Příběh baziliky sv. Jiří začíná založením kolem roku 920 knížetem Vratislavem I. jako druhé svatyně na Pražském hradě a postupně se proměňuje v jeden z nejvýznamnějších románských objektů v Praze. Základy původní baziliky zůstanou zachovány pod současnou románskou podobou s hlavní apsidou a dvěma věžemi, které svým výškou výrazně zasahují do siluety hradu.
Kostel byl založen jako druhý chrám na hradě a už v 10. století sloužil jako důležité pohřebiště Přemyslovců; v roce 925 sem byly převezeny ostatky svaté Ludmily, babičky svatého Václava. O několik let později vznikl při kostele první ženský benediktinský klášter, jehož abatyší se stala Mlada, sestra knížete Boleslava II. Bazilika sloužila do roku 1055 jako oficiální pohřebiště velmožů, než se vystavěl další chrám sv. Víta.
Architektura a stavební vývoj
Románská bazilika vznikla před rokem 920 a původní trojlodí s úzkými bočními loděmi má zřejmě svůj původ v 10. století. Z 1. čtvrtiny 10. století pocházejí část zdiva apsid a malé části lodi, a z přestavby po založení kláštera může být zdivo trojlodí až po kruchtu na západě. Do dnešní podoby byla bazilika výrazně ovlivněna požárem Pražského hradu v roce 1142; tehdy ji abatyše Bertа nearly obnovila a vzniklo západní barokní průčelí až ve 2. polovině 17. století. V roce 1718-1722 byla k bazilice přistavěna kaple sv. Jana Nepomuckého podle návrhu Františka Maxmiliána Kaňky; sochu svatého Jana Nepomuckého s anděly vytvořil Ferdinand Maxmilián Brokoff. Hlavní oltář ve třetí čtvrtině 17. století namaloval Jan Jiří Heinsch; fresky kaple sv. Ludmily a nástěnné malby zůstaly z dřívější epochy.
Vnější vzezření baziliky zahrnuje dvě bílé opukové věže s kamennými střechami; severní věž Eva a jihozápadní Adam, s odkloněním severní věže o 40 cm. V interiéru zůstávají části románských nástěnných maleb a reliéfy, včetně Madony korunované anděly, abatyše Mlady a dalších postav. Z dalších renovačních etap stojí za zmínku obnova po požáru roku 1142 a gotická přestavba ve 14. století, která doplnila kapli svaté Ludmily a nové západní průčelí. Kaple sv. Ludmily s hrobem byla vybudována v první polovině 13. století, a v 2. polovině 14. století byla bazilika goticky upravena.
Funkce a význam kláštera
První ženský benediktinský klášter vznikl u baziliky kolem roku 973, Mlada se stala abatyší. Klášter byl v 14. století přestavěn a rozšířen; část starších místností zůstala zachována jako sklepy. Klášter a bazilika spolu s laterálními stavbami tvoří nejstarší dochovanou církevní stavbu Pražského hradu a svou architekturou i mobiliemi odrážejí bohatou autentičnost románského a raně barokního období. Po obléhání Prahy Konrádem Znojemským v roce 1142 došlo k významné rekonstrukci pod vedením abatyše Berti a pozdějších abatyší, zejména Anežky, která zajistila další rozvoj včetně kaple sv. Ludmily a kaple sv. Jana Nepomtského.
V průběhu 17. a 18. století získala bazilika dnešní barokní fasádu, kaple sv. Jana Nepomuckého a další výzdobu. Po zrušení kláštera Josefem II. a následných obdobích prošla budova dalšími změnami, avšak románský charakter zůstává v jádru interiéru a v prvotní dispozici trojlodí s kryptou pod kněžištěm. V kryptě vede barokní schodiště k černé soše Brigity, symbolu lidské nestálosti a pomíjivosti.
Současnost a návštěvnost
Bazilika sv. Jiří a klášter na Pražském hradě patří k nejstarším dochovaným církevním stavbám vPraze a dnes jsou zpřístupněny v rámci prohlídkového okruhu Pražského hradu. Návštěvníci sem mohou přijít a prohlédnout si románskou architekturu, nebo navštívit pravidelné mše a koncerty, které se konají na hradě. Místo nabízí pohled na historické vrstvy architektury od románského až po raně barokní a jejich vzájemné prolínání v centru české státní identity.
