Zádušní mši svatou za mecenášku a podporovatelku církve Marii Terezii vévodkyni Savojskou odslouží při příležitosti 250. výročí od jejího úmrtí pražský arcibiskup kardinál Dominik Duka. Requiem se uskuteční 20. února v 9.15 v Kostelci nad Černými lesy. Tato vévodkyně je v dějinách našeho kraje zmiňována jako významná mecenáška a filantrop.
Počátky a panství vévodkyně
V roce 1712 se osmátná a osmnáctiletá princezna Marie Terezie ujala panství Černý Kostelec (později Kostelec nad Černými lesy), Škvorec, Uhříněves, Plaňany a Čechy pod Kosířem. Její strýc vyvolal soudní boj o dědictví a plaňanské panství získal, avšak jeho syn Josef Jan Adam ho po čase prodal vévodkyni zpět. Marie Terezie se ukázala jako dobrá hospodářka a otcovo dědictví rozmnožila o mnoho dalších statků, položek a panství. Roku 1760 získala Kounice u Českého Brodu a o čtyři roky později např. Rataje nad Sázavou.
Dne 24. října 1713 se v zámecké kapli sv. Vojtěcha konala její svatba. Její manžel byl nejstarší synovec proslulého maršála Evžena Savojského, polní podmaršál a nositel řádu Zlatého rouna Tomasso Emanuel vévoda de Savoy-Carignan, princ z Piemontu. Za necelý rok se jim narodilo jediné dítě - Eugen Jean Francois, vévoda de Soissons. Vévodský pár pak žil střídavě na panstvích v Čechách a ve Vídni.
Charitativní činnost a zřízení špitálů a škol
Vévodkyně Savojská se obrátila k charitě a spasení. Zakládací listina špitálu nese datum 5. ledna 1732 a je zapsána v Zemských deskách. Prvním zámeckým kaplanem a správcem špitálu byl P. Benedict Herman, mnich z řádu sv. Benedikta z kláštera Sázavského. Do paměti lidu se - lidově nazývaná Savojka či Cafojka - zapsala svou velkou dobročinností. Finančně podporovala mnohé z kostelů na svých panstvích a založila i mnoho nových far a kostelů, ostatní nechala opravit. Na zdejší kostely věnovala přes 13 000 zlatých a za to byli faráři povinni každé čtvrtletí sloužit mši svatou za spásu její duše.
Teprve pod její správou se náš kraj vyrovnal s ničivými následky třicetileté války. Byla dotvořena síť osad a komunikací. Tato hluboce věřící vévodkyně se zastávala svých poddaných a bojovala proti korupci úředníků svého panství. Protože Kostelec neměl vlastní kostel, nechala na náměstí postavit kostel svatých Andělů strážných, který byl vysvěcen 25. listopadu 1737 Františkem Rafaelem Kolianderem (v roce 1754 se stal farním).
Stavba kostela svatých Andělů strážných a spojené umění
Hned po dostavbě zde konal svou úspěšnou misi jezuita Antonín Koniáš. Chrám byl postupně dovybavován i v následujících letech. Fr. R. Koliander tehdy požádal pražského arcibiskupa, aby směl do nového chrámu přenést i gotickou Madonu z Tismic na tehdejším Černokosteleckém panství. V roce 1739 mu vévodkyně věnovala pět oltářů - hlavní s archandělem Rafael s Tobiášem a čtyři postranní oltáře (sv. Anny, sv. Jáchyma, sv. Jana Nepomuckého a Panny Marie Královny).
Městečko Kostelec bylo zbaveno poddanosti 14. března 1736 na přímluvu tehdejšího faráře Františka Rafaela Koliandera. Vévodkyně také založila a finančně podporovala obecní školy a svou školskou reformou z 15. srpna 1755 zřídila nadaci na jejich vydržování, čímž osvobodila poddané od školních plateb. U učitelů se tehdy vyžadovalo, aby každou sobotu s dětmi modlili růženec, litanii k Panně Marii a Salve Regina.
V roce 1760 koupila Kounice a hned následujícího roku zde zřídila školu a v roce 1763 v Kounicích obnovila špitál. Na její přání se po skončení žní lidé modlili u kapliček a křížů za požehnání a zachování úrody. Nechala 4. ledna 1766 zřídit Donationsfond pro pomoc poddaným při požáru, krupobití a podobně.
