Monumentální pozdně barokní klášterní kostel sv. Alžběty Durynské v Doupově byl založen pro jezuitskou kolej s gymnáziem a stavěl se v letech 1759-1767 podle návrhu Johanna Christopha Kosche; dokončení proběhlo do roku 1783 piaristy. Po zrušení kláštera a následném přesunu areálu do správy vojenského újezdu Hradiště v 50. letech 20. století chátral a byl nakonec zbořen začátkem 70. let 20. století. Oběti historických proměn si připomíná fakt, že od 18. ledna 1964 byl klášterní kostel sv. Alžběty zapsán na státní seznam kulturních památek, avšak již 8. října 1965 bylo zrušeno památkové opatření kvůli plánované demolici. Následná dokumentace z let 1966-1967 a restaurování oltářů a maleb ukazují, jak cenné pozdně barokní prvky byly v záznamech zachovány, i když samotný areál byl zřejmě zpevněný demolicí.
Historie a výstavba klášterního kostela sv. Alžběty a souvislosti s řády
Již v 18. století vznikla jezuitská kolej s gymnáziem a nadací pro šest děti z chudinských rodin; Anton Josef Edler von Clement, místní rodák a vysoký úředník, založil rezidenci pro šest kněží a školu východně od náměstí na jihovýchodním okraji Doupova. V donaci se zavázal vybudovat klášterní kostel a školu s gymnáziem (Obergymnasium) vybaveným potřebným nábytkem. Zřídil rovněž nadaci na ubytování dětí z chudých rodin z úroku z vkladu 5 000 zlatých rýnských.
Samotná stavba monumentálního pozdně barokního klášterního kostela byla realizována podle Kosche a byl schopen pojmout až 3 000 věřících; vzorem byl Cloister kostel Nanebevzetí Panny Marie v Dolním Ročově (1746-1750) od Dientzenhofera. Do roku 1767 byla dokončena hrubá stavba, avšak věže hlavního severozápadního průčelí chyběly. Do roku 1770 byli do Doupova uvedeni Jezuité, kteří spravovali areál a gymnázium; po zrušení řádu v roce 1773 světská a vzdělávací role přešla na piaristy, kteří areál do roku 1783 dokončili podle částečně pozměněného původního projektu.
Roku 1775 převzal areál piaristický řád a rozšířil nadaci; Anton Josef Edler von Clement získal další pozemky, na jejichž podílu se podíleli majitelé panství. Piaristé vychovávali 24 hochů pro světský i duchovní stav; osmi vydržovanými piaristy bylo postupně vzděláváno. Gymnázium fungovalo až do konce druhé světové války. V roce 1856 byla kolej uzavřena kvůli nedostatku vychovatelů a piaristé město opustili.
Architektura a interiér kostela
Vrcholem architektury je jednolodní, pozdně barokní chrám s obdélným půdorysem 40 x 16 metrů, s rizality, přesvědčujícím o střešní konstrukci s vysokou valbovou střechou a triádou presbytáře. Po bokách rizalitů byly umístěny pilastry s římsami a atikou; představují charakteristický jezuitský styl. Vnější fasády byly původně zdůrazněny mohutnými pilastry a vysokou profilovanou korunní římsou pod střechou. V interiéru dominovalo bohaté iluzivní architektonické provedení, světlé prostory osvětlené oválnými okny a impozantní podélné stěny.
Hlavní prostor byl sklenut třemi poli stlačených valených kleneb na pasech; střední pilíře tvořily kaple po stranách a presbytář byl oddělen vsunutým sedlem. Barokní nástropní fresky Josefa Kramolína z roku 1782 zdobily klenby; největší středové pole zobrazovalo iluzivní průhled do kupole s arkádami a balkony. Fresky zobrazovaly sv. Alžbětu, sv. Václava, sv. Ignáce a motivy ze života zakladatele piaristického řádu sv. Josefa Kalasanského, s Nanebevzetím Panny Marie v presbytáři.
Vnitřní vybavení zahrnovalo iluzivní hlavní oltář od Kramolína (1782) s oltářním obrazem sv. Alžběty uzdravující raněné a nemocné od Klementa von Le Grand; v nástavci oltáře byl obraz sv. Antonína. Po stranách lodi stály stranní oltáře sv. Aloise a sv. Iva s obrazy sv. Jana Nepomuckého a sv. Rozálie. Dále byly namalovány iluzivní postranní oltáře sv. Kateřiny a sv. Josefa Kalasanského. Kruchta obsahovala rokokovou sochařskou výzdobu a dvě sochy sv. Jáchyma a sv. Anny.
V předsíni klášterního kostela byla osazena pamětní deska obětem 1. světové války, a nástěnné malby a oltáře byly fragmentárně zachovány při záchranné dokumentaci v 60. letech. V roce 1966-1967 proběhla dokumentace, sejmutí a transfer hodnotných maleb a oltářního obrazu; část maleb byla vystavena v Národní galerii v Praze. Těžiště historicko-architektonické hodnoty tvoří jedinečná kompozice a technika provedení, která odráží pozdně barokní styl a odkaz jezuitské architektury.
Demolice a současný osud
Nejpozději počátkem 70. let 20. století byl celý areál bývalého kláštera spolu s kostelem sv. Alžběty zbořen a jeho trosky rozhrnuty. Areál zůstal v důsledku změn v národním hospodářství a vládních rozhodnutí; původní památková ochrana byla zrušena kvůli plánované demolici.
Další související památky a kontext Ústecka a Čech
Na různých místech Ústecka a v okolí žije bohatá paleta barokních staveb a kostelů. Kostely a kaple jako Narození Panny Marie, sv. Anny a další jsou doloženy barokními úpravami a pozdně barokními prvky; některé z nich představují významné ukázky architektury 18. století. Městské a vesnické památky často kombinují renesanční, barokní a rokokové prvky, a jejich současný stav ukazuje proměny regionu od středověku až po 20. století.
