Benediktinští mniši působili jako věrozvěstové v českých zemích dříve, než tu vznikly první kláštery. Právě řádu svatého Benedikta, nejstaršímu mnišskému řádu západního křesťanství, také náležel náš nejstarší klášter: ženský klášter svatého Jiří na Pražském hradě. Kdy klášter svatého Jiří na Pražském hradě vznikl? Datum jeho přesného vzniku neznáme; nejčastěji se uvádí rok 976. Zato známe první abatyši: stala se jí Mlada, sestra knížete Boleslava II., a z diplomatické cesty do Říma s sebou do Prahy přivedla sbor panen jako základ klášterního společenství. Klášter vznikl u kostela sv. Jiří, který sloužil jako pohřebiště vládnoucího rodu Přemyslovců; relikvie byly později přeneseny do katedrály sv. Víta. Nejstarší existující mnišský řád západního křesťanství se řídí Řeholí svatého Benedikta z Nursie z počátku 6. století, souborem pravidel, jak by měli řeholníci žít a chovat se ve společenství. Ta byla sepsána pro mnišské společenství na Monte Cassinu v Itálii, vůbec první benediktinský klášter. Benediktini nemají jednotné poslání jako jiné řády, tedy cisterciáci, premonstráti, trapisté, karmelitáni či augustiniáni. Na venkově se často věnují zemědělství a řemeslům, ve městech vědě, pedagogické práci v řádových nebo jiných školách a dalším činnostem.
V roce 993, necelých dvacet let po nejstarším ženském konventu na Pražském hradě, založili pražský biskup Vojtěch a kníže Boleslav II. v dnešní pražské čtvrti Břevnov první mužský benediktinský klášter v Čechách. Benediktini sem přišli z německého kláštera Niederaltaich, při oslavách 1 000. výročí založení kláštera roku 1993 povýšil papež Jan Pavel II. břevnovské opatství na arciopatství. Areál s bazilikou sv. Markéty a s klášterní zahradou je celoročně přístupný. Najdete tu také hotel, restauraci a pivovar, kde se vaří pivo Benedict. Benediktinům patřil i třetí nejstarší klášter: benediktinské opatství sv. Jana Křtitele, které stávalo na ostrově sv. Kiliana těsně nad soutokem se Sázavou poblíž Davle. Opakované požáry, povodně a drancování vykonaly své, klášter zanikl v 16. století. S historií kláštera a dolního Posázaví vás seznámí stezka Sekanka. Je pojmenovaná podle zaniklého středověkého městečka, které bylo společně s kostelem sv. Kiliána součástí klášterního komplexu. Benediktini zřizovali sirotčince, nemocnice a chudobince, jako první také poskytovali pomocnou ruku pocestným. Mezi významné benediktinské kláštery patřil například Sázavský klášter, založený roku 1032 poustevníkem Prokopem. Kolem roku 1050 daroval kníže Břetislav I. kapli sv. Jana Křtitele při hrobu uctívaného poustevníka Ivana bratřím z ostrova sv. Kiliána, kteří zde vybudovali proboštství sv. Jana ve Skalách. Oba kláštery, tedy Sázavský i klášter ve Svatém Janu pod Skalou, zrušil Josef II. Benediktini kultivovali krajinu kolem svých klášterů: odvodňovali močály, zakládali města a vesnice, pole, sady, zahrady, vinice a louky. V roce 1213 daroval král Přemysl Otakar I. benediktinskému řádu Broumovsko, v darovací listině popsané slovy „krajina děsná v širé pustině“.
