Chrám Božího hrobu je jedním z nejsledovanějších a zároveň nejkomplexnějších svatostánků křesťanství, který stojí na místě Ježíšova ukřižování, pohřbení a zmrtvýchvstání. Nachází se v srdci jeruzalémského Starého Města a jeho interiér je rozlehlý a komplikovaně uspořádaný, s množstvím kaplí a nadzemních i podzemních prostor. Interiér chrámu je velmi rozlehlý a jeho architektonická dispozice je nesouměrná kvůli dlouhé historii přestaveb a rozšiřování.
Historie Chrámu Božího hrobu sahá do druhého století, kdy císař Hadrián na místě současného svatostánku postavil chrám, aby zakryl jeskyni pohřbení Ježíše. Byzantský chrám na tomto místě nechal ve čtvrtém století vybudovat císař Konstantin. Stavba byla několikrát přestavována a upravována, což se podepsalo na současné architektonické dispozici chrámu. Uvnitř se nachází mnoho kaplí, rozložených v několika nadzemních podlažích, a Ježíšův hrob je umístěn v edikule z 19. století, stojící v centrální části chrámu zvané katholikon.
Po Ježíšově smrti se k velké nevoli Říma křesťanství šířilo po celé říši. V roce 325 císař Konstantin přikázal Afroditin chrám zbourat a Ježíšovu hrobku odkrýt; jeho matka Helena dohlížela na stavbu. Na místě ukřižování byla postavena bazilika a nad vybranou hrobkou byla pravděpodobně postavena rotunda, která spolu s bazilikou tvořila typickou stavitelskou koncepci tehdejší doby. V roce 614 byla stavba poničena Peršany, a roku 1009 ji téměř úplně zničil chalíf Hakim; následně ji obnovili křesťané v letech 1099-1141 pod vlivem křižáckých unh.
Chrám poskytuje důležité postavení šesti denominacím: římskokatolické, řecké pravoslavné, arménské apoštolské, syrské pravoslavné, etiopské pravoslavné a koptské církvi. Spory mezi nimi o vlastnictví a správu jednotlivých částí trvaly dlouho a byly ukončeny až dekretrem sultána Abdulmecita I. z roku 1852, který přesně vytyčil, co patří které církvi, a určité části zůstávají společné. Přesto zůstávají napětí a rvačky mezi mnichy a řešením instancí, a to i v moderní době. Skupiny se střídají v roli správců a otvíračů brány.
Edikula, která je centrem hrobu, prošla rekonstrukcí, jejíž příčinou byly obavy o stabilitu stavby. Renovaci vedl mezinárodní 50-členný tým z Řecka; kopule a edikulu rozebral a znovu poskládal, aby byla zachována integrita stavby. V rámci oprav byla odhalena původní hrobová deska a další archeologické součásti. Před rekonstrukcí edikule bylo rozhodnuto o zrestaurování, aby bylo možné slavit Velikonoce 2017 a 2024 podle tradičních časů. Kupole baziliky byla zrestaurována a získala původní barvu, která byla popisována jako barva naděje.
Hrob Ježíše byl během rekonstrukce potvrzen v chrámu Božího hrobu; architektonické detaily umožnily lepší pochopení původního uspořádání. V jedné z edikulu je Andělský kámen - fragment původního kamene, který měl zakrývat Ježíšův hrob. V druhé místnosti je samotná hrobka, kterou původně vytesal do okolní skály císař Konstantin. Před hrobkou vede schodiště na Golgotu, kde byl Ježíš ukřižován. Zde se nacházejí dvě kaple: římskokatolická s moderními mozaikami a řecká pravoslavná s stříbrným oltářem. U oltáře leží stříbrný kotouč s otvorem, do kterého byl údajně zapuštěn Ježíšův kříž.
Kámen pomazání leží hned za vstupním portálem a je to kámen, na který bylo Kristovo tělo po sejmutí z kříže pomazáno. Nad kaplí se nachází kaple svaté Heleny a v chrámu se nachází i tzv. Via Dolorosa s pěti zastaveními křížové cesty, která se táhne skrze svatostánek.
Chrám Božího hrobu dnes spravuje šest církví a společně se starají o společné prostory. Je velký pátek a Jeruzalém stojí před dalším vrcholem Velikonoc; bazilika Božího hrobu ukrývá místa, kde podle biblické legendy byl Ježíš ukřižován, pohřben a vstal z mrtvých. Zřejmá je i skutečnost, že chrám je často přeplněný a že je vhodné přijít časně ráno pro klidnou návštěvu.
