Santa Maria sopra Minerva je jedinečný gotický kostel v Římě, který nebyl v baroku přestavěn, a dlouho sloužil jako ústředí dominikánského řádu. Postavený nad zbytky chrámku zasvěceného Minervě, získal svůj název podle spojení s Minerviným chrámem, jenž stával v okolí a byl zničeni patrně barbaři. Do krypt Římské pozůstalosti se dostaneme skrze první křesťanský chrám Panny Marie, jehož stavba byla zahájena v 8. století řeckými mnichy.
Stavba současné baziliky byla zahájena v roce 1280 a její architektonický návrh byl pravděpodobně dílem dvou dominikánských mnách. Interiér v gotickém slohu s trojlodním půdorysem a křížovou klenbou působí dojmem nádherného a kompaktního prostoru bez tradičních sloupů. V průběhu staletí prošla fasáda několika úpravami: původní gotická fasáda z 15. století byla později nahrazena renesančním vzhledem a barokní prvky na průčelí jsou až z 17. století. Jedinečná je rozetová okna fasády, která zůstala zachována z původní středověké podoby.
V rámci kláštera a baziliky se v 8. století uskutečnilo přechodné období, kdy kostel sloužil uprchlickému i náboženskému společenství, a později dominikánům, kteří zde založili klášter. Plantáží insula sapientiae či insula dominicana vznikla kolem kostela a kláštera; klášter se stal už na počátku 14. století nejdůležitějším v Římě. V sakristii se konaly historické konkláve, například v březnu 1431 pro Evžena IV. a v březnu 1447 pro Mikuláše V.
Interiér baziliky je bohatý na umělecké kompozice. Mezi nejvýznamnější kaple patří Kaple Carafa s freskami Filippina Lippi z let 1489-1492, Kaple Zvěstování s oltářním obrazem Zvěstování od Antoniazza Romana a freskami Cesare Nebbia, Kaple Aldobrandini s nástěnným zdobením a oltářním obrazem Instituce Největší Eucharistie od Frederica Fioriho, stejně jako hrobky papežů Lva X. a Klementa VII. Uměleckou hodnotu chrámu zvyšují díla Michelangela, Lippiho, Maderna, Bandinelliho a dalších mistrů, jejichž díla zdobí boční kaple a chóry baziliky.
Kaple Carafa je považována za největší poklad baziliky. Fresky z let 1489-1492 malíře Filippina Lippiho zdobí její trámový strop a lunety s úchvatnými výjevy. V kapli se nachází hrobka kardinála Oliviera Carafa a poté i hrobka papeže Pavla IV., kterou doprovází socha Pokory a další sochy od Giacoma Cassignola a Bartolomea Pincellottiho. Kaple Zvěstování má na levé straně hrobku kardinála Torquemady a papeže Urbana VII. Fresky a nástěnné malby jsou dílem Cesare Nebbia a dalšími mistry renesančního období.
Kaple Aldobrandini je největší soukromou kaplí baziliky. Působivá výzdoba zahrnuje oltář zobrazující Instituci Největší Eucharistie od Fioriho, boční stěny jsou vyzdobeny hrobkami rodičů papeže Klementa VIII. a korintskými sloupy. Kaple Dominika pak představuje největší kapli v chrámě a dnes slouží denně mši a modlitbě; původně byla menší kaple přestavěna architekty Longhimem a Raguzzinim, dokončena byla koncem 17. století a výrazně rozšířena. Na hlavní oltářní menze a oltáři s kompozicemi od Sangalla a Maruscelliho stojí sochy a reliéfy od různých mistrů, včetně děl Prosperi, Roberta, a dalších.
V učebnách konventu se dochovaly pozůstatky gotických prací a v chóru se dříve nacházely hroby papežů Mediciho rodu, jejichž sochy a památníky dnes zdobí prostory. Chór byl v 16. století rekonstruován s cílem uhnízdění dvou pohřebních soch papežů z rodu Medici, a později byly barokní prvky zcela odstraněny, aby byl obnoven gotický vzhled. Mezi významné sochy patří Vzkříšený Kristus od Michelangaela (na levé straně chóru) a Jézusův Jan Křtitel od Giuseppa Obici na pravé straně chóru.
V transeptu se nacházejí dva varhaní skříně z roku 1628 od Ennia Bonifazio, s pozlacenými skříněmi. Původní píšťaly byly v průběhu času upraveny - některé byly použity pro katedrálu v Sutri. Jejich obnova se uskutečnila na počátku 20. století a dnes jsou obě varhany funkční, i když pravá skříň je částečně prázdná.
Pod zraky návštěvníků se nachází také hrob Fra Angelica, renesančního malíře, jehož díla dnes představují světová muzea a který byl v roce 1928 papežem Janem Pavlem II. blahořečen. Na sloupech levé lodi stojí památník ctihodné sestry Marie Raggi, která podle legendy vykonala řadu zázraků; památník zhotovil její syn, kardinál Lorenzo Raggi.
Santa Maria sopra Minerva si zachovává status nejstaršího gotického kostela Říma a zároveň hlavního římského dominikánského chrámu. Náleží blízko Pantheonu na náměstí Piazza della Minerva a je ikonou, která ukazuje, jak gotika spolupracuje s postavami římské renesanční a barokní architektury. V jeho blízkosti stojí obelisk na zádech slona, dílo Berniniho, připomínající bohaté dědictví antické Egypta a symbolickou moudrost církevní moci. Před průčelím chrámu se nachází tato kuriózní socha slona nesoucí obelisk, kterou vytvořil Bernini a vytesal Ercole Ferrata, obelisk pak pochází z 6. století př. n. l. a do Říma byl dopraven Diokleciánem.
Santa Maria sopra Minerva je tedy kombinací gotického interiéru, renesanční a barokní fasády, s významnou sbírkou kaplí a sarkofágů, a s bohatými freskami, kterými se proplétá historie dominikánského řádu v Římě. Je to zároveň muzeum, kde se snoubí náboženská oddanost s díly Michelangela, Lippiho, Perugina a dalších velkých mistrů.