Věta, populární díky citaci v předmluvě k Jiráskovu románu Skály, zřejmě dobře popisovala skutečnost, nicméně benediktini tu během staletí odváděli poctivou práci. Vyvrcholením jejich stavebního úsilí je klášter s chrámem sv. Vojtěcha, po barokní přestavbě impozantní komplex dle projektu K. I. Dientzenhofera. Najdete tu i klášterní pivovar, založený již roku 1348, s malou expozicí. V hlavní sezoně můžete navštívit Sázavský klášter a klášter v Kladrubech, bazilika sv. Markéty, krypta z 11. století a prelatura s Tereziánským sálem v břevnovském klášteře jsou přístupné celoročně o víkendech. V rajhradském klášteře můžete celoročně navštívit opatský chrám sv. Premonstráty přivedl do českých zemí olomoucký biskup Jindřich Zdík a první premonstrátský klášter v Čechách vznikl roku 1143 na Strahově; ten je dodnes hlavním centrem řádu. Brzy následovaly další kláštery, některé z nich existují dodnes a za běžné situace lákají na prohlídky, bohoslužby a další aktivity. První a jedinou domácí panovnickou dynastií byli Přemyslovci.
Vládli nejméně 500 let, na trůnu se jich vystřídalo několik desítek a jsou s nimi spojené počátky české státnosti. V erbu měli plamennou orlici se zlatými drápy a zbrojí, po celém obvodu lemovanou plamínky. První pražský arcibiskup, politik a diplomat Arnošt z Pardubic (25. března 1297, Hostinka - 30. června 1364, Roudnice nad Labem) je osobnost evropského formátu. Jako jeden z nejbližších přátel a mimořádně schopných spolupracovníků císaře a krále Karla IV. První mužský benediktinský klášter v Čechách, ležící na polovině cesty mezi Pražským hradem a Bílou horou, založili 14. 1. 993 pražský biskup Vojtěch a český kníže Boleslav II. Borovany, Tábor, Šternberk, Jevíčko nebo Brno: to jsou místa, kde objevíte kláštery řádu augustiniánů. Pojďte s Kudy z nudy pátrat po jejich tajemství, po zajímavostech a také osobnostech. Víte třeba, že v augustiniánském klášteře na Starém Brně se zrodila genetika?
Sázava je velmi oblíbená řeka, a to i díky bouřícím peřejím Stvořidla, které za vysoké vody dosahují vyšší obtížnosti WW III. Na střední a dolní části najdete množství jezů s vorovými propustmi. Padrťské rybníky v jižní části Brd založil v polovině 16. století Florián Gryspek z Gryspachu, majitel mirošovského a rožmitálského panství. Původně byly určeny jako zásobárna vody pro plavení dřeva. Severně od Mníšku pod Brdy na návrší Skalka se nachází poutní místo s kostelíkem sv. Maří Magdaleny. K vrchu Skalka vede z městečka Mníšek pod Brdy naučná stezka s obnovenou křížovou cestou s kapličkami z roku 1672. Od kostelíka je krásný výhled na město Mníšek pod Brdy i jeho okolí.
Břevnovský klášterní pivovar sv. S historií Břevnovského kláštera je úzce spjat i pivovar, který mohl vzniknout již krátce po založení kláštera. Jeho existence je nepřímo doložena listinou z 13. století. Zahrada břevnovského kláštera, někdy zvaná také Markétská je společně s klášterem chráněna jako národní kulturní památka ČR. Dělí se na dolní (klauzurní) část a horní sad. Dolní část je otevřena během dne, horní sad můžete navštívit kdykoliv. V klášterním kostele sv. Vojtěcha v Broumově nad kaplí sv. Kříže za zlaceným štukovým věncem byla v 90. letech minulého století objevena unikátní kopie Turínského plátna. Jedná se o malbu čtyřmi odstíny hnědavé barvy na lněné plátně. Uprostřed plátna je latinský text Extractum ab originali, což doslovně znamená „Vytaženo z originálu“.
Benediktinské opatství sv. Opatství je impozantním komplexem, jehož dnešní podoba je výsledkem barokní přestavby, převážně podle projektu K. I. Dietzenhofera (1726-48). Stezka Sekanka - klášter na Ostrově - kostel sv. Stezka Sekanka provede návštěvníky těmi nejvýznamnějšími lokalitami souvisejícími s počátky českých dějin a s rozvojem regionu dolního Posázaví. Památník nabízí stálou expozici zahrnující nejvýznačnější osobnosti literatury na Moravě od 9. do 20. století, temporární výstavy a prohlídku interiéru restaurované historické benediktinské knihovny s osmnácti tisíci knihami. Patříte-li k milovníkům tajemných míst, zkuste v Brdech najít zaniklý klášter benediktinů, který se nachází nad Hořejším Padrťským rybníkem pod bezejmennou kótou 719. Poutní kostel Narození sv. Jana Křtitele se nachází u Berouna. Najdete v něm hrob chorvatského poustevníka Ivana, kterému se v 10. století pod svatojanskou skálou zjevil sv. Vchod do poustevníkovy jeskyně je v kostele postaveném C. Luragem v polovině 17.
