaného anděly, inspirované legendami patrona konventu a zakladatele řádu. V oknech výklenců je osmnáct podobizen světců a blahoslavených, jejichž posláním je manifestace duchovního významu dominikánského řádu, a zbývajících maleb se týkají podobenství a biblických citátů.
Co uvidíte na prohlídce kláštera Chotěšov a co dnes ukazují?
Součástí areálu je mimo konvent také barokní pavilon a kaple. Návštěvníci mohou využít elektronické i živé průvodce a dozvědět se o historii, výzdobě a architektuře. Části areálu, jako například proboštství, zahrady či lesovna, dokreslují atmosféru kláštera a dávají představu o hospodářském zázemí premonstrátského života. Prohlídky mohou zahrnovat i detaily střešní struktury a rozměry čtyřkřídlého komplexu, které jsou uvedeny v architektonických popisech.
Co píše historie o zrušení a následcích?
Královský dekreát a josefínské reformy vedly ke zrušení klášterů, v případě Chotěšova došlo k zrušení roku 1782. Po zrušení přešel areál do různých majitelů: nejprve náboženský fond, od roku 1822 knížata Thurn-Taxisové, a od roku 1878 nájem sester Řádu Navštívení Panny Marie. Nejhorší období přišlo v letech 1950 až 1973, kdy areál užívala armáda a způsobili značné škody. Od roku 2010 je klášter národní kulturní památkou a jeho záchrana probíhá ve spolupráci s obecním vlastnictvím a památkovou péčí.
Současnost a záchrana kláštera
Současný stav kláštera je charakterizován veřejnou dostupností areálu a provozem elektronického i živého průvodce. Záchrana kláštera je aktivní proces, který zahrnuje restaurování a ochranu historických konstrukcí. K vidění jsou barokní interiéry, fresky a původní architektonické prvky ukryté pod novodobějšími zásahy. Areál je symbolem regionální identity a inspiruje návštěvníky i historiky archetypální ukázkou barokní architektury a stavebního vývoje v Čechách.
Co uvidíte na prohlídce kláštera a okolí?
V okolí kláštera je možné navštívit i další sakrální a kulturní objekty regionu, vyrazit na procházku podél řeky Radbuzy nebo obdivovat výhled na okolní krajinu s hospodářskými a zahradními prvky. Objevující se panoramatické pohledy na konvent a jeho okolí často bývají motivem pro turistické a fotografické aktivity. Jde tedy o komplex, který kombinuje bohatou historii, architektonickou гармониi i přírodní scenérii.
