Bedřich Stefan se narodil 9. prosince 1896 v Královských Vinohradech (nyní Praha) do rodiny drážního úředníka Bedřicha Stefana a Marie, rozené Havlenové. V letech 1911-14 se učil v Praze štukatérem a navštěvoval večerní kurzy kreslení na uměleckoprůmyslové škole pod vedením prof. Luděka Wurzla a J. Plichty.
Roku 1914 byl přijat ke studiu u prof. Josefa Drahoňovského a Bohumila Kafky, avšak po přerušení v letech 1917-19 (vojenská služba) požádal o pokračování studia. V letech 1919-1923 studoval sochařství na Akademii výtvarných umění u Jana Štursy a po absolvování se stal roku 1924 Gutfreundův asistentem Otto Gutfreunda.
Obdržel roční stipendium francouzské vlády a v letech 1925-1926 navštěvoval v Paříži kurzy aktu v Grande Chaumière a několik měsíců pracoval jako kreslič v ateliéru Le Corbusiera. Do Paříže se pak vracel během 30. let.
Po návratu do Prahy získal některé významné veřejné zakázky na reliéfní výzdobu budov, včetně Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1928) a Kostela sv. Za války stavěl svůj vlastní ateliér. Dne 28. října 1939 byla válka, a Stefan v té době pracoval na svém ateliéru.
V roce 1966, u příležitosti 70. Stefan vystavoval poprvé roku 1922 se skupinou Devětsil a od roku 1930 s SVU Mánes. První samostatnou výstavu měl až roku 1980 v Národní galerii (Belveder).
Hlavní fáze tvorby a inspirační zdroje
V raném období se Stefan setkával s vlivem moderního kubismu a se studiem meziválečné avantgardy, což se projevilo v jeho přístupu ke reliéfům a sochařským formám. Do Paříže a pobyt u Le Corbusiera mu umožnily získat zkušenosti s kresbou a architekturou, které později ovlivnily jeho veřejné zakázky v Praze.
Veřejné zakázky z let 1920-1940 ilustrují snahu integrovat sochařskou výzdobu do architektury a veřejného prostoru, což byl důležitý trend české meziválečné avantgardy.
Po 2. světové válce se jeho ateliér stal místem, kde se zkoušely nové formy a techniky, a Stefan zde rozvíjel své prostředky výrazu v konfrontaci s dobovými změnami.
Vlivy a kontakty
Ovlivnění učiteli a spolupracovníky, jako byli Josef Drahoňovský, Bohumil Kafka a Jan Štursa, spolu s pobytem v Paříži a kontaktu s Le Corbusierem, výrazně formovalo jeho styl a techniky.
Spolupráce s uměleckými slohy a skupinami, včetně Devětsilu a SVU Mánes, poskytla Stefanovi platformu pro výstavní činnost a prezentaci jeho děl veřejnosti.
Významná díla a jejich umístění
Mezi veřejné zakázky patří reliéfní výzdoba budov, například Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze (1928) a Kostela sv. Za války stavěl svůj vlastní ateliér. Tato díla představují spojení sochařství s architekturou a náročnými stavebními technikami.
První samostatná výstava byla až roku 1980 v Národní galerii (Belveder), což ukazuje pozdější uznání a dlouhý časový horizont mezi tvorbou a veřejnou prezentací.
Životní období a výstavní aktivity
V letech 1966 si Stefan připomíná 70. narozeniny a jeho tvorba je připomínána různými výstavami. Roku 1922 poprvé vystavoval se skupinou Devětsil a od roku 1930 s SVU Mánes. První samostatná výstava se konala až v roce 1980 v Národní galerii (Belveder).
Tento časový průběh ukazuje, jak dlouhodobě jeho dílo rezonovalo v českém výtvarném prostředí a jak postupně získával uznání i mimo své generaci.
Návrat k základům a závěrný obraz kariéry
Bedřich Stefan svojí tvorbou a kariérou ilustruje cestu moderního českého sochařství 20. století, která se vyvíjela od raných studijních období k významným veřejným zakázkám a pozdějšímu uznání na významných výstavách.
Jeho životní a tvůrčí vývoj odráží propojení technických dovedností, architektonického kontextu a mezinárodních vlivů, které formovaly jeho jedinečný styl.