Nejstarší řeholní řád s heslem „Ora et labora - Modli se a pracuj“, založen v 6. století sv. Beneditkem z Nursie, vstoupil na naše území již konce 10. století, kdy byl na Pražském hradě založen klášter sv. Jiří. Evropa v Česku: proč máme rádi Itálii? Benátky, Florencie a věčné město Řím, jezera Lago di Garda, Lago di Maggiore a Lago di Como, Alpy, tajemné Pompeje, nekonečné písečné pláže, úžasné památky na každém rohu, víno, olivové háje a fantastická kuchyně: je tolik věcí, které máme rádi v Itálii! Seriál o evropských zemích pokračuje na jihu, v jedné z nejoblíbenějších zemí letních dovolených. Muzeum se specializací na těžbu zlata sídlí v historické budově zvané Mince v dolní části náměstí, kde byl do roku 1420 horní úřad. Klášterní kavárna Café Dientzenhofer zve k posezení v příjemném, klidném a inspirujícím prostředí kláštera u jedinečné a exklusivně pražené kávy trutnovské pražírny. Olivětínský pivovar byl založen řeholním řádem benediktinů v letech 1345-1348. Do součásné podoby byl přestavěn v letech 1890-1905. Pivovar kromě výroby klasických výčepních piv a léžáků vyrábí také speciální a nefiltrovaná piva. Bývalý klášter Hradisko byl založen roku 1078 pro řád benediktýnů ze Strahova, který byl v roce 1150 vystřídán řádem premonstrátů. Klášterní komplex tvořila hlavní budova kláštera a kostel sv. Silentium, tedy přísné noční mlčení, vstávání ve tři čtvrtě na tři ráno a vzápětí ve tři hodiny noční vigilie, to je jen část denního řádu, který se už dlouhé staletí udržuje v cisterciáckém opatství Naší milé Paní ve Vyšším Brodě.
Věta o tom, že Z celé řady cisterciáckých klášterů v Česku dnes zbyl jako jediný fungující mužský klášter, je součástí bohaté historie. Na vrcholu Hvězda, v místě kde stával kříž s pozlacenou hvězdou, stojí dnes kaple na půdorysu hvězdy. Je to geniálně řešená stavba, citlivě umístěná do nádherné divoké přírody a právem je nazývána perlou Broumovských stěn. Do pivovaru v Broumově můžete zavítat k prohlídce výrobních prostor či za historií místního pivovarnictví. Během prohlídky, obklopené vůní sladu vyrobeného ve vlastní klasické humnové sladovně a žateckého hlávkového chmele, nahlédnete do tajemství výroby jednoho z nejstarších klášterních piv. Josef II. Co všechno nám v českých zemích zbylo po císaři Josefovi II.? Není toho právě málo: například obliba jména Josef, města Terezín a Josefov, a také řada panovníkových soch a pomníků. Jeho vláda proměnila téměř všechny oblasti života v habsburské monarchii: Josef II. Benedict, Sv. Cestování po památkách získá docela jiný šmrnc, když si vymyslíte nějaké vylepšení. Co třeba navštívit kláštery, které vaří vlastní pivo? Vydáte se s portálem Kudy z nudy k benediktinům do pražského Břevnova a do Broumova či k premonstrátům na Strahov a do kláštera Želiv? Anebo jinam?