Sochy, kaple a důležité památky v okolí
Objednala sochy pro každé panství a byly umístěny na různých místech, jako např. rozcestí u Svatbína nebo v parku v Kralovicích. Vandaly poškozená socha sv. Donáta u Svatbína byla v roce 1985 přemístěna do skanzenu v Kouřimi a zrestaurována. Místní rčení „Stojíš jako Donát u Svrabova“ se váže k této soše.
Kolem soch bývaly do čtverce vysázeny čtyři lípy a procesí bývala za odvrácení špatné úrody a počasí. V Kolovratech se poslední procesí konalo 25. května 1947. Na počátku 18. století byla pořízena socha sv. Jana Nepomuckého od Jana Jiřího Šlanzovského (cca 1720). Tato díla patří k nejkvalitnějším barokním pracím, dnes kryta v různých kaplích či u chrámů.
Další významná práce Jana Jiřího Šlanzovského (1682-1752) byl mariánský sloup z roku 1719 jako poděkování za zažehnání moru v roce 1713. Sloup měl na spodní části sochy sv. Šebestiána, sv. Floriána, sv. Františka Xaverského a sv. Rocha a na vrcholu Pannu Marii Immaculatu. Sloup byl bohužel zbytečně odstraněn při dostavbě věže kostela sv. Andělů strážných v roce 1894. Sochy byly nejprve umístěny u kostela sv. Jana Křtitele a v roce 1905 nově instalovány u kostela Všech svatých v Praze-Uhříněvsi.
O stavbě věže s hodinami uvažovala vévodkyně již dříve a litovala, že k tomu nedošlo. V roce 1739 Marie Terezie Savojská darovala pět oltářů a tak i výzdoba chrámu byla ovlivněna její vizí. Cenná je také socha sv. Vévodkyně z pravě polohy a jejího pohřbu ve Vídni 20. února 1772 a její pohřbení v Savojské kapli po boku manžela Evžena Savojského.
Interiéry kostela a významné umělecké prvky
Nejvzdálenější částí chrámu je fresková výzdoba hlavní lodi a apsid z období 1775 malovaná Janem Svobodou. Klenba hlavní lodi a stěny apsid jsou bohatě zdobeny barokní malbou. V apsidách jsou obrazy Panny Marie, sv. Anně a Jáchymovi, a v centrální části oltáře jsou sochy od Petra Prachnera. V severní lodi jsou dva renesanční náhrobky a křtitelnice pocházejí z původního luteránského kostela Nejsvětější Trojice. Dveře a přístavby v lodi byly vytvořeny během pozdějších úprav a přestaveb, zejména v 18. století.
V rámci rekonstrukcí byl také obnoven hlavní oltář z roku 1716 s malbami a sochami od Jindřicha Čapka staršího a dalšími díly, jako např. oltář sv. Terezie s obrazy od Johana Georga Dietricha. Místa po stranách kněžiště zdobí obrazy od Petra Brandla a sochy, které ilustrují duchovní témata.
Historie Jezulátka v kostele je bohatá: od roku 1628 je v kostele umístěna proslul soška Pražského Jezulátka, známá jako Bambino di Praga. Soška má vlastní příběh a souvisí s různými šatními a oblečky, které se mění podle ročních období a zvláštních příležitostí. Na oltáři byla instalována nová socha sv. Terezie od Ježíše přinášející nové duchovní propojení.
Kyrtka a krypta pod kostelem, která vznikla v 16. až 17. století, dodnes uchovává mumifikovaná těla a rakve karmelitánů, španělských veliteli i významných osobností. Krypta prošla úpravami a část ostatků byla přemístěna, avšak dodnes zůstává unikátním zdrojem poznání malostranské populace 17. a 18. století.
Současný stav a návštěva kostela
Kostel a jeho okolí jsou zajímavé i pro návštěvníky; pro prohlídky je vhodné kontaktovat obecní úřad, který má kostel v nájmu. V interiéru je nejcennější pozdně barokní oltář z roku 1755 a gotická soška Panny Marie Tismické ze 14. století (kopie od roku 1991, originál byl odnesen zlodějem). Návštěvníci se mohou seznámit i s textiliemi Ze šatníku Jezulátka, ukázkami oděvů z Filipín, Šanghaje, Kolumbie či korejskými hanboky. Záznamy o otevírací době zajišťuje obecní úřad, telefonní čísla uvedená výše. U kostela se nachází i fara postavená kolem roku 1780 a několik renesančních i barokních prvků interiéru.