Největší rukopisná kniha světa se nazývá Codex gigas anebo Ďáblova bible: to podle vyobrazení ďábla na jedné z jejích stran. Podle legendy rukopis vznikl během 13. století. Na 23. dubna připadá svátek svatého Vojtěcha, českého světce z rodu Slavníkovců, druhého pražského biskupa a v neposlední řadě mučedníka, který přišel o život ve východním Pobaltí. Vlastním jménem Vitiza, pocházel gótské šlechtické rodiny usazené v Aquitánii. Původně byl určen k dvorské kariéře, ale stal se mnichem, v klášteře v Aniane vedl přísně aketický život. Odtud postupně založil další kláštery, nejprve v Aquitánii, posléze také v Lyonu a v Orleánsu. S podporou císaře Ludvíka Pobožného v letech 816-819 dosáhl (dočasného a částečného) sjednocení západoevropského mnišství na bázi Benediktovy Řehole - ve svých dílech Codex regularum a Concordia regularum srovnáním textů existujících řeholí dokazoval, že právě ta Benediktova nejlépe vystihuje smysl mnišství a shrnuje celou jeho tradici. Paralelně se sjednocováním západního mnišství na základě Řehole Benediktovy probíhal proces klerikalizace mnišství. Na počátku mnišství stála značná rezervovanost ke kněžství. Nebyla motivována proticírkevně, měla asketické předpoklady. Když kněží souhlasili s asketickým životem a zřekli se klerikálních výhod, byly brány klášterů otevřeny i jim.
V osmém století k tomu přistoupily také misionářské nasazení a církevněpolitické organizační záměry, podle nichž vznikaly klášTERY na venkově jako nová střediska církevního života. K nim patřil velký počet mnichů všech klerických stupňů a dostatečné hospodářské zázemí pro klášterní komunitu. Misijní kláštery vznikaly zejména na východě franské říše, jednalo se především o Bonifatiova založení, např. Fulda (zal. 744). Tato raněstředověká opatství nemohla „dílo Boží“ naplňovat asketickým životem v ústraní, rostla k rozsáhlé civilizační a kulturní činnosti. Klášterům, které Karel Veliký zakládal na neosídlené půdě, dával kolonizační poslání; zároveň se staly opěrnými body říšské organizace, neboť za opaty do nich často dosazoval muže, kterým důvěřoval i na poli říšské politiky.
Ve východních částech říše byly organizační úkoly klášterů spojovány s misionářskou prací - velké kláštery od severu k jihu východních částí franské říše byly Karlem Velikým zakládány podle promyšleného plánu misií v získaných oblastech. Roku 789 nařídil, aby byly ve všech klášterech zřizovány školy. Mniši se stávali učiteli a ochránci převzaté duchovní tradice a mnišská práce se přesunula do skriptorií a knihoven. Pověřením těmito úkoly získalo mnišství významný podíl na průběhu „karolínské renesance“. K vlastnímu mnišskému poslání - odloučení od světa ve prospěch výlučného zaměření na Boha - se císař stavěl negativně; v mnišství spatřoval nedílnou součást říšské církve, od níž jako celku nepožadoval odloučenost od světa, ale činnost ve světě a pro svět. Mnišství doby karolínské se stalo politickým faktorem a nositelem západní jednoty. Mnišské aktivity - misie, kolonizace, škola, skriptorium a umělecká dílna - se rozšířily do světa, na druhou stranu však svět získal svá práva v klášterech. Sám opat se stal politickým činitelem. Úzké spojení klášterů s Karlovci vedlo k úpadku klášterů koncem vlády této dynastie.
Okolo poloviny 10. století se začaly objevovat náznaky lepších časů. Vikingové i Maďaři se usadili v nově nabytých územích a přijali křesťanství, saská otonská dynastie vytvořila základ pořádku v germánských zemích a alespoň načas vymanila papežství z vlivu mocných římských rodů. Také v benediktinském mnišství začala obnova; už počátkem 10. století v burgundském klášteře Cluny. Vévoda Vilém Aquitánský založil tento klášter kolem roku 910; zajistil mu svobodu při volbě opata, zřekl se vlastnických práv a právní nároky spojené s klášterem přenechal papeži. Papežská ochrana se posléze projevila zpětným posílením papežství. V důsledku toho se vyvinula úplná exempce kláštera z dohledu šlechtické vrchnosti a diecézního biskupa. Díky dvojí svobodě vytvářely clunyjské kláštery svět sám pro sebe a mohly tak splňovat základní požadavek Řehole Benediktovy. I clunyjští však Řeholi interpretovali svým způsobem. Místo veřejné angažovanosti, vědecké a tradiční rukodělňné práce vyplňovala život clunyjských mnichů liturgie, která přes míru požadovanou Řeholí ovládla běh dne v klášteře. Cluny svou jednostranností porušovalo vyváženost modlitby, četby a manuální práce požadovanou sv. Benediktem, pro následující doby však vytvořilo charakteristické spojení benediktinství s liturgií. Další osobitostí, která z Řehole Benediktovy nevyplývala, bylo vytvoření rozsáhlého klášterního svazu. Benedikt neměl v úmyslu založit »řád«, i když také nevylučoval, že podle jeho řehole by bylo možné žít i v jiných klášterech. Striktně vzato dodnes neexistuje »benediktinský řád«, nýbrž »kláštery, které žijí podle Řehole Benediktovy«. V průběhu dějin se kláštery sdružovaly do svazů, většinou právě aby šířily nějakou reformní myšlenku. Tato sdružení měla rozličnou strukturu a centralizaci. Už první clunyjský opat Berno vedl tři kláštery současně, další kláštery se ke Cluny připojily za jeho nástupců. Přebíraly clunyjskou interpretaci Řehole Benediktovy, která byla postupně písemně fixována (consuetudines), což vedlo k sjednocení ducha klášterů. Svaz si rovněž vytvářel právní bázi, na jejímž základě byly jednotlivé kláštery přibírány do závislosti na Cluny. Mezi těmi kláštery, které se ke Cluny připojily, nebo z něho byly založeny, byla závislost smluvně potvrzena. Míra závislosti a tím i pravomoci clunyjského opata v závislém klášteře byly různé, opat v Cluny však pro všechny kláštery zůstával nejvyšší autoritou. Tím byl poprvé v dějinách mnišství vytvořen skutečný řád s ústředním vedením a závazně stanovenými zvyklostmi. Clunyjští opati vytvořili rozsáhlé společenství, v kterém silnější pomáhali slabším, a ti se proto také podřizovali vedení mocnějších. Clunyjská expanze mezi lety 950-1050 profitovala z prvního úspěchu reformy a ovládla západní mnišství v 10. a 11. století. Přesto není možné dívat se na ni jako na osamocený jev, neboť vedle Cluny vznikala i další reformní střediska. Významným centrem monastické reformy se stal klášter Gorze u Met, obnovený roku 933 biskupem Adalberonem z Met. Reforma podporovaná episkopátem a šlechtou se šířila především v Lotrinsku. Značný vliv na reformu v oblasti Německa měla prostřednictvím opatství sv. Maximina v Trevíru a sv. Emmerama v Řezně. Reformní hnutí vycházející z Gorze se vědomě odlišovalo od stylu Cluny. I když také kladlo důraz na nádherné provedení bohoslužby, pro klášterní život jsou tu určující ideály chudoby a útěku ze světa.
V pohrdání chudobou byla spatřována hlavní zábrana monastického života; útěk ze světa chápou tito reformátoři jako vnitřní uzavření se všemu, co bezprostředně neslouží duchovnímu životu. Nelze jej však ztotožňovat s nepřátelstvím vůči kultuře. Už sama slavnostní bohoslužba větší komunity vytváří potřebu dostatečného počtu liturgických knih, k jejichž zhotovování - neměly-li být kupovány - bylo zapotřebí skriptoria a školených písařů. Svobodná volba opata, velké privilegium počátků Cluny, byla nepochybně myšlena dobře, mohla ale mít špatné následky, protože tím kláštery mohly přijít o panovnickou ochranu. U gorzských klášterů se projevuje úzká vazba na panovníky, tato reforma - narozdíl od Cluny - neviděla důvod stavět se vyhraněně proti světským feudálům. Hlavním protikladem vůči Cluny bylo odmítavé stanovisko k jeho centralizmu; z Gorze nedošlo k vytvoření klášterního svazu na právním základě. Mnišství této doby nezapomnělo ani na své eremitské počátky; i v době středověku se v západním mnišství stále vyskytovali mniši, opati i biskupové, kteří opouštěli svou dosavadní komunitu a úkoly, aby mohli žít o samotě.
Romualdus (950-1027), syn ravennského vévody, vstoupil po dvacátém roce svého života do clunyjského kláštera sv. Apollinaria poblíž Ravenny. Z tohoto kláštera odešel, stal se „putujícím poustevníkem“, reformoval kláštery a zakládal eremitské osady.
Klášter v Rajhradě u Brna patří mezi nejstarší a nejznámější kláštery na Moravě. Klášter sloužil odedávna jako centrum kultury a vzdělanosti. Dnes zde můžete navštívit opatský chrám sv. Premonstráty přivedl do českých zemí olomoucký biskup Jindřich Zdík a první premonstrátský klášter v Čechách vznikl roku 1143 na Strahově; ten je dodnes hlavním centrem řádu. Rajhradský klášter má bohaté umělecké dědictví včetně rajhradské obrazárny a slavného Rajhradského oltáře. V 18. století se zde rozvíjela literatura a kronikářství; knihovna vznikla krátce po založení kláštera a obsahovala mnoho rukopisů. Fresky a malby v klášteře oslavují benediktinský řád a jeho rozšíření v Evropě, Asii a Africe.
Emauzy - jediný slovanský klášter říše Karla IV., se stal střediskem vzdělanosti a umění. Mezi studenty cyrilometodějského jazyka patřil i Jan Hus. Vznikla zde řada iluminovaných literárních skvostů, včetně tzv. Pražský hrad, který je tradičním sídlem českých panovníků a od roku 1918 také sídlem prezidenta republiky, je nejnavštěvovanější památkou Česka. Bazilika a klášter sv. Románská trojlodní bazilika sv. Jiří na Pražském hradě je nejstarší dochovanou sakrální stavbou v Praze. Její bílé věže z opukových kvádrů výrazně zasahují do siluety hradního komplexu.
Kde najdete pradědečky a prababičky českých měst? Seřadit česká města podle rozlohy nebo počtu obyvatel není žádná věda, ale co kdybychom se pokusili sestavit žebříček těch nejstarších? Klášter v Rajhradě u Brna patří mezi nejstarší a nejznámější kláštěry na Moravě. Klášter sloužil odedávna jako centrum kultury a vzdělanosti. Dnes zde můžete navštívit opatský chrám sv. Premonstráty přivedl do českých zemí olomoucký biskup Jindřich Zdík a první premonstrátský klášter v Čechách vznikl roku 1143 na Strahově; ten je dodnes hlavním centrem řádu.
Víte, že v roce 1999 byla v opatském kostele sv. Vojtěcha nalezena unikátní kopie Turínského plátna z roku 1651, že ve zdech kláštera se skrývala slavná Ďáblova bible, že tu studovali první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic či Alois Jirásek a že se tu natáčel televizní seriál F. L.
Roku 1078 vznikl benediktinský klášter Hradisko u Olomouce, již v roce 1151 ale benediktiny vystřídali premonstráti. Josef II. Představuje téma, co nám v českých zemích zbylo po císaři Josefu II. (13. března 1741, Vídeň - 20. února 1790, Vídeň)? Není toho právě málo: například obliba jména Josef, města Terezín a Josefov, a také řada panovníkových soch a pomníků. Jeho vláda proměnila téměř všechny oblasti života v habsburské monarchii.
Vysvětlení původu a vývoje benediktinského života nabízí také souvislosti s eremitou a poustevnickým duchem; eremi a poušť, jak je chápáno ve Západní tradici, se měnily s klášterem a měly různou roli v rozvoji mnišství. Pověřením těmito úkoly získalo mnišství významný podíl na průběhu karolínské renesance. Mnišské řehole a jejich přijetí či adaptace v Čechách a Moravě formovaly kulturní a spiritualitu země po staletí.